Vladimír Dunděra
Vladimír Dunděra (24. února 1903 Malínky – 1. července 1942 Kounicovy koleje) byl český lékař a odbojář v období druhé světové války popravený nacisty.
| MUDr. Vladimír Dunděra | |
|---|---|
| Narození | 24. února 1903 Malínky  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. července 1942 (ve věku 39 let) Kounicovy koleje  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Lékařská fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | lékař |
| Politická strana | Československá strana národně socialistická |
| Choť | Gabriela Varhaníková |
| Děti | Helena Minaříková, Jiří Dunděra |
| Rodiče | František Dunděra, Františka Lukášová |
| Příbuzní | bratři František a Augustin Dunděrové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPřed druhou světovou válkou
editovatVladimír Dunděra se narodil 24. února 1903 v Malínkách na Vyškovsku v rodině zedníka Františka Dunděry (1877–1918) a Františky, rozené Lukášové (1879–1965), později znovu provdané Švančarové. Jeho otec bojoval v první světové válce a zemřel v lesním táboře u Monte Pertice v dnešní italské provincie Belluno. Vystudoval gymnázium v Bučovicích a poté Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, kde promoval v roce 1930. Během studií si byl nucen vydělávat jako zedník, po nich absolvoval prezenční vojenskou službu, během které se 19. července 1930 oženil s Gabrielou Varhaníkovou, manželům se posléze narodily dvě děti. Po návratu z vojny si zřídil ordinaci v Kyjově, kterou dvakrát přestěhoval, v roce 1937 do vlastního nového domu čp. 616 postaveného dle návrhu architekta Josefa Poláška. Jako lékař byl velmi úspěšný. Byl veřejně činný, ochotničil, byl cvičitelem a vzdělavatelem Sokola, členem městského zastupitelstva v Kyjově, rád se oblékal do slováckého kroje, jezdil na koni. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 působil jako lékař mobilizačního pluku v Hodoníně.
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci v březnu 1939 vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. V roce 1942 poskytli manželé Dunděrovi zdravotní ošetření a podporu veliteli výsadku Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho spolupracovníkovi Cyrilu Žižlavskému. Za to byli oba 22. června 1942 zatčeni gestapem, převezeni do brněnských Kounicových kolejích, kde byli 1. července téhož roku popraveni.
Rodina
editovatV roce 1931 se manželům Dunděrovým narodila dcera Helena, budoucí farmaceutka, později provdaná Minaříková[1], a v roce 1933 syn syn Jiří, pozdější lékař a publicista.[2] Poté, co osiřeli, se jich ujali rodiče jejich matky Josef a Marie Varhaníkovi. Jeho bratr František Dunděra se za války stal příslušníkem Royal Air Force a v roce 1941 zahynul při cvičném letu.[3] Druhý bratr byl Augustin Dunděra (1907–1979).
Posmrtná ocenění
editovat
- Vladimír Dunděra obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939
- Vladimír Dunděra byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána v záloze
- Na jejich domě čp. 616 v Kyjově byla manželům Dunděrovým odhalena pamětní deska[4]
