Valdorf (Bělá nad Radbuzou)

zaniklá obec v Česku
(přesměrováno z Walddorf)

Valdorf (německy Waldorf i Walddorf) je zaniklá vesnice a ruina stejnojmenného loveckého zámečku na území města Bělá nad Radbuzou, v k.ú. Železná v okrese Domažlice. Po roce 1945 se krátce objevuje také jako Valddorf. Stál v lesích při Huťském potoce, asi tři kilometry od Železné, pod kterou dříve administrativně spadala.

Valdorf
Již neexistující zámeček Valdorf
Již neexistující zámeček Valdorf
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecBělá nad Radbuzou
OkresDomažlice
KrajPlzeňský
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0
Katastrální územíŽelezná
Nadmořská výška625 m n. m.
Počet domů0
Valdorf
Valdorf
Další údaje
Zaniklé obce.cz14355
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1757, kdy druhý tereziánský katastr uvádí, že vesnici, která vznikla kolem roku 1690, tvoří jedenáct domků lesních dělníků a sklářů.[1] Osada vznikla v okolí sklárny, existující již v 17. století, v místech odbočky směrem na Pleš ze silnice Železná–Bělá. Sklárna v pozdější době zanikla. Sklárna byla ve své době nazývána rovněž Weisse Hütte, protože vyráběla bílé tabulové sklo. Místo, kde stávala sklárna, se podařilo v roce 2005 lokalizovat asi 300 metrů od zaniklého Valdorfu. Nejpozději kolem poloviny 18. století byla sklárna přemístěna asi dva kilometry jihozápadně k Huťskému potoku, ale pořád byla nazývána jako Valdorfská. V roce 1868 byla ve Valdorfu postavena pila, která však již v roce 1884 byla zrušena. Na základech zrušené pily byl později vystavěn lovecký zámeček. Osada Valdorf stejně jako zámeček byly obydleny do roku 1945.[1]

Osadu postihl odsun německého obyvatelstva a následně v padesátých letech dvacátého století při vytvoření hraničního pásma byla zcela srovnána se zemí. V jižní části, znovu zničené v sedmdesátých letech 20. století při rozšiřování pásma, se nedochovaly žádné stopy po zástavbě, v severní jsou k vidění základy jednotlivých budov, mezi nimi i školy.[1]

Lovecký zámeček

editovat

Necelého půl kilometru na jihovýchod od osady nechali Kocové z Dobrše na konci 18. století vystavět lovecký zámeček. Původně se jednalo o přízemní kamennou stavbu, během přestavby v 19. století přibylo dřevěné roubené patro. Zámeček tvořila obdélná budova o čtyřech okenních osách, krytá šindelovou střechou. V okolí byly provedeny parkové úpravy. Po druhé světové válce zámeček údajně vyhořel, pamětníci uvádějí, že ho zapálili američtí vojáci při obsazování pohraničí. K obnově již následně nedošlo. Ze zámečku se dochovalo torzo kamenné přízemní části.[1]

Obyvatelstvo

editovat

Sommerova topografie z roku 1839 popisuje ve vsi 19 domů a 161 obyvatel.[1] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 200 obyvatel, z nichž bylo 194 německé národnosti jeden jiné národnosti a pět cizozemců. K římskokatolické církvi se hlásilo všech 200 obyvatel.[2]

Vývoj počtu obyvatel a domů Valdorfu[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 188 232 233 227 216 200 176
Počet domů 18 23 23 24 27 27 28

Dostupnost

editovat

Přes území zaniklé osady prochází dvojice značených turistických tras – modrá od Karlovy Hutě na Železnou a zelená taktéž od Karlovy Hutě, ale pokračující na Pleš – a také dvojice cyklotras – cyklotrasa 37 od Železné Hutě na Karlovu Huť a cyklotrasa 2230 od Železné na Pleš. Obě cyklotrasy prochází i okolo zbytků loveckého zámečku.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d e PROCHÁZKA, Zdeněk. Putování po zaniklých místech Českého lesa I. Domažlicko. 3 upravené. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2021. 380 s. ISBN 978-80-7660-011-9. S. 268–274. Dále jen Procházka. 
  2. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Walddorf. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 276. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Domažlice. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 1.  Archivováno 21. 1. 2022 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat