Otevřít hlavní menu

Vítkov (Sokolov)

část obce Sokolov v okrese Sokolov

Vítkov (německy Wudingrün) je zaniklá vesnice, část okresního města Sokolov. Původ názvu vycházel z osobního jména Wodecho a předpokládá se, že jméno určovalo místo, kde osadník Wodecho založil obec. Český název Vítkov je z roku 1923, avšak původní název nijak nereflektuje.[1]

Vítkov
kamenolom ve Vítkově
kamenolom ve Vítkově
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 213 (2011)
Domů 106 (2009)
Lokalita
PSČ 356 01
Obec Sokolov
Okres Sokolov
Historická země Čechy
Katastrální území Vítkov u Sokolova (4,99 km²)
Zeměpisné souřadnice
Vítkov
Vítkov
Další údaje
Kód části obce 182966
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítkov se nacházel asi 2,5 km na jihovýchod od Sokolova. Prochází zde silnice II/210. Ke dni 24. prosince 2015 je zde evidováno 107 adres.[2] Adresy se ovšem vztahují především k části Ovčárna. V zaniklém Vítkově je evidována jedna adresa. V roce 2011 zde trvale žilo 213 obyvatel.[3] Uvedený počet obyvatel a počet domů se ovšem vztahuje k celému území bývalého Vítkova, zejména k části Stará Ovčárna. Vlastní Vítkov dnes již neexistuje, stojí zde jeden jediný dům, který se vyhnul likvidaci vesnice.[pozn. 1] V současnosti (2016) zde funguje kamenolom na žulu.

Vítkov leží v katastrálním území Vítkov u Sokolova o rozloze 4,99 km2.[4]

Obsah

HistorieEditovat

 
Jezero Michal v listopadu 2013

První písemná zmínka o vesnici se objevuje v roce 1370 v seznamu leuchtenberských lén.[1] Jiné zdroje uvádí první písemnou zmínku z roku 1454, kdy je ves uváděna ve šlikovském urbáři.[5][6] Šlikové vlastnili Vítkov od konce husitských válek. Kolem roku 1525 měl Vítkov dvanáct usedlostí a patřil ke středně velkým vesnicím té doby. Hrabě Jan Albín Šlik po bitvě na Bílé hoře uprchl, a přišel o veškerý majetek. Vítkov se stal konfiskátem, který pod cenou získal v roce 1622 svobodný pán Otto Nostic.[5] Nosticové vlastnili Vítkov do roku 1850.[6]

V roce 1848 měl Vítkov 37 domů a 245 obyvatel. K sokolovskému panství patřila ves až do roku 1850. V letech 1850–1874 byl Vítkov osadou obce Těšovice a od roku 1874 byl samostatnou obcí.[7][6]

Osada se rozkládala podél původního koryta Lobezského potoka na staré kupecké cestě. Vítkovem procházela obchodní stezka z Chebu do Lokte, která však zanikla, stejně tak jako cesta z Vítkova do Starého Sedla. Dnešní silnice do hloubi Slavkovského lesa údolím Lobezského potoka směrem k Podstrání byla pouhým vyježděným lesním úvozem k hamrům, mlýnům a pilám na Lobezském potoce. Ve vsi byla hospoda, malá zvonička a dvě kapličky. V roce 1893 zde byla postavena škola, která sloužila svému účelu až do roku 1975. Ve třicátých letech 19. století byla postavena silnice do Čisté. Koncem 19. století bylo ve Vítkově 64 domů a 446 obyvatel, v roce 1910 již 76 domů a 559 obyvatel. Rozkvět souvisel s těžbou uhlí na Sokolovsku. Do té doby bylo hlavním zdrojem obživy zemědělství, dobytkářství, úprava železných rud a hamernictví. Po krátkou dobu byl v činnosti malý uhelný důl Josef-Jan, od roku 1872 důl Boží Požehnání. Po ukončení těžby v roce 1897 byl otevřen nový hlubinný důl shodného jména, který v roce 1901 převzala Falknovsko-chebská důlní společnost. Kolem roku 1900 zde pracovalo přibližně 160 horníků. Důl byl uzavřen v roce 1924. V roce 1936 měl Vítkov s částí Ovčárny 82 domů a 565 obyvatel.[8]

Po poválečném odsunu unikl Vítkov začlenění do vojenského výcvikového prostoru Prameny a byl nově osídlen.[6] Většinu domů a hospodářství po odsunutých Němcích získali Češi a Slováci.[8]

K zániku vesnice došlo v souvislosti s plánovanou otvírkou uhelného lomu Michal, který si vyžádal kromě likvidace Vítkova i další investice, zejména přeložku silnice do Sokolova a vybudování nového koryta Lobezského potoka. Nový uhelný lom Michal zahájil těžbu v roce 1979 a poslední uhlí bylo vytěženo v roce 1988. Následně došlo k rekultivaci lomu, kde vzniklo umělé jezero Michal, moderní vodní areál na koupání s mnoha atrakcemi pro děti i dospělé s obřím tobogánem i zázemím s občerstvením. Celá rekultivace splynula s krajinou a je pro současnou generaci obyvatel Sokolovska stejnou samozřejmostí, jakou byla pro starší generaci obec Vítkov.[8]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel Vítkova[6][9][1]
Rok 1869 1900 1930 1980 1991 2011
Počet obyvatel 315 562 565 2 0 2

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Statistický lexikon obcí uvádí podle sčítání lidu k březnu 2011 odděleně Vítkov a Ovčárnu, ve Vítkově 2 obyvatele, v Ovčárně 211 obyvatel.

ReferenceEditovat

  1. a b c JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku. Sokolov: Fornica Graphics, 2010. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 474–486. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2015-12-24]. Dostupné online. 
  3. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 281. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2016-02-27]. Dostupné online. 
  5. a b PROKOP, Vladimír, ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (704 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 617. 
  6. a b c d e BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. ISBN 80-86630-06-4. S. 169 – 170. 
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  8. a b c PROKOP, Vladimír, st. I tudy kráčely dějiny - z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. ISBN 80-238-7153-6. S. 206–230. 
  9. Statistický lexikon obcí. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 281. 

Externí odkazyEditovat