Tiebreak (tenis)

zkrácená dohra zápasu v tenisu

Tiebreak (výslovnost: [tajbrejk]) neboli zkrácená hra je hra na konci setu tenisového zápasu při rovnosti gemů, obvykle za stavu 6–6. Tento systém byl zaveden na počátku 70. let dvacátého století, aby se zkrátily vyrovnané zápasy.

HistorieEditovat

Americký tenista a funkcionář Jimmy Van Alen přišel v roce 1954 s myšlenkou tiebreaku hraného do devíti bodů, formou náhlé smrti při stavu míčů 8–8, kdy měli oba hráči setbol či mečbol. V témže roce založil předchůdkyni Mezinárodní tenisové síně slávy v rohodeislandském Newportu, kde se stal prezidentem místního klubu Newport Casino.[1] Na jeho travnatých dvorcích byl tiebreak experimentálně vyzkoušen během turnaje v sezóně 1965. Na program hlavní soutěže otevřeného turnaje se poprvé dostal během únorového U.S. Pro Indoor Championships 1970 ve Filadelfii. Do grandslamu pak byl zařazen na US Open 1970. V první hrací den, 2. září 1970, dospěl set do tiebreaku téměř v polovině ze 46 odehraných zápasů. Část hráčů podepsala protest adresovaný vedení newyorského grandslamu. Důvodem rozhodnutí Americké tenisové asociace bylo také zkrácení nadměrně dlouhých zápasů pro televizní diváky, po uzavření smlouvy na vysílací práva se stanicí CBS.[1] Na US Open 1975 pak následovala modifikace tiebreaku na standardní verzi do sedmi bodů.[1][2][3][4]

V roce 1971 zavedl standardní tiebreak do 7 bodů Wimbledon, což znamenalo první změnu počítání bodů v jeho 93leté historii. Zkrácená hra následovala po stavu her 8–8, vyjma rozhodující sady, v níž se nehrála. Od roku 1979 pak londýnský grandslam zařadil tiebreak již za stavu gemů 6–6, opět vyjma rozhodujícího dějství. K další modifikaci došlo ve Wimbledonu 2019 po kritice dvou nejdelších londýnských semifinále v historii v roce 2018, trvajících celkem 12 hodin.[5][6] Od sezóny 2019 tak byla zavedena zkrácená hra do 7 bodů v rozhodujících sadách všech wimbledonských soutěží za stavu gemů 12–12.[7][8]

Australian Open zařadilo tiebreak do 7 bodů v roce 1971. V závěrečné sadě o vítězích nadále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 19801982, kdy byla zkrácená hra uplatněna i v rozhodujících dějstvích dvouher.[9] Australian Open 2019 bylo prvním grandslamem v historii, na němž se hrál supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží.[10] French Open zahrnulo zkrácenou hru poprvé v sezóně 1973.[11]

Náhradu třetí sady ve smíšené grandslamové soutěži za supertiebreak do 10 bodů poprvé uplatnilo Australian Open 2001.[12] Přes kritiku diváků a bývalých tenistů[13] přešly na stejný formát i další dva majory, premiérově US Open 2003 a French Open 2007, rovněž tak i Letní olympijské hry 2016.[14] Pouze Wimbledon zachoval v rozhodujícím setu mixu standardní formát setu, od roku 2019 s tiebreakem za stavu gemů 12–12.

Davis Cup začlenil v roce 1989 tiebreak do všech setů, vyjma těch rozhodujících. V nich se zkrácená hra začala hrát od roku 2016. Olympijské hry tiebreak v rohodujícím dějství zavedly v Riu de Janeiru 2016[14][15] a Fed Cup se rozhodl k této změně přistoupit v roce 2019.[16]

Nejdelší tiebreakyEditovat

Nejdelší tiebreak byl odehrán v lednu 2013 na turnaji Futures s dotací 10 tisíc dolarů ve floridském Plantation. Benjamin Balleret vyhrál 70bodovou zkrácenou hru nad Guillaumem Couillardem poměrem míčů 36:34 a celý zápas 7–6 a 6–1 na sety. Přestože utkání nebyli přítomní žádní čároví ani hlavní rozhodčí, rekordní zápis uznaly obě řídící organizace mužského tenisu ITF a ATP.[17][18]

Nejdelší 50bodový tiebreak ve čtyřhře byl odehrán v úvodním kole Wimbledonu 1985. Dán Michael Mortensen se Švédem Janem Gunnarsonem jej vyhráli ve čtvrtém setu nad australsko-paraguayským párem John Frawley a Víctor Pecci poměrem míčů 26:24. Celý zápas pak ovládli po setech 6–4, 6–4, 3–6 a 7–6.[19]

