Vědecká metoda

Vědecká metoda je posloupnost nebo sada procesů, používaných při vědeckém výzkumu. Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti vědecké hypotézy je souhlas předpovědí s výsledky výzkumu. Tento přístup udržuje vědecké hypotézy v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, neboť hypotéza, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). Mnohokrát ověřená hypotéza, kterou se zatím nepovedlo vyvrátit, se stává vědeckou teorií. Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním.[1] Větší vědecký tým je však spíše konzervativní.[2]

Vědecká metoda jako nepřetržitý proces, reprezentovaná zde variantou složenou z částí (kroků):
  • Observation / question: pozorování / otázka; definice (vytvoření, formulace) předmětu (cíle) pozorování (sledování), otázky
  • Research topic area: tematická oblast výzkumu; shromažďování informací (zdrojů, pramenů) o pozorování (sledování), otázce
  • Hypothesis: hypotéza; vytvoření (formulace, definice) vysvětlující hypotézy (predikce)
  • Test with experiment> testování pomocí experimentu; ověření hypotézy (predikce) provedením experimentu a sběru údajů (dat) opakovatelným (reprodukovatelným) způsobem
  • Analyze data: analýza údajů; analýza a interpretace údajů (dat) a vyvození závěrů, která pak slouží jako východiska (vstupy, podklady) pro nové pozorování, otázky a potažmo hypotézy (predikce)
  • Report conclusions: zveřejnění výsledků; uvedení závěrů ve všeobecnou známost (uveřejnění), obvykle v renomovaném periodiku – ve věhlasném médiu s dobrou pověstí, nejčastěji proto primárně (hlavně, prvotně) v recenzovaném časopise
Následuje opakovaný test (retest), který je často prováděn jinými vědci. Každá část, každý krok, vědecké metody může být recenzován – podstoupen posuzovacímu řízení (nezávislému vzájemnému hodnocení), zda nedošlo k chybám.

Základní pojmyEditovat

PostupEditovat

Základem vědecké metody je iterace těchto kroků:

  1. Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků).
  2. Formulace problému...
  3. Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce)
  4. Předvídání (logická dedukce z hypotéz)
  5. Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků.

Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady (postuláty), které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují. Moderní kauzalistická věda má jako jeden z takových základních předpokladů pojem přírodního zákona, tedy představu, že stejné podmínky vedou vždy ke stejnému výsledku.

Použitím vědecké metody vědec nebo tým může dojít k objevu nebo vynálezu, který následně prezentuje na konferenci a publikuje ve vědeckém časopise, anebo patentuje. Zveřejněním se objev stává vlastnictvím vědecké komunity, která jej dále posuzuje, zkoumá, rozvíjí a popularizuje.

Typy vědecké metodyEditovat

V širším pojetí existují tři hlavní cíle vědeckého poznání: popis a utřídění problému či situace, tedy deskripce a klasifikace (souhrnně explorace), předpovědění vztahů mezi jevy (predikce) a vysvětlení těchto vztahů (explanace).[3] Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů (úrovněmi vědecké metody)[4]:

  • explorativní výzkumný plán – pouhý popis zkoumaného jevu (např. narativní analýza, zakotvená teorie)
  • deskriptivní výzkumný plán – popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti)
  • statistický výzkumný plán – popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza, t-test)
  • experimentální výzkumný plán – určení příčinných (kauzálních vztahů) mezi jevy (experiment, kvaziexperiment).

První metoda je vhodná tehdy, pokud přesně nevíme, co chceme zjišťovat, a je vhodná pro formulování statisticky ověřitelných hypotéz. Deskriptivní přístup umožňuje tato explorativní zjištění kvantifikovat. Statistické a experimentální výzkumné plány umožňují zjistit vztah mezi určitými jevy – v prvním případě korelační, v druhém příčinný, a tedy předvídat výskyt jednoho jevu na základě výskytu jevu jiného.

BřitvyEditovat

Slouží k formulaci vědeckých teorií na základě jejich praktické použitelnosti a smysluplnosti.

  • Occamova břitva – je základem principu logické úspornosti a říká, že je vhodné použít nejjednodušší možné vysvětlení jevu.
  • Popperova břitva – teorie, které nelze vyvrátit, nejsou vědecké.
  • Humeova břitva – zabývá se důkazem zázraku a uvádí, že zázrak nelze dokázat (lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak samotný).
  • Hanlonova břitva"Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost."

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scientific method na anglické Wikipedii.

  1. Immanuel Kant - Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou - Závěr O určení hranic čistého rozumu [1] Archivováno 20. 10. 2007 na Wayback Machine.
  2. CHICAGO, University of. Bigger teams aren't always better in science and tech. phys.org [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6. S. 14–16. 
  4. L. Kubička. Metody výzkumu. In: L. Fischer. Dětská psychiatrie pro mediky a lékaře. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1963.

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Easterby-Smith M. a kol.: Management Research. An Introduction. 2nd edition.SAGE Publications 2002
  • Cooper, D.R., Emory, C.W.: Business Research Methods. 5th ed. London, McGraw-Hill, 1995
  • Disman M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Praha, 2002
  • Gill, J., Johnson, P.: Research Methods for Managers. London, Paul Chapman Ltd., 1998
  • Hendl, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Unitisk Praha, 1999
  • Mišovič J.: V hlavní roli otázka. (průvodce přípravou otázek v sociologických a marketingových průzkumech). ALDIS Hradec Králové, 2001
  • Pavlica a kol.: Sociální výzkum, podnik a management: průvodce manažera v oblasti výzkumu hospodářských organizací. Praha, Ekopress, 2000
  • Vlček J.: Systémové inženýrství. ČVUT Praha 1999
  • Vymětal, J., Váchová, M.: Úvod do studia odborné literatury. Praha, ORAC 2000

Externí odkazyEditovat