Válcový mlýn Nové Bránice
Válcový mlýn, také označovaný jako Lacinův mlýn, se nachází na adrese Nové Bránice 70. V letech 1786 - 1951 sloužil k mletí obilí na mouku všech druhů a krupici.
Historie
editovatHistorie mlýna sahá do roku 1786, kdy vrchnost povolila Tomáši Poláčkovi odkup pozemku za 50 zlatých (zl.) na vystavění mlýna. Za to platil vodní činže 10 zl. ve čtvrtletních lhůtách. Mlýn byl poháněn vodním kolem. Voda přitékala z rybníku dřevěným korytem.
Od T. Poláčka koupil mlýn pan Miroň Lupul, který pocházel z Černé hory. Mlel mouku, ale byl zde i obchod. Praxe byla taková, že si kupující zboží u pana Lupula objednal a Miroň zboží koupil v Brně a přivezl.
Od pana Lupula koupil mlýn František Laciný. Jelikož se František se vyučil ve Vídni pekařem, v roce 1927 požádal živnostenský úřad o schválení pekárny, pekařské dílny. Úřad, za dodržení určitých podmínek, stavební povolení schválil.
Nadále byl mlýn ve vlastnictví Františkova syna Josefa a jeho manželky Ludmily.
13. srpna 1930 od nich mlýn koupil Josefův bratr Leopold Laciný.
V červenci 1938 mlýn vyhořel, pouze strojovna zůstala požárem nedotčena. Ještě toho roku byl mlýn majitelem Leopodlem nově přestavěn, na což odkazuje datum na štítu budovy. Veškerou práci ze dřeva ve mlýně zhotovil pan Jan Trenza z Nových Bránic (v té době označovány jako Německé Bránice), dřívější zaměstnanec mlýna Prokop a synové v Pardubicích. V rámci přestavby byly také zakoupeny nové stroje včetně elektrického pohonu z pardubické firmy Prokop a synové, které jsou ve mlýně dodnes. Jako záložní pohon zůstává naftový motor značky Wikov o výkonu 10 koňských sil. Nadstavbu provedla stavitelská firma Karel Prchlík z Dolních Kounic. Peníze na stavbu i zařízení mlýna měl pan Leopold půjčeny ze spořitelny v Ivančicích.
V březnu roku 1939 byla provedena kolaudace mlýna a v plné míře zahájena výroba.
Obilí Leopold nakupoval ve Cvrčovicích a Malešovicích, což byly obilné oblasti.
Došlo k okupaci německými vojsky. V době války byly vydávány potravinové známky, takže bylo vše na příděl. Provoz mlýna byl i prodejny byly okupanty zastaveny. Leopold měl ve mlýně neustále kontroly. Přesto stále podnik provozoval a po nocích pak s manželkou pálili doklady o mletí. Lidé potřebovali jíst a neměli obilí semleto na mouku, tak Leopold mlel při náletech.
Protože je pod mlýnem sklep, schovávali se v něm lidé z celé ulice před nálety a bombardováním. Mezi nimi byl i Arnošt Kališ s rodinou z domu číslo 81. Němcům nahlásil, že mlýn je během náletů v provozu a ti rozhodli, že jako trest bude celá rodina Laciná, včetně dětí, zastřelena. Listinu o tomto rozhodnutí spálil pan Schoř z Moravských Bránic. Po válce byl A. Kališ odsouzen za kolaboraci s Němci na 14 let vězení. Po 8 letech byl propuštěn a odstěhoval se do Brna.
Za náletu padla do dvora bomba, která sice nevybuchla, ale udělala díru do zdi. Při kontrole bylo statikem sděleno, že se ve sklepě nelze nadále ukrývat, proto došlo k přestěhování do sklepa k rodině Zoufalých ve Dvořisku. Před osvobozením se rodina Laciných vrátila a přebývala ve vinném sklepě naproti mlýnu, odkud sledovala sovětské tanky, jak projíždějí směrem k Trboušanům.
Po skončení války byl mlýn opět v provozu.
1951 - současnost
editovatV roce 1951 byl mlýn uzavřen komunisty. Na povolení předsedy JZD, pana Kališe, mlýn získal povolení k semletí obilí na šrot jako krmivo pro zvířata, k čemuž byl využíván.
Po sametové revoluci bylo uzavření mlýna zrušeno, přesto již nebyl zprovozněn.
Nyní je mlýn otevřen k prohlídkám a slouží jako památka. Po domluvě Vás historií i procesem mletí provede dcera či vnučka mlynáře Leopolda Laciného.