Václav Jindřich Gajzler

český římskokatolický duchovní

Václav Jindřich Gajzler OP (15. ledna 1944, Nové Město nad Metují25. srpna 2000 Jablonec nad Nisou) byl český katolický kněz, člen dominikánského řádu, „Strážce hrobu“ sv. Paní Zdislavy a děkan v Jablonném v Podještědí.

Pater
Václav Jindřich Gajzler OP
„Strážce hrobu“
svaté Paní Zdislavy
P. Jindřich Gajzler v 90. letech 20. století
P. Jindřich Gajzler v 90. letech 20. století
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
InstitutShield of Dominican Order.svg dominikáni
Sliby 
            doživotní6. ledna 1969 kostel Panny Marie v Chlumu nad Ohří
Svěcení
Kněžské svěcení23. června 1968 Praha
Osobní údaje
Datum narození15. ledna 1944
Místo narozeníNové Město nad Metují
Datum úmrtí25. srpna 2000 (ve věku 56 let)
Místo úmrtíJablonné v Podještědí
Povolánířímskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Období totalityEditovat

Pocházel z rodiny varhaníka z Nového Města nad Metují. Kněžské svěcení přijal 23. června 1968 v Praze. Zpočátku působil v královéhradecké diecézi, a sice jako kaplan v Holicích u Pardubic. Tehdy již patřil ilegálně k dominikánskému řádu, ačkoliv komunistický režim v Československu vstup do řeholí v té době nepovoloval. Slavné řádové sliby v řádu dominikánů složil 6. ledna 1969 u v kostele Panny Marie v Chlumu nad Ohří. Dominikánský provinciál Ambrož Svatoš, OP si povšiml Gajzlerových intelektuálních schopností a snažil se v době politického uvolnění kolem roku 1968 vyjednat mu možnost dalších teologických studií v zahraničí,[1] což však nebylo státní mocí dovoleno. Roku 1969 byl Gajzler povolán, aby obnovil a pokračoval v díle blahoslavené Zdislavy v klášteře v Jablonném v Podještědí (litoměřická diecéze). V této době také nějaký čas vykonával službu představeného provizorního noviciátu (tzv. novicmistra) pro českou dominikánskou provincii,[1] která tajně přijímala nové zájemce o vstup do řádu.

V 70. letech 20. století mu byl odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti[2] a po odvolání z funkcí a internaci (ze které se vrátil s podlomeným zdravím[1]) musel nastoupit k nucené práci v závodě NISA, kde pracoval až do roku 1989. Ze zřetele jej také nepouštěla StB, jíž byl průběžně sledován.[1] Přesto se po celou dobu obětavě staral rekonstrukci kostela i kláštera spolu s dalšími dominikánskými řeholníky Františkem Šverclem OP[1] a Tomášem Pospíšilem.[1] Tomáš Pospíšil byl však zakrátko donucen státními orgány z Jablonného odejít a přijmout správu farnosti v Mimoni.[1] V Jablonném zůstal s Gajzlerem z kněží pouze Švercl, který ovšem oficiálně nastoupil zdravotní dovolenou[1] a v duchovní správě působit nesměl. S tímto spolubratrem a trojicí kongregačních dominikánských sester vytvářel Jindřich Gajzler po celá léta de facto ilegální dominikánskou komunitu v klášteře v Jablonném, která ovšem nesměla veřejně působit a oba kněží docházeli do civilního zaměstnání. Komunita se odmítala rozejít, nakonec bylo jejím členům umožněno v klášteře zůstat jako "nájemníci". Žili zde pak až do roku 1989 ve velmi nevyhovujících podmínkách.[3] V rámci možností její členové věrně zachovávali ideál dominikánského komunitního života.[3] K tomu, že komunitu se podařilo alespoň takto udržet, přispělo i to, že Gajzler dokázal v případě potřeby jednat s příslušnými orgány celkem rázně a leckdy se v komunikaci s nimi nezdráhal používat i velmi hrubých, až vulgárních výrazů.[3] Tato určitá hrubost a ostražitost se stala postupně jednou z jeho charakteristik, ač sám připouštěl - a lidmi, kteří s ním byli v blízkém kontaktu to bylo potvrzováno - že tomuto způsobu jednání jej naučily podmínky, ve kterých byl jako režimu nepohodlná osoba nucen žít.[3] K lidem, kterým důvěřoval, se choval naopak velmi taktně a citlivě a tito s ním velmi rádi udržovali kontakt.[3] V jednání s lidmi si velmi cenil pravdivosti a rovného jednání.

V roce 1989 natočil v Jablonném režisér Milan Tomsa krátkometrážní černobílý dokument Srdce se nemá chytat,[4] z převážné části ukazující Gajzlerovy snahy o obnovu jablonské basiliky a zčásti též život oné poloilegální komunity. Gajzler v tomto dokumentu mimo jiné zkritizoval tehdejšího předsedu MěNV v Jablonném za devastaci a následnou demolici řady historicky cenných objektů v městečku a okolí. Název snímku byl odvozen od Gajzlerova výroku o zvonech a technice vyzvánění, který zaznívá v závěru filmu. Snímek byl uveden až v roce 1990.

Svatořečení Zdislavy z LemberkaEditovat

K plné práci na obnově kláštera a baziliky v Jablonném se mohl vrátit však až v roce 1990 (hned k 1. lednu 1990 mu byl navrácen tehdy ještě stále formálně povinný státní souhlas[1]), kdy zde byl jmenován nejprve administrátorem a k 1. říjnu 1990[1] naopak, pro přemíru jiných nutných povinností, kaplanem děkanského úřadu a kustodem hrobu blahoslavené Zdislavy s pověřením ke generální opravě kostela. Se svými názory se netajil ani v těchto nových podmínkách a nelíbilo-li se mu naopak něco na jednání církevních představených, dokázal to dát najevo.[3] Na straně druhé si ale velmi cenil zachovávání poslušnosti vůči těmto představeným a sám jí důsledně zachovával i ohledně příkazů, se kterými z nějaké příčiny vnitřně nesouhlasil.[3]

Od 1. června 1991 byl jmenován administrátorem děkanského úřadu v Jablonném v Podještědí a excurrendo administrátorem farnosti Dubnice.

Během několika let se mu podařilo obnovit vzhled baziliky a dožil se také svatořečení Zdislavy z Lemberka papežem Janem Pavlem II. dne 21. května 1995. Stal se rektorem této baziliky a získal titul Strážce hrobu sv. Zdislavy. Z jeho iniciativy si dominikánský řád v roce 1994 u skladatele Miloše Boka objednal oratorium Svatá Zdislava. Dne 16. srpna 2000 během návštěvy na faře ve Smržovce náhle zkolaboval[3] (jednalo se o kolaps, způsobený souběhem infarktu a mrtvice, následovaný selháním ledvin[3]) a byl hospitalizován v nemocnici v Jablonci nad Nisou. Zde také 25. srpna 2000 zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo 2. září 2000 v klášterním chrámu a papežské bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, po mši svaté byl pohřben do řádové hrobky v téže bazilice.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j KOŠTEJNOVÁ, Ladislava: Historie řádu dominikánů v Jablonném v Podještědí v letech 1945 až 1995, bakalářská práce, Pedagogická fakulta UHK, Hradec Králové 2017
  2. § 1 a 2 zákon č. 218/1949 Sb.
  3. a b c d e f g h i R.D. Michal Podzimek: Pater Jindřich Gajzler OP, první strážce hrobu svaté Zdislavy, in: Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze 5/2010
  4. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava: Srdce se nemá chytat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat