Toomas Hendrik Ilves

estonský politik

Toomas Hendrik Ilves (* 26. prosince 1953, Stockholm) je estonský politik, syn emigrantů, kteří uprchli z Estonska v roce 1944 spolu s ustupujícími nacisty. V letech 20062016 byl zvolen do funkce estonského prezidenta. Je bývalým diplomatem a novinářem. Do svého zvolení působil jako člen Evropského parlamentu. Ilves se narodil ve švédském Stockholmu odkud se celá rodina, když mu byly tři roky, odstěhovala do USA. Tam vystudoval Leonia High School a následně psychologii na prestižních amerických univerzitách Columbia University a University of Pennsylvania. U svých kolegů byl známý extrémně konzervativními názory[1].

Toomas Hendrik Ilves
4. prezident Estonska
Ve funkci:
26. září 2006 – 10. října 2016
Předseda vládyAndrus Ansip
Taavi Rõivas
PředchůdceArnold Rüütel
NástupceKersti Kaljulaidová
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálnědemokratická strana (od 1999)
Lidová strana (1998–1999)
Estonská rolnická strana (1997–1998)

Narození26. prosince 1953 (70 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
ChoťMerry Bullocková (1981–2004)
Evelin Ilvesová (2004–2015)
Ieva Ilvesová (2016–2023)
RodičeEndel Ilves
DětiLuukas Ilves
PříbuzníAndres Ilves (sourozenec)
Alma materColumbia College
Pensylvánská univerzita
Kolumbijská univerzita
Leonia High School
Profesepolitik, novinář, diplomat a psycholog
Náboženstvíagnosticismus
Oceněníčestný rytíř velkokříže Řádu lázně (2006)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2007)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (2007)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2013)
Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2015)
… více na Wikidatech
PodpisToomas Hendrik Ilves, podpis
Webová stránkawww.presidentilves.ee
CommonsToomas Hendrik Ilves
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

editovat

V osmdesátých letech pracoval jako novinář v rádiu Svobodná Evropa a následně se angažoval v boji o získání nezávislosti Estonska v roce 1991. Poté pracoval jako velvyslanec v USA, Kanadě a Mexiku. V prosinci 1996 se stal estonským ministrem zahraničních věcí, kterým byl až do své rezignace v září 1998 jako člen malé opoziční strany (Lidová strana, zemědělsko-konzervativní). Ilves byl zanedlouho zvolen předsedou Lidové strany, která vytvořila volební koalici se Stranou středu. Po parlamentních volbách v březnu 1999 se stal opět ministrem zahraničních věcí, kterým byl až do roku 2002, kdy se rozpadlo vládnoucí trojkoaliční politické seskupení.

Podporoval estonské členství v Evropské unii a vedl také první jednání, která vedla až k připojení Estonska k Evropské unii 1. května 2004. V letech 2001 a 2002 byl předsedou Lidové strany. Z této funkce rezignoval po komunálních volbách, kdy jeho strana získala pouze 4,4 % hlasů. Na začátku roku 2004 se Strana středu přejmenovala na Sociální demokracii. V roce 2003 se stal členem Evropského parlamentu, v květnu 2004 se pak stal plnohodnotným členem. Při volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 byl při drtivém volebním vítězství Sociálních demokratů zvolen za tuto stranu europoslancem.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. Columbia College Today. www.college.columbia.edu [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  5. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02. 
  6. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 
  7. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  8. VESTNESIS.LV. Ordeņu kapitula paziņojums Par Triju Zvaigžņu… - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. Fálkaorðan 2010. web.archive.org [online]. 2016-03-14 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. VESTNESIS.LV. Par Atzinības krusta piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  12. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (norsky) 

Externí odkazy

editovat