Wikipedie

Andrea del Verrocchio

renesanční malíř, zlatník a sochař
(přesměrováno z Verrocchio)

Andrea del Verrocchio, vlastním jménem Andrea di Michele di Francesco di Cioni (1435, Florencie – 10. října 1488, Benátky), byl italský renesanční malíř, zlatník a sochař činný v Římě, ve Florencii a v Benátkách, kde pobýval kvůli jedné ze svých nejvýznamnějších prací, jezdeckému pomníku Bartolomea Colleoniho.

Andrea Verrocchio
Andrea Verrocchio
Andrea Verrocchio
Narození1435
Florencie
Úmrtí7. října 1488 (ve věku 52–53 let)
Benátky
NárodnostItalové
Povoláníitalský malíř a sochař
Hnutírenesance
Významná dílaKřest Krista
Tobiáš a anděl
Putto with a Dolphin
Madonna a dítě
Jazdecký pomník Bartolomea Colleoniho
… více na Wikidatech
MecenášMedicejové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea del Verrocchio patřil k nejvýznačnějším uměleckým osobnostem druhé poloviny 15. století. V jeho ateliéru se vyučilo mnoho osobností následující generace. Patří mezi ně malíř Sandro Botticelli nebo Leonardo da Vinci, který je považován za jeho nejvýznamnějšího žáka.

Život

editovat

Jeho otec, Michele di Francesco Cioni, měl cihlářskou a keramickou dílnu, později pracoval jako výběrčí daní. Andrea patrně u otce odpozoroval technologii výroby reliéfních dlaždic z pálené hlíny. Podle životopisu od Vasariho rád používal také jemně mletou sádru z Volterry nebo ze Sieny k odlévání sošek.[1] Z pálené hlíny jsou jeho dekorativní články i sochy.

Andrea se nejprve vyučil zlatníkem v dílně Giuliana Verocchia, po němž převzal příjmení. Sporné zůstává, zde se Andrea později učil sochařství u Donatella, písemné zprávy chybějí a podle Johna Pope-Hennessyho je to v rozporu se stylem jeho raných děl. Každopádně byl Donattelovým pokračovatelem.[2] Zabýval se také geometrií, což zúročil později v návrhu náhrobku Medicejských.

Verocchiova hlavní malířská a sochařská díla jsou datována do posledních dvaceti let jeho života, kdy žil na dvoře Lorenza I. Medicejského a jeho syna Piera ve Florencii. Tam byl členem malířského cechu svatého Lukáše.

V závěru života si Verrocchio otevřel dílnu v Benátkách, kde pracoval na pomníku kondotiéra Bartolomea Colleoniho. Jeho florentskou dílnu pak vedl Lorenzo di Credi. Verocchiův Colleoni spolu s Donotallovým Gattamelatou bývá historiky umění ceněn jako nejvýznamnější italský renesanční jezdecký pomník.[3] Skupina anonymních soch bývá označována jako Verocchiova dílna nebo Verocchiova škola. Jeho monumentální sochy ovlivnily také Michelangela.

O jeho životě se ví málo. Neoženil se a celý život finančně podporoval členy své rodiny.

Díla ve Florencii

editovat

Praxi zahájil Andrea drobnými pracemi stolního stříbra. Dva stříbrné koflíky s dekorativními reliéfy zvířat a rostlin, jež se nedochovaly, byly podle životopisce Giorgia Vasariho skvělé. Přivedly obchodníky florentského cechu k objednávce dvou reliéfů stříbrného oltáře sv. Jana Křtitele pro cechovní kostel Or San Michele ve Florencii. V tamním muzeu se dochoval pouze jeden.

 
Nevěřící Tomáš s Kristem

Náhrobník Cosima staršího de Medici

editovat

V letech 1465 - 1467 Verrocchio vytvořil náhrobník Cosima staršího de Medici v křížení chrámu San Lorenzo ve Florencii. Jde o kruhový objekt v podlaze seskládaný z různě barevných mramorů, opatřený nápisem a erby rodu Medicejských.

