Vratiklas

rod rostlin

Vratiklas (Stachytarpheta) je rod rostlin z čeledi sporýšovité. Jsou to byliny, polokeře a keře se vstřícnými jednoduchými listy a květy různých barev v klasovitých květenstvích zajímavého vzhledu. Květy jsou opylovány zejména motýly, u některých druhů i kolibříky. Plody jsou suché, rozpadavé na dva oříšky. Rod zahrnuje asi 133 druhů. Pochází z tropické a subtropické Ameriky, jeden druh se vyskytuje v subsaharské Africe. Centrum druhové diverzity je ve východní Brazílii. Některé druhy se rozšířily jako plevel i na jiných kontinentech. Některé druhy mají význam v medicíně nebo se pěstují jako okrasné rostliny.

Jak číst taxoboxVratiklas
alternativní popis obrázku chybí
Vratiklas Stachytarpheta cayennensis
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďsporýšovité (Verbenaceae)
Rodvratiklas (Stachytarpheta)
Vahl, 1804
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Červeně kvetoucí vratiklas

Popis editovat

Vratiklasy jsou byliny, polokeře (byliny s dřevnatějící lodyhou) až keře s jednoduchými, vstřícnými, na okraji vroubkovanými nebo zubatými listy. Květy jsou přisedlé nebo zanořené v hlavní ose květenství, uspořádané ve zkráceném nebo prodlouženém vrcholovém klasu. Kalich je trubkovitý, zakončený 2 až 5 laloky, vytrvalý. Koruna je nejčastěji modrá nebo purpurová, řidčeji bílá, růžová, fialová, červená až téměř černá, talířovitá až nálevkovitá, s rovnou nebo zahnutou korunní trubkou. Andreceum je složeno ze 2 fertilních tyčinek a 2 sterilních staminodií. Tyčinky jsou přirostlé v polovině korunní trubky. Čnělka je vytrvalá a nese hlavatou bliznu. Plod je suchý, obalený vytrvalým kalichem, za zralosti rozpadavý na 2 oříšky.[1][2][3]

Rozšíření editovat

Rod vratiklas zahrnuje asi 133 druhů.[4] Pochází z tropické a subtropické Ameriky, kde je široce rozšířen od Floridy a Alabamy až po severní Argentinu a na Karibských ostrovech. Centrum druhové diverzity je v severovýchodní a jihovýchodní Brazílii. V celé Brazílii roste 79 druhů, z toho 73 endemických. Většina brazilských druhů jsou stenoendemity, soustředěné do států Goiás, Minas Gerais a Bahia v oblasti pohoří Serra do Espinhaço. Sekundární centrum je v Mexiku, kde roste 22 druhů, z toho 14 endemických. Největší areál, zahrnující v podstatě celou tropickou Ameriku, má druh Stachytarpheta cayennesis. Některé plevelné druhy (S. cayennesis, S. jamaicensis, S. indica, S. urticifolia) se široce rozšířily i na jiných kontinentech, zejména v subsaharské Africe, Asii, Austrálii, Madagaskaru a Tichomoří.[4][1][5][6] Jediným druhem, který se vyskytuje mimo Ameriku a je přitom považován za původní, je Stachytarpheta indica, někdy udávaný pod názvem Stachytarpheta marginata. Je široce rozšířen v subsaharské Africe a blízce příbuzný s americkým druhem Stachytarpheta angustifolia. V této souvislosti se uvažuje o dálkovém přenosu z Ameriky do Afriky v dávnější minulosti.[4]

Ekologické interakce editovat

Hlavními opylovači vratiklasů jsou denní motýli, u řady druhů zejména z čeledi soumračníkovití. Stachytarpheta mutabilis je opylován motýly a včelou Amegilla sapiens. Květy brazilského druhu Stachytarpheta glabra opyluje kolibřík ametystouchý (Colibri serrirostris). Kolibříci opylují i některé další druhy.[7] Nektar Stachytarpheta jamaicensis obsahuje asi 28 % cukrů s převahou sacharózy a malé množství bílkovin včetně 5 esenciálních aminokyselin, které jsou zásadní ve výživě motýlů.[7] Vratiklasy jsou živnými rostlinami babočkovitého motýla Agraulis vanillae a některých druhů rodu Junonia, dále lišajů Acherontia lachesis a Coelonia fulvinotata a některých můr.[8][6][9]

Obsahové látky editovat

Vratiklasy často obsahují kyanogenní glykosidy.[1]

Taxonomie editovat

Rod Stachytarpheta je v rámci čeledi Verbenaceae řazen do tribu Duranteae. Nejblíže příbuznými rody jsou podle výsledků molekulárních studií rody Bouchea a Chascanum.[10] Rod Bouchea je vzhledově značně podobný, odlišuje se zejména tím, že všechny 4 tyčinky v květu jsou fertilní.[11]

Význam editovat

Stachytarpheta jamaicensis a v menší míře i jiné druhy rodu jsou v řadě jihoamerických zemí používány jako tonikum, stimulans a k léčení celé řady chorob včetně malárie a jiných horečnatých onemocnění a také úplavice.[12][3] Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Nejčastěji se pěstuje Stachytarpheta jamaicensis a S. mutabilis. Poměrně snadno se kříží. Množí se samovýsevem a v klimaticky příhodných oblastech se mohou stát plevelnými rostlinami.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 7. Berlin: Springer, 2004. ISBN 978-3-642-62200-7. (anglicky) 
  2. STANDLEY, Paul C. Flora of Costa Rica. Botany. 1938, čís. 18(3). 
  3. a b STANDLEY, Paul C.; WILLIAMS, Louis O.; GIBSON, Dorothy N. Flora of Guatemala.. Fieldiana. 1973, čís. 24(9). Dostupné online. 
  4. a b c ATKINS, Sandy. The Genus Stachytarpheta (Verbenaceae) in Brazil. Kew Bulletin. 2005, čís. 60(2). 
  5. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  7. a b LAKSHMI, P. Vara; RAJU, A. J. Solomon. Psychophily in Stachytarpheta jamaicensis (L.) Vahl. (Verbenaceae).. Current Science. Jan. 2011, čís. 100(1). Dostupné online. 
  8. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BRABY, Michael F. The complete field guide to butterflies of Australia. Collingwood, Australia: CSIRO, 2004. Dostupné online. ISBN 0-643-09027-4. (anglicky) 
  10. MARX, Hannah E. A molecular phylogeny and classification of Verbenaceae. American Journal of Botany. 2010, čís. 97(10). 
  11. MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Verbenaceae. Fieldiana. Dec. 1960, čís. 13(5) p.2. 
  12. WOODSON, Robert E.; SCHERY, Robert W. Flora of Panama, part IX: Verbenaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1973, čís. 60. 

Externí odkazy editovat