Vladislav Gajda
Vladislav Gajda (17. července 1925 Moravská Ostrava – 4. ledna 2010 Ostrava) byl český sochař, medailér, plastik a kreslíř. Podílel se na řadě plastik a soch nejen v ostravském regionu, ale celého Moravskoslezského kraje. Jedním z jeho nejvýznamnějších děl je kamenná stěna na stanici pražského metra Kačerov, kterou vytvořil během let 1972–1973.
Vladislav Gajda | |
---|---|
Narození | 17. července 1925 Moravská Ostrava Československo |
Úmrtí | 4. ledna 2010 (ve věku 84 let) Ostrava Česko |
Místo pohřbení | hřbitov Ostrava |
Národnost | česká |
Alma mater | Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická, Hořice Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | sochař, medailér, plastik, kreslíř |
Významná díla | nástěnný reliéf stanice metra Kačerov, Památník revolučních bojů |
Ocenění | zasloužilý umělec (1986) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatPocházel z havířské rodiny, která bydlela v kolonii Šalamoun. Na radu otce Eduarda se od 1941 učil v místní kamenické dílně R. Vávry, kde se zhotovovaly náročné plastiky a pomníky a kde potkal svého prvního učitele, akademického sochaře K. Vávru, žáka O. Španiela. Poté studoval nejprve sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a později na pražské Akademii výtvarného umění u profesora Jana Laudy. Zprvu se věnoval především figurálně tvorbě, ale po návštěvě Spojeného království v 60. letech 20. století ho inspiroval Henry Moore, a tak rozšířil svou tvorbu také na nefigurální díla. Vedle děl se sociálními motivy: Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku, vytvářel i řadu poetických realizací.[1] Významným dílem se stal cyklus s názvem Otvírání kamene z 80. let, který se stal díky technice stříkání písku do kamene, převratem v sochařském umění.
Byl ostravským levicovým intelektuálem, miloval život, umění, divadlo, film, poezii a také hudbu. V jeho třebovickém ateliéru se scházeli podobně naladěné osobnosti a tvůrci ostravského regionu z různých uměleckých oborů.
V roce 1986 byl jmenován zasloužilým umělcem.[2]
Měl 4 děti, syny Jana, Jakuba a dcery Gabrielu a Ivu. Jeho synové se rozhodli pokračovat v jeho stopách a stali se akademickými sochaři či restaurátory Moravskoslezského kraje. Jakub je také přednášejícím oboru architektury na VŠB - Technické univerzitě Ostrava.
Dílo
editovatVedle děl s protiválečnými a sociálními motivy: Památník revolučních bojů, Slezská píseň, Nikdy bídu, nikdy válku, vytvářel i řadu poetických realizací. [3] Významným dílem se stal cyklus s názvem Otvírání kamene z 80. let, který patřil díky technice stříkání písku do kamene k novinkám v sochařském umění.
Jeho nejznámější ostravskou sochou se stalo sousoší pojmenované Památník revolučních bojů, které bylo do centra Ostravy instalováno v roce 1965. Práci na něm započal už během svých studií v roce 1951. Měl připomínat stávku na jámě Trojice, při níž bylo v roce 1884 zastřeleno dvanáct horníků.[4] Z abstraktní polohy jeho tvorby stojí za zmínku žulová plastika Kubus (1968) na sídlišti Nová Ostrava v Ostravě- Porubě.[5]
Vytvořil také desítky menších plastik, plaket a medailí. Pro Svaz československých spisovatelů 1957 zhotovil medaili k poctě 90. narozenin Petra Bezruče a navrhoval ryté i ražené medaile, např. k výročí 8. střeleckého pluku v Místku (1969) či k 25. a 30. výročí založení Vysoké školy báňské v Ostravě (1970 a 1975); poté je vystavoval na souborných anebo samostatných výstavách nejen na severní Moravě, ale i v Praze a zahraničí (např. Amsterdam, Coventry, Lodž, Katovice, Varadero, Varšava, Volgograd).
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava vystavuje 3 díla Vladislava Gajdy ve svém Univerzitním muzeu.[6]
Autorsky také spolupracoval na několika dílech s Ivo Klimešem (*1932) a dalšími umělci.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Zemřel sochař Gajda, uměl vdechnout život kameni. Moravskoslezský denik [online]. a, 2010-01-06 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Vladislav Gajda. encyklopedie.ostrava.cz [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Zemřel sochař Gajda, uměl vdechnout život kameni. Moravskoslezský denik [online]. 2010-01-06 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ JAKUB, Ivánek. Ostravské sochy #46. www.msstavby.cz [online]. 2017-03-04 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 623-624, obr. 1090.
- ↑ ŠPAČKOVÁ, Eva; ŠŤASTNÁ, Marie; JAKUB, Ivánek. Univerzita a umění: Umělecká díla ve veřejném prostoru Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2017. 151 s. ISBN 978-80-248-4130-4.
- ↑ Záznamy | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online.
Související články
editovat- Busta Jana Amose Komenského
- Člověk socialistické přítomnosti a poznání světa
- Městská památková zóna Ostrava-Poruba
- Prométheus
- Slunce (Vladislav Gajda) - socha před Fakultní nemocnicí Ostrava
- Uhlí a železo – Zrození uhlí
- Vertikála - kovová plastika v Ostravě-Porubě (spolupráce s Ivo Klimešem)
- Zrození železa v Ostravě Porubě
- Fontána (Vladislav Gajda) - žulová socha, Ostrava Martinov
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav Gajda na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladislav Gajda
- Vladislav Gajda v informačním systému abART
- Vladislav Gajda v informačním systému Sochy a města
- Vladislav Gajda v informačním systému Vetřelci a volavky
- Databáze uměleckých děl Vladislava Gajdy