Sousoší Nevěřící Tomáš s Kristem

editovat

V letech 1465 – 1483 vytvořil Verrocchio jednu ze svých nejznámějších prací, kterou je sousoší Nevěřícího Tomáše s Kristem osazené na plášti florentského kostela Orsanmichele. Průběh prací na sousoší byl poměrně zdlouhavý, na své místo bylo osazeno až po 18 letech práce v roce 1483.

 
David s hlavou Goliáše

Tradiční scéna zobrazuje postavu Krista, který ukazuje Tomášovi ránu ve svém boku, aby do ní Tomáš mohl vložit své prsty a uvěřil tak, že skutečně vstal z mrtvých. Unikátní je zobrazení drapérií plášťů obou postav, které se vlní do drobných záhybů a vnáší tak do výjevu velké napětí. Tento styl měl poměrně silný ohlas u mladších florentských umělců, kteří se jej snažili napodobit.

Náhrobek Giovanniho de Medici a Piera de Medici

editovat

V letech 1469 – 1472 Verrocchio vytvořil dvojnáhrobek pro kostel San Lorenzo. Jde o společný náhrobek Giovanniho de Medici a Piera de Medici, kterému se říkalo Il Gottoso. Je umístěn na pomezí Staré sakristie v kostele San Lorenzo a boční kaple, která se Starou sakristií sousedí. Náhrobek je zdoben bronzovými aplikacemi a je zasazen do bronzové sítě. Motiv sítě symbolizuje smrt a pomyslný závěs, který člověk odnímá ze svých očí v okamžiku smrti. Na náhrobku je nápis: Patri Patrvo qve (Otci a strýci).

 
Křest Krista

Socha Davida

editovat

V letech 1473 – 1475 Verrocchio vytvořil sochu Davida. Je vysoká 125 cm a zobrazuje mladíka v krátké suknici s mečem v ruce a s hlavou Goliáše u svých nohou. I tato práce našla ohlas a byla mnoha umělci napodobována.

Křest Kristův

editovat

Z let 1472 – 1475 pochází nejslavnější Verrocchiův obraz Křest Kristův, který je jedním z klíčových exponátů galerie Uffizi ve Florencii. Část obrazu byla pod Verrocchiovým dohledem dokončena jeho žákem Leonardem da Vinci. Je mu přičítána levá postava klečícího anděla a podílel se i na malbě krajiny v pozadí.

Dílo v Římě

editovat

Roku 1471 pozval papež Sixtus IV. Verrocchia do Říma, aby jeho kapli vyzdobil stříbrnými sochami apoštolů. Nedochovaly se, neboť byly později roztaveny.

Vytvořil také malé sošky koní z bronzu, které byly velmi úspěšné a Verrocchia přivedly k sochařským pracím s mramorem. Náhrobek pro Lucrezii Tornabuoniovou z roku 1471 jej zařadil mezi známé sochaře. Verrocchio tak v Římě nasbíral mnoho zkušeností a do své rodné Florencie se vrátil jako slavný a uznávaný sochař.

Dílo v Benátkách

editovat
 
Pomník Bartolomea Colleoniho v Benátkách

Jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho

editovat

Jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho je považován za nejdůležitější dílo Verrocchioa. Kondotiér Colleoni žil v letech 1400 – 1475 a vedl vojska ve službách Benátské republiky. Byl velmi úspěšným vojevůdcem, a proto se Benátky rozhodly postavit mu reprezentativní pomník. V roce 1480 zvítězil Verrocchiův návrh pomníku. Jedná se o monumentální dílo, neboť socha je téměř čtyřmetrová. Dílo si vyžadovalo dlouhou přípravu a Verrocchio nejprve přichystal formu pro odlití sochy. Během práce však onemocněl a v roce 1488 nečekaně zemřel.

Po smrti Verrocchia byla práce na pomníku zadána jednomu z Verrocchiových konkurentů v této zakázce - Allesandru Leopardimu. Ten nechal podle Verrocchiova modelu jezdecký pomník odlít a navrhl i sokl pomníku. Jezdecký pomník byl dlouho považován za Leopardiho dílo. Dnes je Colleoniho jezdecký pomník považován za klíčové dílo Verrocchiovy tvorby.

