Viktor Šulc
Viktor Šulc (7. března 1897, Úvaly,[1] alternativní datum 4. března 1897[2] – 28. dubna 1945?, Auschwitz-Birkenau,[3] pravděpodobnější je datum 12. června 1942, kdy byl z Terezína transportován do Pracovního tábora Trawniki[2]), byl český divadelní režisér působící na Slovensku. Svou činností se výrazně podílel na formování moderního slovenského profesionálního divadla.
Viktor Šulc | |
---|---|
Viktor Šulc | |
Narození | 7. března 1897 Úvaly Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 28. dubna 1945 (ve věku 48 let) Pracovní tábor Trawniki Německá říše |
Povolání | režisér a divadelní režisér |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
editovatČinnost před válkou
editovatNarodil se v Úvalech u Prahy v staré židovské obchodnické rodině. Jeho dospívání ovlivnila první světová válka, v níž zahynul jeho bratr. Jako devatenáctiletý musel také narukovat na srbskou frontu. Po skončení války se vrátil domů bez zranění, ale s bolavou duší, plnou otřesných zážitků z války. Rozhodl se stát pacifistou. Jeho rodiče chtěli, aby převzal rodinný obchod, ale on trávil čas čtením, psaním veršů a zajímal se o divadlo. Přestěhoval se do Prahy, kde se zapojil do práce v dělnickém recitačním a divadelním spolku Dědrasbor (Dělnický dramatický sbor), kde recitoval, organizoval představení a zkoušel i režírovat.
V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa. Později se přestěhoval do Berlína, ke své tetě, která měla pochopení pro jeho umělecké sklony. Berlín byl ve 20. letech centrem nového a pokrokového divadelnictví. Šulc se zde seznámil s prací expresionistických režisérů Maxe Reinhardta a Leopolda Jessnera a s politickým divadlem Erwina Piscatora. Zapsal se na Reinhardtův seminář a již po půl roce studia pracoval jako jeho asistent. Později jej Reinhardt posílal režírovat do divadel mimo Berlím. V roce 1926 se stal prvním asistentem režiséra Jessnera, který tehdy pracoval jako intendant berlínského Staatstheater. Pod vlivem Jessnera a jeho expresionistické tvorby Šulc zastával názor, že divadlo má šířit pokrokové myšlenky, ale zároveň nesmí ztratit svou divadelnost a diváckou přitažlivost.
V letech 1927 až 1933 byl režisérem činohry Národního divadla v Praze, kam přišel na pozvání Karla Hugo Hilara jako stálý hostující režisér[4]. Během těchto let se mu nedostalo mnoho příležitostí ukázat svůj talent, s výjimkou inscenace hry G. B. Shawa Androkles a lev.
Od roku 1931 pohostinsky režíroval na české scéně bratislavského Slovenského národního divadla. Později přijal nabídku ředitele Slovenského národního divadla Antonína Drašara a v letech 1932–1938 zakotvil v Bratislavě trvale[5]. V roce 1932 se představil inscenací Goetheho Fausta. Inscenace měla úspěch a Drašar jmenoval Šulce vedoucím českého souboru (šéfem činohry). Šulc jako dramaturg rozhodoval o repertoáru divadla – vybíral hry klasických i moderních českých autorů. Inscenoval Tylova Strakonického dudáka, Stroupežnického Naše furianty a Čapkovy hry R.U.R., Bílá nemoc a Matka. Ze světových dramatiků inscenoval Shakespearovy hry Romeo a Julie, Sen noci svatojánské a Zimní pohádka, hry Molièra, Shawa a Puškina. Souběžně s působením v Bratislavě režíroval Šulc v sezóně 1933/1934 také v Praze v Moderní operetě v Karlíně, kterou vedl ředitel Drašar a v sezóně 1934/1935 také v Novém divadle[5].
Činnost za války
editovatV roce 1938 po podpisu Mnichovské dohody byla česká činohra Slovenského národního divadla rozpuštěna. Šulc se rozhodl vrátit do Prahy, kde ve Švandově divadle na Smíchově režíroval hry s herci, kteří museli opustit Bratislavu, případně české pohraničí, které bylo obsazeno německými vojsky. Po okupaci Prahy nacisty 15. března 1939 se Šulc stáhl z Prahy do svého rodného města. Nezůstal tam však dlouho – jeden z jeho herců z Bratislavy založil kočovnou divadelní společnost (Nová česká scéna J. Marečka) a Šulc se k nim pod krycím jménem Vít Suk v sezóně 1940/1941 přidal[5].
5. června 1942 byl transportem AAb z Kolína internován v ghettu Terezín, odkud byl odvezen transportem AAk 12. června 1942 do Polska (Trawniki), kde pravděpodobně ihned při příjezdu zahynul.[2]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Šulc na slovenské Wikipedii.
- ↑ ROZENSKÝ, Radek Vincent. Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
- ↑ a b c (WWW.NUX.CZ), Nux s.r.o. Viktor Šulc | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné online.
- ↑ Záznam SVK v Kladně
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 511
- ↑ a b c Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 512
Literatura
editovat- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 511–512
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Šulc na Wikimedia Commons
- Databáze obětí holocaustu, Šulc Viktor
- Viktor Šulc Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine. na webu Národního divadla v Praze (včetně fotografie)
- Viktor Šulc na webu Uvaly.cz