Zákon o Antarktidě
Zákon o Antarktidě (plným názvem zákon č. 276/2003 Sb. zde dne 6. srpna 2003, zákon o Antarktidě a o změně některých zákonů, zkráceně též zákon č. 276/2003 Sb., zákon o Antarktidě a o změně některých zákonů, nebo jenom zákon č. 276/2003 Sb. či zákon o Antarktidě a o změně některých zákonů) je zákon České republiky, jehož účelem je zajistit dodržování Smlouvy o Antarktidě.[1] Smlouva o Antarktidě byla sjednána 1. prosince 1959 ve Washingtonu a upravuje právní postavení území Antarktidy, mezinárodní vědeckou spolupráci, demilitarizaci a chrání tamější faunu a flóru.[2] Tehdejší prezident smlouvu podepsal až 29. března 1962 a na základě toho byl českou administrativou přijat zákon o Antarktidě, který má zajistit dodržení podmínek sjednaných ve Washingtonu. Zákon byl přijat dne 6. srpna 2003.
| zákon o Antarktidě | |
|---|---|
| zákon o Antarktidě a o změně některých zákonů | |
| Předpis státu | |
| Druh předpisu | zákon |
| Číslo předpisu | 276/2003 Sb. |
| Údaje | |
| Autor | Parlament České republiky |
| Platnost | 6. 2003 |
| Účinnost | 31. března 2005 |
| Související předpisy | |
| Smlouva o Antarktidě, Madridský protokol | |
| Oblast úpravy | |
| správní právo, mezinárodní právo soukromé | |
Zákon nabyl účinnosti dne 31. března 2005, tedy dnem kdy byl do Sbírky mezinárodních smluv zapsán Madridský protokol, který doplňuje Smlouvu o Antarktidě, s primárním zaměřením na ochranu antarktického životního prostředí.[3]
Historie zákonných opatření s působností v Antarktidě
editovat.svg){kind=spacer}
Získání území Antarktidy bylo od jejího objevení v roce 1820 ruskými mořeplavci[4] cílem několika mocností. Hlavními důvody zájmu o území byly zdroje v přilehlých vodách, možná naleziště nerostných surovin a mimo to byla Antarktida jediným územím, které nezvládla žádná země kolonizovat.[5]
Na území Antarktidy si v první polovině 20. století vzneslo 7 států nárok. Patřila mezi ně Velká Británie, Nový Zéland, Austrálie, Francie, Norsko, Chile a Argentina. Tyto nároky na území se vzájemně překrývaly a v jednu chvíli hrozil i konflikt mezi Británií a jihoafrickými státy. Utišit konflikt se podařilo Mezinárodním geofyzikálním rokem, kde spolu spolupracovalo 64 zemí, jejichž cílem bylo získat poznatky o Zemi.[6] Na geofyzikální rok navazovala konference ve Washingtonu, kde byla mimo jiné sjednána Smlouva o Antarktidě, která se stala základním právním pramenem působícím na území Antarktidy a přilehlých ostrovech.[7] Smlouvu podepsalo spolu s ostatními zeměmi Sovětského svazu i ČSR, a to v roce 1962.[8] Od té doby byl ke smlouvě přidán Protokol o ochraně životního prostředí Antarktidy ke Smlouvě o Antarktidě, neboli Madridský protokol.
Česká republika v roce 2013 získala tzv. konzultativní status, který jí dává pravomoc k aktivnímu podílení se na regulaci využívání Antarktidy, rozhodování o její budoucnosti a hlasovací právo na Konzultativních shromážděních smluvních stran. Tento status jí dopomohl získat i významný vědecký výzkum, který ČR v antarktické oblasti provádí.[9]
Obsah zákonné úpravy
editovatÚčel a předmět zákona
editovatÚčelem českého zákona č. 276/2003 Sb. je dodržení ratifikované Smlouvy o Antarktidě a implementace práv a povinností pro občany ČR, právnické osoby se sídlem v ČR nebo osoby s trvalým pobytem v ČR účastnících se na činnosti v Antarktidě a práv a povinností pro cizince, kteří se účastní české expedice do Antarktidy.
Vymezení základních pojmů
editovatVymezení působnosti zákona a to v oblasti na jih od 60. rovnoběžky jižní šířky. Vysvětlení pojmů zmíněných v zákoně, jako je životní prostředí Antarktidy, škodlivé kapaliny nebo ropa.
Zásady ochrany a využívání Antarktidy
editovatZákon popisuje chování návštěvníků Antarktidy a to tak, aby bylo v souladu s mezinárodními smlouvami a neohrožovalo životní prostředí (zákaz poškozování životního prostředí, historických míst či památníků).
