Wikipedie

Vítkov (Sokolov)

část města Sokolov

Vítkov (německy Wudingrün) je zaniklá vesnice, část okresního města Sokolov. Původ názvu vycházel z osobního jména Wodecho a předpokládá se, že jméno určovalo místo, kde osadník Wodecho založil obec. Český název Vítkov je z roku 1923, avšak původní název nijak nereflektuje.[3]

Vítkov
kamenolom ve Vítkově
kamenolom ve Vítkově
Lokalita
Charaktervesnice
ObecSokolov
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°9′35″ s. š., 12°40′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel200 (2021)[1]
Katastrální územíVítkov u Sokolova (4,99 km²)
PSČ356 01
Počet domů65 (2011)[2]
Vítkov
Vítkov
Další údaje
Kód části obce182966
Kód k. ú.782963
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítkov se nacházel asi 2,5 km na jihovýchod od Sokolova. Prochází zde silnice II/210. Ke dni 24. prosince 2015 je zde evidováno 107 adres.[4] Adresy se ovšem vztahují především k části Ovčárna. V zaniklém Vítkově je evidována jedna adresa. V roce 2011 zde trvale žilo 213 obyvatel.[5] Uvedený počet obyvatel a počet domů se ovšem vztahuje k celému území bývalého Vítkova, zejména k části Stará Ovčárna. Vlastní Vítkov dnes již neexistuje, stojí zde jeden jediný dům, který se vyhnul likvidaci vesnice.[pozn. 1] V současnosti (2021) zde funguje kamenolom na žulu.

Vítkov leží v katastrálním území Vítkov u Sokolova o rozloze 4,99 km2.[6]

Historie editovat

První písemná zmínka o vesnici se objevuje v roce 1370 v seznamu leuchtenberských lén.[3] Jiné zdroje uvádí první písemnou zmínku z roku 1454, kdy je ves uváděna ve šlikovském urbáři.[7][8] Šlikové vlastnili Vítkov od konce husitských válek. Kolem roku 1525 měl Vítkov dvanáct usedlostí a patřil ke středně velkým vesnicím té doby. Hrabě Jan Albín Šlik po bitvě na Bílé hoře uprchl, a přišel o veškerý majetek. Vítkov se stal konfiskátem, který pod cenou získal v roce 1622 svobodný pán Otto Nostic.[7] Nosticové vlastnili Vítkov do roku 1850.[8]

 
Jezero Michal v červnu 2013

V roce 1848 měl Vítkov 37 domů a 245 obyvatel. K sokolovskému panství patřila ves až do roku 1850. V letech 1850–1874 byl Vítkov osadou obce Těšovice a od roku 1874 byl samostatnou obcí.[9][8]

Osada se rozkládala podél původního koryta Lobezského potoka na staré kupecké cestě. Vítkovem procházela obchodní stezka z Chebu do Lokte, která však zanikla, stejně tak jako cesta z Vítkova do Starého Sedla. Dnešní silnice do hloubi Slavkovského lesa údolím Lobezského potoka směrem k Podstrání byla pouhým vyježděným lesním úvozem k hamrům, mlýnům a pilám na Lobezském potoce. Ve vsi byla hospoda, malá zvonička a dvě kapličky. V roce 1893 zde byla postavena škola, která sloužila svému účelu až do roku 1975. Ve třicátých letech 19. století byla postavena silnice do Čisté. Koncem 19. století bylo ve Vítkově 64 domů a 446 obyvatel, v roce 1910 již 76 domů a 559 obyvatel. Rozkvět souvisel s těžbou uhlí na Sokolovsku. Do té doby bylo hlavním zdrojem obživy zemědělství, dobytkářství, úprava železných rud a hamernictví. Po krátkou dobu byl v činnosti malý uhelný důl Josef-Jan, od roku 1872 důl Boží Požehnání. Po ukončení těžby v roce 1897 byl otevřen nový hlubinný důl shodného jména, který v roce 1901 převzala Falknovsko-chebská důlní společnost. Kolem roku 1900 zde pracovalo přibližně 160 horníků. Důl byl uzavřen v roce 1924. V roce 1936 měl Vítkov s částí Ovčárny 82 domů a 565 obyvatel.[10]

Po poválečném odsunu unikl Vítkov začlenění do vojenského výcvikového prostoru Prameny a byl nově osídlen.[8] Většinu domů a hospodářství po odsunutých Němcích získali Češi a Slováci.[10]

K zániku vesnice došlo v souvislosti s plánovanou otvírkou uhelného lomu Michal, který si vyžádal kromě likvidace Vítkova i další investice, zejména přeložku silnice do Sokolova a vybudování nového koryta Lobezského potoka. Nový uhelný lom Michal zahájil těžbu v roce 1979 a poslední uhlí bylo vytěženo v roce 1988. Následně došlo k rekultivaci lomu, kde vzniklo umělé jezero Michal, moderní vodní areál na koupání s mnoha atrakcemi pro děti i dospělé s obřím tobogánem i zázemím s občerstvením. Celá rekultivace splynula s krajinou a je pro současnou generaci obyvatel Sokolovska stejnou samozřejmostí, jakou byla pro starší generaci obec Vítkov.[10]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 548 obyvatel, všichni německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 547 obyvatel, jeden k církvi evangelické.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů Vítkova (bez místní části Ovčárna)[12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 315 420 446 562 549 548 565 319 394 304 7 2 3 2
Počet domů 45 58 64 65 73 72 82 133 105 80 3 1 1 1
Počet domů v roce 1961 je včetně domů v Hruškové
Vývoj počtu obyvatel a domů Vítkova (včetně místní části Ovčárna)[12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 572 609 640 830 829 841 822 466 394 304 129 126 133 213
Počet domů 72 82 89 95 105 107 118 133 105 80 41 41 46 65
Počet domů v roce 1961 je včetně domů v Hruškové

Obecní správa editovat

V letech 1961–1976 k obci patřila Novina.[13]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Statistický lexikon obcí uvádí podle sčítání lidu k březnu 2011 odděleně Vítkov a Ovčárnu, ve Vítkově 2 obyvatele, v Ovčárně 211 obyvatel.

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku. Sokolov: Fornica Graphics, 2010. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 474–486. 
  4. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2015-12-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 281. 
  6. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2016-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  7. ↑ a b PROKOP, Vladimír, ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (704 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 617. 
  8. ↑ a b c d BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. ISBN 80-86630-06-4. S. 169 – 170. 
  9. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  10. ↑ a b c PROKOP, Vladimír, st. I tudy kráčely dějiny - z historie zaniklých a těžbou uhlí vážně zasažených míst Sokolovského revíru. Sokolov: Sokolovská uhelná a.s., 2001. ISBN 80-238-7153-6. S. 206–230. 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Vítkov. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 240. 
  12. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 10. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-10-22]. S. 381. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítkov_(Sokolov)&oldid=23458773“