Smrt a hrob

editovat

Andrea del Verocchio zemřel v Benátkách roku 1488 v 53 letech, aniž stihl dokončit své poslední zakázky. Byl to jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho, také sochy tří teologických ctností a Boha Otce pro náhrobek kardinála Forteguerriho v dómu v Pistoji.

Vykonavatelem jeho poslední vůle byl jeho žák Lorenzo di Credi, který mistrovo tělo převezl do rodinné hrobky v kostele San Ambrogio ve Florencii.[4]

Žáci a pokračovatelé

editovat

Několik vynikajících malířů, jako Leonardo da Vinci a Lorenzo di Credi, se učilo v jeho dílně. Spolupracovali s ním také Domenico Ghirlandaio, Sandro Botticelli, Francesco Botticini a Pietro Perugino. Jejich raná díla lze jen těžko odlišit od Verrocchiových. Podle Giovanniho Santi také Sandro Botticelli, Luca Signorelli a mladý Filippino Lippi prošli Verrocchiovým ateliérem. Jejich díla, zejména série líbezných madon podobných typů, fyziognomie a gest byla tak oblíbená, že se často kopírovala a jejich autorství je dosud sporné.

Florentský básník Ugolino Verino o jeho žácích a spolupracovnících napsal:

„ Ať už ti malíři mají cokoli dobrého, pili z Verrocchiova pramene... “

Výběr z díla

editovat

Obrazy

editovat
  • Tobiáš s andělem
  • Kojící madona
  • Madona se sedícím dítětem
  • Madona v růžovém keři s dítětem držícím stehlíka
  • Meditující sv. Jeroným
  • Bitva u Pydny, jediná Verocchiova mnohafigurová kompozice
  • Křest Kristův (ve spolupráci s Leonardem da Vinci)

Sochy

editovat
  • Náhrobní sarkofág pro Giovanniho a Piera Medicejských, tumba z porfyru, dekorace bronz, pohřební kaple chrámu San Lorenzo ve Florencii
  • Busta Juliána Medicejského, pálená hlína, WGA Washington
  • Reliéfní poprsí antických hrdinů: Publius Cornelius Scipio, Alexandr Veliký, mramor
  • David s Goliášovou hlavou, bronz.
  • Putto s delfínem, bronzová dekorace chrliče pro kašnu ve vile Mediciů v Careggi, později prodána na kašnu před florentskou radnicí
  • Kristus a nevěřící Tomáš, chrám Or San Michele, Florencie
  • Dáma s prvosenkami
  • Pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách - poslední, vrcholné dílo

Zlatnické práce

editovat
  • Stříbrný reliéf Stětí sv. Jana Křtitele pro oltář sv. Jana ve florentském baptisteriu; nyní v dómském muzeu ve Florencii
  • Stříbrné sochy apoštolů pro papežskou kapli papeže Sixta ve Vatikánu (podle Vasariho; později byly rozlity)
  • Spony k pluviálům

Galerie

editovat
  •  
    Kojící madona
  •  
    Madona se stojícím dítětem
  •  
    Tobiáš s andělem, 1470-75
  •  
    Madona v růžovém keři, Verocchiova dílna
  •  
    Madona s dítětem a Kristus v hrobě, 1450-1500
  •  
    Publius Cornelius Scipio
  •  
    Poprsí Krista, Verocchiova dílna, 1480-1500
  •  
    Celkový pohled na jezdeckou sochu Bartolomea Colleoniho

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Vasari I., s. 427
  2. ↑ John Pope-Hennessy, Italian Renaissance Sculpture. London 1958, s. 65, 315)
  3. ↑ V.V.Štech, 1958
  4. ↑ Vasari, I., s. 427

Literatura

editovat
  • V. V. Štech, Italská renesanční plastika. SNKLHU Praha 1960, s. 219-248
  • Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Odeon Praha 1976, I. díl, s. 421–429 (přeložil Pavel Preiss s úvodním textem, faktickými opravami a dodatky v poznámkách).

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrea_del_Verrocchio&oldid=23444317“