Otevřít hlavní menu

Vojtěch Šanda

český hebraista, orientalista, profesor, teolog, vysokoškolský pedagog, vědecký spisovatel a římskokatolický duchovní

Vojtěch (Adalbert) Šanda (15. října 1873 Kvílice u Slaného24. prosince 1953 Praha) byl český římskokatolický kněz, vysokoškolský pedagog, děkan teologické fakulty, profesor semitských jazyků, kanovník a děkan Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě, biblista a orientalista.

Profesor
prof. ThDr. Vojtěch Šanda
Děkan kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě
ThDr. Vojtěch Šanda
Církev římskokatolická
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 1897 Litoměřice
Osobní údaje
Rodné jméno Adalbert Šanda
Datum narození 15. října 1873
Místo narození Kvílice u Slaného, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 24. prosince 1953
(ve věku 80 let)
Místo úmrtí Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel z dělnické rodiny z Kvílic u Slaného, jeho mladší bratr Karel byl u Milosrdných bratří. Studoval na německém gymnáziu v Bohosudově a v Litoměřicích. Teologii studoval v Innsbrucku (doktorát 1897). Dne 3. října 1897 byl v Litoměřicích vysvěcen na kněze. Na další studium orientované na filologii semitských jazyků, biblistiku a exegezi byl v letech 18971902 vyslán do Bejrútu, Jeruzaléma a Berlína. Roku 1902 se stal profesorem na bohosloveckém ústavě v Litoměřicích, kde přednášel semitské řeči, dogmatiku a církevní právo. Před rokem 1918 byl aktivním členem reformního hnutí Jednota katolického duchovenstva (účastnil se známé delegace Jednoty do Říma v roce 1919). V roce 1918 byl ustanoven řádným profesorem Teologické fakulty pražské univerzity pro obor dogmatická teologie. V souvislosti s nevyjasněnou abdikací pražského arcibiskupa Kordače v roce 1931 a pro rozdíly v názorech s pražským nunciem Ciriacim byl za své veřejné výroky suspendován (suspense a divinis) a přinucen odejít na dlouhodobou dovolenou. V roce 1934 plně z fakulty odchází a začíná učit jako soukromý docent na Filozofické fakultě UK, kde se mezitím habilitoval pro obor semitské řeči a přednášel zde v letech 19341938 arabštinu, hebrejštinu, aramejštinu a syrštinu. V roce 1935 byl zvolen činným členem Orientálního ústavu v Praze. Zbaven suspense a divinis byl až v roce 1943. Po reformních změnách v bohovědných studiích v roce 1950 projevil zájem o návrat a o místo profesora na teologické fakultě, což bral jako zadostiučinění pro vynucený odchod ve 30. letech. V roce 1950 byl navržen a později i jmenován děkanem nově koncipované teologické fakulty. Přenášel zde opět semitské řeči. Na podzim roku 1950 byl iniciátorem udělení čestných doktorátů Josefu Plojharovi a A. Horákovi. V roce 1951 byl vládou jmenován děkanem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. V roce 1952 z fakulty definitivně odchází a po krátké nemoci umírá v prosinci 1953.

DíloEditovat

Šíře jeho odborného působení byla dosti široká: biblistika, orientální a semitská filologie, dogmatika, církevní právo a patrologie. V počátcích svého akademického působení se zaměřuje na biblistiku, jako absolvent École biblique v Jeruzalémě byl příznivcem moderního pojetí exegeze a biblistiky: Die Bücher der Könige. Übersetzt und erklärt (2 díly – Münster 1911 a 1912), Die Aramäer (Leipzig 1902), Starosemitské nápisy (Praha 1912), Salamo und seine Zeit (Münster 1913). Po vstupu na pražskou bohosloveckou fakultu se orientoval na dogmatickou teologii, když vydal vynikající dogmatický manuál podle kterého se učilo v USA, v západní Evropě, Německu i v Čechách (Synopsis theologiae dogmaticae specialis, 2 díly, Friburg 1916 a 1922). Ve dvacátých letech se odborně navrátil k biblickým vědám, ovšem již jako zastánce konzervativního proudu (viz Moses und der Pentateuch; Münster 1924). Na přelomu dvacátých a třicátých let se věnoval přípravám vydání význačných děl k dějinám dogmatické teologie. Připravil tak v kritické edici díla monofyzitských a nestoriánských patriarchů a teologů: Severi Philalethes, syriace et latine (Beryti Phoeniciorum 1928, 264 s.), Severi Antiiulianistica I., syriace et latine (Beryti Phoeniciorum 1928, 464 s.), Opuscula monophysitica Ioannis Philoponi (Beryti Phoeniciorum 1930, 310 s.). K vydání měl ještě připravena: Joannis Darensis Opera (připraveno v roce 1933, cca 1000 stran), Severi Antiiulianistica II., syriace et latine (připraveno v roce 1933, cca 700 stran), Teodoti Ancyrani libri contra Nestorium (připraveno v roce 1933, nejméně 200 s.), Tractatus christologici diversorum auctorum (připraveno v roce 1933, cca 600 stran) a Christoduli, Coptorum patriarchae, Liber confessionis Patrum, arab. et lat. (připraveno v roce 1933, cca 1000 stran). Je nutné zmínit, že v českém jazyce publikoval velmi sporadicky (Duchovní pastýř, Archiv orientální). Klenotem byla jeho soukromá knihovna. Po jeho úmrtí byl dokonce vydán tiskem její soupis se zaměřením na orientalistiku.