ZajímavostiEditovat

  • Vynálezce tiebreaku Jimmy Van Allen zemřel 3. července 1991 v Newportu. Dva dny poté prohrál obhájce titulu Stefan Edberg semifinále ve Wimbledonu 1991 s Michaelem Stichem po setech 6–4, 6–7(5–7), 6–7(5–7) a 6–7(2–7). V celém zápase přitom – na rozdíl od Sticha – neztratil ani jeden z dvaceti tří servírovacích gemů, při nichž soupeř uhrál jen 24 bodů. Porážku ve třech tiebreacích, která pro Švéda znamenala opuštění pozice světové jedničky, komentoval slovy: „Nikdy předtím se mi to nestalo, abych si v zápase udržel podání a přesto prohrál. Kdyby Van Allen nežil, ještě jsme s Michaelem mohli hrát druhý set [v narážce na neprolomené podání od druhé sady]“.[20]

Popis tiebreakuEditovat

V tiebreaku se každý míč počítá jako jeden bod. Hráč, který jako první dosáhl sedmi bodů a má navíc nejméně dvoubodový náskok vůči soupeři (7–5), získává tuto zkrácenou hru a tím i celý set v poměru 7–6. Je-li bodový rozdíl mezi oběma menší, tiebreak pokračuje do chvíle, než jeden z hráčů dosáhne dvoubodového rozdílu.

Po stavu 6–6 na hry v setu podává jeden (první) bod hráč, na němž je řada, pak se servis hráčů střídá po každých dalších dvou bodech. Po každých šesti bodech dochází k výměně stran kurtu (6, 12, případně 18...). Hráč, který podával při prvním míči tiebreaku je přijímajícím v následné první hře dalšího setu.

Ne vždy se hraje na konci setu za stavu 6–6 na hry zkrácená hra. Pravidla jednotlivých soutěží upravuje soutěžní řád. V rámci grandslamu nebyl tiebreak stále zaveden pouze do dvouher French Open. Nejdelším zápasem, který obsahoval i nejdelší set v poměru her 70–68, bylo utkání 1. kola ve Wimbledonu 2010 mezi Mahutem a Isnerem.

Super tiebreakEditovat

Tradičně ve čtyřhře je hrán místo rozhodujícího setu často tzv. super tiebreak. Pokud je počet setů vyrovnán, pak namísto rozhodujícího setu následuje zkrácená hra, jejímž vítězem se stane ten, který jako první dosáhne deseti bodů. Své vítězství však musí stvrdit dvoubodovým rozdílem. Takže výsledný zápis má vzhled například:

Australian Open 2019 se stal prvním grandslamem v historii, na němž se hrál 10bodový supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží, včetně dvouher.[21]

Tiebreak do 5 bodůEditovat

Ve verzi tzv. Fast4 tenisu, tj. zrychleném formátu tenisových utkání o setech do čtyř gamů, je hrán tiebreak do 5 bodů. Hráč, který první dosáhne hranice 5 bodů bez nutnosti dvoubodového rozdílu, získává set.

ReferenceEditovat

  1. a b c RENNER, Rick. The US Open introduced the tiebreak set 50 years ago today [online]. USTA, 2020-09-02 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GRIMSLEY, Will. Tennis: Its History, People and Events. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1971. Dostupné online. ISBN 0139033777. S. 26–30. (anglicky) 
  3. TIGNOR, Steve. 1970: The Tiebreaker Is Introduced [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. THE VAN ALEN CUP [online]. Hall of Fame Open [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. QUARRELL, Dan. Novak Djokovic pips Rafael Nadal in second longest Wimbledon semi-final ever [online]. Eurosport, 14-07-2018 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Wimbledon: Final set tie-breaks to be introduced in 2019 [online]. 19-10-2018 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Wimbledon finally moving to final-set tiebreakers. CBC Sports [online]. 2018-10-19 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ROBERTS, John. Tennis: Fast, fan friendly - but full of faults [online]. The Independent, 1998-08-05 [cit. 2009-06-24]. Dostupné online. 
  9. Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Event Guide / History / Record Breakers [online]. IBM, Fédération Française de tennis [cit. 2009-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-16. 
  12. Reactions: Mixed doubles [online]. 2001-01-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-06-16. (anglicky) 
  13. What They're Saying about Tiebreakers Replacing Third Sets … [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 August 2009. (anglicky) 
  14. a b Rio 2016: Tennis [online]. Rio 2016 [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. TANDON, Kamakshi. Nadal surprised at hard-court selection for 2016 Olympics in Rio. www.tennis.com. Tennis, 14-02-2015. Dostupné online [cit. 30-06-2015]. (anglicky) 
  16. Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  17. USA F1 Futures [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. BUDDELL, James. Tennis – ATP World Tour – Balleret, Couillard Contest Marathon Tie-Break [online]. [cit. 2016-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-11. (anglicky) 
  19. A Closer Look at the Longest Tie-Breaker in Tennis History [online]. World Tennis Magazine, 2013-01-08 [cit. 2016-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. SARNI, Jim. Edberg Wins his serv es, loses Stich stunts defending champ in three tiebreaker victories. Sun Sentinetl [online]. 1991-07-06 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha