Wikipedie

Westland Lysander

britský spojovací letoun

Westland Lysander byl britský jednomotorový letoun pro spolupráci s armádou, který byl používaný v době druhé světové války. Jednalo se o stroj, který měl zajišťovat taktickou pozorovací činnost, řízení dělostřelecké palby, spojení, kladení umělé dýmové clony, shazování zásobovacích kontejnerů a podle potřeby napadání nepřítele rušivou palbou a svrhováním lehkých pum. Jméno dostal podle spartského vojevůdce Lýsandra.[1]

Westland Lysander
Westland Lysander III
Westland Lysander III
UrčeníLetoun pro spolupráci s armádou, pozorovací a hlídkový letoun
VýrobceWestland Aircraft Limited
ŠéfkonstruktérW. E. Petter[1]
První let15. června 1936
Zařazenočerven 1938
Vyřazeno1946 (RAF)
UživatelRoyal Air Force
Royal Canadian Air Force
Vyrobeno kusů1447[1]–1672 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

editovat

Roku 1934 vydalo britské ministerstvo letectví specifikace A.39/34 na letoun, který bude sloužit pro podporu činnosti pozemního vojska. Soutěž vyhrál typ Westland P.8 díky své hornoplošné konstrukci, která neomezovala výhled pilota. V září roku 1936 bylo objednáno 144 kusů, 15. června 1936 byl na letišti v Yeovilu zalétán prototyp, který byl následně testován v Aeroplane and Armament Experimental Establishment v Martlesham Heath. Pohon zajišťoval hvězdicový motor Bristol Mercury IX o výkonu 615,2 kW.

Letouny byly postupně modernizovány, dostaly nový silnější motor. U pilotů byly letouny oblíbené, stroje byly velmi obratné a dala se s nimi dělat doslova akrobacie. Westland postavil celkem 1447 strojů, 225 exemplářů dodala v licenci kanadská společnost National Steel Car v Maltonu. 56 strojů vyrobených v Británii bylo pro RCAF upraveno na verzi Lysander Mk.IIITT pro vlek cvičných terčů.

Konstrukce

editovat

Westland Lysander byl zkonstruován jako dvoumístný jednomotorový hornoplošník s pevným (nezatahovacím) podvozkem. Stroje určené pro noční mise mohly transportovat i více osob, dokonce až čtyři nepočítaje pilota. Atypické křídlo mělo mírně negativní šípovitost a po celém rozpětí štěrbinové klapky a na náběžné hraně automatické sloty. Díky tomu bylo možno zvyšovat vztlak i při nízkých rychlostech a vzlétávat na velmi krátkých dráhách. Hlavníní podvozková kola měla rozměrné aerodynamické kryty s přistávacími světlomety. Křídlo bylo podpíráno dvěma vzpěrami ve tvaru písmene V se závěsníky pro menší výzbroj či kontejnery pro přepravu materiálu.
První verze měly na spodní části trupu namontován výklopný hák pro sběr pouzder se zprávami přímo ze země, ten byl později nahrazen závěsníkem na velký přepravní kontejner (letouny, které prováděly speciální operace na území nepřítele zde často nesly přídavnou palivovou nádrž).
Třílistá kovová vrtule byla stavitelná. Pohonnou jednotku tvořily různé motory: Bristol Mercury XII, XXX, Bristol Perseus a Bristol Proteus.[1] Instalací motoru Bristol Pegasus vzniklo 442 kusů verze Lysander Mk.II, jejíž produkce běžela od 67. sériového kusu souběžně s první variantou Mk.I. Následovala výroba 367 letounů Lysander Mk.III s motorem Bristol Mercury XX a 347 strojů Lysander Mk.IIIA se změněnou obrannou výzbrojí.

Bojové použití

editovat
 
Trojice Lysanderů v letu

K první bojové peruti přišly sériové stroje Lysander Mk.I v červnu 1938. Do začátku války bylo Lysandery vyzbrojeno osm perutí RAF, z nichž jedna byla dislokována v Egyptě a jedna v Palestině.

V září 1939 byly perutě č. 2, 4, 13 a 26 odeslány do Francie. Lysandery utrpěly roku 1940 ve Francii velké ztráty a ukázalo se, že jsou zcela neužitečné pro bojové akce. 60 Lysanderů sestřelili piloti Luftwaffe, dalších 30 bylo zničeno na zemi. Proto byly staženy z první linie a byly dále používány k hlídkování nad britským pobřežím proti očekávané německé invazi. Dále sloužily jako záchranné stroje, které byly používány k shazování nafukovacích člunů pro piloty RAF sestřelenými nad kanálem La Manche. Letouny byly dodány do Irska (6 kusů), Egypta (20 kusů), Turecka (36 kusů), Ilmavoimat (13 strojů) a Portugalska (8 letounů). 25 Lysanderů obdržela vojska Svobodných Francouzů a polské zahraniční jednotky, tři zkoušeli Američané.

Velké uplatnění našly v rámci nočních speciálních operací v provedení Lysander Mk.III(SD) jako zásobovací stroje pro protiněmecký odboj na evropském kontinentě a pro přepravu agentů Special Operations Executive či jiných osob (např. zachráněných pilotů).[1] V Británii byla touto verzí vyzbrojena 138. a 161. peruť, k obdobným úkolům však byly využívány i ve Středomoří 148. perutí a na Dálném východě 357. perutí.

Uživatelé

editovat
 
Finský Westland Lysander

Specifikace

editovat

Technické údaje

editovat
 
Třípohledový nákres Westlandu Lysander
  • Osádka: 1–2
  • Rozpětí: 15,24 m
  • Délka: 9,30 m
  • Výška: 3,54 m
  • Nosná plocha: 24,18 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1844 kg
  • Vzletová hmotnost: 3405 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený přeplňovaný hvězdicový devítiválec Bristol Mercury XX
    • Výkon pohonné jednotky: 870 hp (640 kW)

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 360 km/h
  • Cestovní rychlost: 240 km/h
  • Dostup: 7920 m
  • Stoupavost: 8,4 m/s
  • Dolet: 970 km

Výzbroj

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e Časopis Extra VÁLKA – II. světová, duben 2015, kapitola Noční návštěvníci, str. 46–49, ISSN 1805-0298

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Westland_Lysander&oldid=22368780“