Velký mollový septakord

Velký mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující typ čtyřhlasého akordu - septakordu.

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.

ZnačeníEditovat

Velký mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

  •   od základního tónu c
  •   od základního tónu fis
  •   od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

SloženíEditovat

Následující tabulka obsahuje složení velkého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Malá tercie Čistá kvinta Velká septima
  c es g h
  g b d fis
  d f a cis
  a c e gis
  e g h dis
  h d fis ais
  fis a cis eis (=f)
  cis e gis his (=c)
  as ces (=h) es g
  es ges b d
  b des f a
  f as c e

VýznamEditovat

Velký mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky, pokud za základ slouží nikoliv diatonická mollová stupnice, ale stupnice harmonická moll nebo melodická moll. Vzhledem k neakordicky „ostrému“ půltónovému intervalu mezi velkou septimou a základním tónem (přeloženým o oktávu výš) se v klasické a lidové hudbě tento akord příliš nepoužívá - častější je tónika ve formě trojzvuku - mollového kvintakordu. Ze stejného důvodu je naopak akord s oblibou a často používán v jazzu.

Související článkyEditovat