Dále zakazuje těžbu nerostných surovin, a to i jejich vyhledávání, sběr nerostů a paleontologických nálezů. Obojí s výjimkou vědecké činnosti.
Podmínky pro provádění činností v Antarktidě
editovatZákon líčí postup před prováděním činnosti v Antarktidě. Česká osoba musí nejpozději 60 dní před dnem plánovaného vstupu do Antarktidy podat ohlášení na Ministerstvu životního prostředí o své zamýšlené činnosti. Tou může být i námořní plavba nebo přelet letadlem. Ohlášení musí obsahovat:
- a) u fyzických osob jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost a místo trvalého pobytu nebo u zahraničních fyzických osob místo bydliště,
- b) u právnických osob název a právní forma, sídlo, identifikační číslo osoby a identifikační údaje podle písmene a) u fyzických osob, které budou provádět činnost v Antarktidě jménem právnické osoby,
- c) v případě společné žádosti kromě náležitostí podle písmen a) a b) též seznam osob, které budou provádět činnosti v Antarktidě společně,
- d) popis činností, které budou prováděny českými osobami v Antarktidě,
- e) označení místa, kde budou činnosti v Antarktidě prováděny, a místa pro doručování písemností,
- f) vymezení období předpokládaného pobytu a provádění činností v Antarktidě.
Povolení pro činnost v Antarktidě vydávané Ministerstvem zahraničních věcí potřebuje česká osoba pouze v případě, že se jedná o:
- a) pobyt v Antarktidě delší než 30 dní nebo ve skupině více než pěti osob,
- b) provádění vědeckého výzkumu v Antarktidě,
- c) odběr nerostů nebo paleontologických nálezů v Antarktidě a jejich vývozu v rámci vědeckého výzkumu nerostných zdrojů z Antarktidy,
- d) výstavbu, přestavbu nebo odstraňování české stanice a jiných objektů a zařízení v Antarktidě,
- e) vstup na zvláště chráněné antarktické území,
- f) zasahování do populací nebo stanovišť geograficky původních rostlin a živočichů v Antarktidě,
- g) odběr zvláště chráněných antarktických druhů rostlin a živočichů,
- h) dovoz geograficky nepůvodních druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů do Antarktidy,
- i) dovoz látek nebo přípravků nebezpečných životnímu prostředí Antarktidy a stanovených prováděcím právním předpisem do Antarktidy,
- j) organizovanou turistickou výpravu
Žádost o povolení musí obsahovat stejné údaje jako předešlé ohlášení.
Všechny potřebné dokumenty jsou osoby povinny nosit u sebe, a to po celou dobu pobitu v Antarktidě.
Ochrana fauny a flóry Antarktidy
editovatZákon dále zakazuje jakýkoliv zásah do tamějšího životního prostředí, s výjimkou povolení vydaným Ministerstvem zahraničních věcí.
Další témata zákona
editovatZákon se dále věnuje
- nakládání s odpadem
- dovozu některých látek
- ochraně před znečištěním moře
- postupům Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zahraničních věcí
- kontrole dodržování zákona a všech jeho náležitostí
- sankcím za porušení zákona
- přechodným ustanovením[10]
Odkazy
editovatSouvisející články
editovat- Antarktida
- Antarktický smluvní systém
- Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě
- Mezinárodní geofyzikální rok
Reference
editovat- ↑ Zákon č. 276/2003 Sb., zákon o Antarktidě a o změně některých zákonů
- ↑ Smlouva o Antarktidě. www.mzp.czcz [online]. 2009-09-23 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Sněmovní tisk, č. 381/2003 o předložení návrhu vlády ČR na ratifikaci Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě, str. 1
- ↑ ONDŘEJ, Jan. Právní režim Antarktidy dvě stě let od jejího založení. Právník. Roč. 2020, čís. 1, s. 4.
- ↑ TRIGGS, Gillian D. The Antarctic Treaty regime: law, environment, and resources. New York: Cambridge University Press, 1987. Dostupné online. S. 15.
- ↑ MENCER, Gejza.Mezinárodně právní problémy Antarktidy. [cit. 2022-05-04]. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963 str. 79-80
- ↑ MENCER, Gejša. Mezinárodně právní problémy Antarktidy. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963.
- ↑ 76/1962 Sb. Smlouva o Antarktidě. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Antarktida a její právní režim. www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 276/2003 Sb.. Zákony pro lidi [online]. AION CS, © 2010-2022 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online.