BibliografieEditovat

  • Untersuchungen zur Kunde des Alten Orients, Berlin 1902. 80 s.
  • Die Aramäer, Leipzig 1902. 32 s.
  • Die Bücher der Könige. Übersetzt und erklärt, [díl 1]. Münster 1911. 556 s.
  • Die Bücher der Könige. Übersetzt und erklärt, [díl 2]. Münster 1912. 468 s.
  • Starosemitské nápisy, Praha 1912. 220 s.
  • Salomo und seine Zeit, Müster 1913. 76 s.
  • Elias und die religiösen Verhältnisse seiner Zeit, Münster 1914. 84 s.
  • Synopsis theologiae dogmaticae specialis, [díl 1]. Friburgi 1916. 408 s.
  • Synopsis theologiae dogmaticae specialis, [díl 2]. Friburgi 1922. 436 s.
  • Moses und der Pentateuch, Münster 1924. 435 s.
  • Severi Philalethes, syriace et latine, Beryti Phoeniciorum 1928. 264 s.
  • Severi Antiiulianistica, syriace et latine, Beryti Phoeniciorum 1928
  • Opuscula monophysitica Ioannis Philoponi, Beryti Phoeniciorum 1930
  • De Petri Ciriaci, nuntii apostolici, legatione Pragensi. (Can. 2404), Pragae: [sumptibus propriis] 1933. 15 s.

Časopisecké studie, zejména: Časopis katolického duchovenstva, Duchovní pastýř.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • BEČKA, Jiří. [heslo:] Šanda Vojtěch. In Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, ed. Jan FILIPSKÝ. Praha : Libri, 1999, s. 466
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 611. 
  • DURYCHOVÁ, Marie; PETR, Václav. Orientalia z knihovny ThDr Vojtěcha Šandy. Praha : Kniha n.p., 1955
  • JÄGER, Pavel. Jan Nepomuk Hejčl, vědecký spor s Vojtěchem Šandou (diplomová práce obhájená na KTF UK). Praha 2008. 95 s.
  • JÄGER, Pavel; NOSEK, Lukáš; PETRÁČEK Tomáš. Ve službě Písmu a církvi : čeští studenti Ecole biblique v Jeruzalémě. In Salve 18 (2009) 3, s. 55–116
  • NOSEK, Lukáš. Christologická a soteriologická analýza v díle Synopsis theologiae dogmaticae specialis od ThDr. Vojtěcha Šandy (diplomová práce obhájena na KTF UK) Praha 2007. 94 s.
  • NOSEK, Lukáš. Vojtěch Šanda jako dogmatik. In Studia theologica XI (2009) č. 2-léto [36], s. 50–60
  • NOSEK, Lukáš. [heslo:] ŠANDA, Vojtĕch (Adalbert Sanda). In Biographisch-Bibliographischen Kirchenlexikon, Band Band XXXI (Ergänzungen XVIII). Nordhausen : Verlag Traugott Bautz, 2010, col. 1179–1184
  • NOVOTNÝ, Vojtěch. Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století. Praha : Karolinum, 2007
  • PETRÁČEK, Tomáš. Vojtěch Šanda jako biblista. In Studia theologica XIII (2011) 4-zima [46], s. 25–41
  • PETRÁČEK, Tomáš. Bible a moderní kritika. Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize, Praha : Vyšehrad, 2011
  • POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Různé podoby české trinitární teologie a pneumatologie 1800-2010. Tvářnosti české katolické trojiční teologie a česká teologie 1800-1989. Komentovaná bibliografie 1800-2010. Brno : L. Marek, 2011
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 247. 
  • VAŇÁČ, Martin. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v letech 1891–1939. Příspěvek k dějinám vztahu mezi státem, církví a univerzitou na přelomu 19. a 20. století (diplomová práce obhájená na KTF UK). Praha 1999, s. 171–173

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat