Triazin
Triazin je společné označení pro tři izomery organické sloučeniny, jejíž sumární vzorec je C3H3N3.
Struktura
editovatStruktura triazinu je heterocyklický kruh, analogický šestičlennému benzenovému kruhu, kde jsou však tři atomy uhlíku nahrazeny atomy dusíku. Tři izomery se vzájemně liší pozicemi dusíkových atomů, označují se 1,2,3-triazin, 1,2,4-triazin a 1,3,5-triazin. Mezi další aromatické heterocyklické dusíkaté sloučeniny patří pyridiny s jedním atomem dusíku v kruhu, diaziny se dvěma atomy a tetraziny se čtyřmi atomy dusíku. Triaziny jsou slabší zásady než pyridin.
Použití
editovatNejznámějším derivátem 1,3,5-triazinu je melamin se třemi aminovými substituenty používaný při výrobě pryskyřic. Dalším triazinem široce používaným v pryskyřicích je benzoguanamin. Triazinové sloučeniny se často používají jako základ různých herbicidů, například kyanurchloridu (2,4,6-trichlor-1,3,5-triazinu). Triaziny substituované chlorem se používají i jako reaktivní barviva. Tyto sloučeniny reagují prostřednictvím chlorové skupiny s hydroxylovou skupinou přítomnou v celulózových vláknech v nukleofilní substituci, ostatní triazinové pozice obsahují chromofory. Směsi triazinů s vodou se používají také pro odstraňování sulfanu ze zemního plynu.
Série derivátů 1,2,4-triazinu známé jako BTP jsou považovány za možná extraktancia pro použití pro pokročilé opětovné přepracování použitého jaderného paliva.[1][2][3][4][5] BTP jsou molekuly obsahující dvě 1,2,4-triazin-3-ylové skupiny vázané na pyridinový kruh.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Triazin na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Triazine na anglické Wikipedii.
- Heterocyclic Chemistry T.L. Gilchrist 1985 ISBN 0-582-01421-2 (1997, ISBN 0-582-27843-0)
- ↑ Archivovaná kopie. www.nea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-29.
- ↑ Archivovaná kopie. www-atalante2004.cea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-15.
- ↑ Development Of Electrochemical Separations Of Uranium And Re Elements From Fluoride Melts. www.nea.fr [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-29.
- ↑ http://www.rsc.org/delivery/_ArticleLinking/DisplayArticleForFree.cfm?doi=b301178j&JournalCode=DT
- ↑ Archivovaná kopie. www.tntech.edu [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-22.