Dominantní septakord

Dominantní septakord je pojem z oboru hudební teorie označující nejčastěji používaný typ čtyřzvuku (v evropské hudbě).

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě velkou tercii, čistou kvintu a malou septimu. Z hlediska terciového systému je dominantní septakord rozšířením durového kvintakordu.

ZnačeníEditovat

Dominantní septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu, který je doplněn o horní index 7 (ten se obecně používá ke značení malé septimy):

  •   od základního tónu c
  •   od základního tónu fis
  •   od základního tónu es

SloženíEditovat

Následující tabulka obsahuje složení dominantního septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu Základní tón Velká tercie Čistá kvinta Malá septima
  c e g b
  g h d f
  d fis a c
  a cis e g
  e gis h d
  h dis fis a
  fis ais cis e
  cis eis (=f) gis h
  as c es ges
  es g b des
  b d f as
  f a c es

VýznamEditovat

Jak napovídá již název akordu, je nejčastějším použitím dominantního septakordu funkce dominanty. Lze jej jako dominantu použít v durové i mollové (pro harmonickou a melodickou mollovou stupnici) tónině. Jedná se po durovém kvintakordu a mollovém kvintakordu o třetí nejčastěji používaný akord a to jak v lidové hudbě, populární hudbě a country, tak v klasické vážné hudbě.

Kromě toho je dominantní septakord „kostrou“ církevního mixolydického modu.

Související článkyEditovat