Wikipedie

Třída Admirable

třída amerických minolovek

Třída Admirable byla třída oceánských minolovek Námořnictva Spojených států amerických z doby druhé světové války. Používány byly také jako hlídková a eskortní plavidla. Celkem bylo postaveno 123 minolovek této třídy. Jednalo se o nejpočetnější třídu amerických druhoválečných minolovek, která tvořila více než polovinu minolovek amerického námořnictva.[2] Během druhé světové války jich bylo 34 zapůjčeno SSSR. Později byla nadbytečná plavidla poskytována námořnictvům amerických spojenců.[3] Uživateli třídy se mimo SSSR staly Čínská republika, Dominikánská republika, Filipíny, Jižní Vietnam, Korejská republika, Mexiko, Myanmar a Vietnam. Naprostá většina již byla vyřazena. Dle databáze Worldwarships ve službě zůstávají filipínská Magat Salamat (PS-20), mexická Aldebaran (BE02), myanmarská Yan Gyi Aung (M42) a dominikánská Prestol Botello (C454).[4]

Třída Admirable
USS Admirable (AM-136)
USS Admirable (AM-136)
Obecné informace
UživateléNámořnictvo Spojených států amerických
Dominikánské námořnictvo
Námořnictvo Čínské republiky
Filipínské námořnictvo
Námořnictvo Vietnamské republiky
Námořnictvo Korejské republiky
Mexické námořnictvo
Myanmarské námořnictvo
Sovětské námořnictvo
Vietnamské lidové námořnictvo
Typminolovka
Lodě123
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Auk
Nástupcetřída Agile
Technické údaje
Výtlak650 t (standardní)
795–900 t (plný)[1]
Pohon2 diesely
Rychlost15 uzlů
Posádka104
Výzbroj1× 76mm kanón
4× 40mm kanón (2×2)
6× 20mm kanón (6×1)
4 vrhače, 2 skluzavky
1 Hedgehog

Stavba editovat

 
USS Notable (AM-267)

Třída Admirable byla stavěna v letech 1942–1945. Postaveno jich bylo celkem 123 kusů, přičemž stavba dalších 94 byla zrušena v letech 1942–1945.[2][5]

Konstrukce editovat

Plavidla byla navržena jako jednoduché low-end řešení s nízkou cenou a přijatelnými výkony. Byly schopné ničit klasické i akustické miny, přičemž díky poměrně silné výzbroji mohly být nasazeny i jako eskortní plavidla.[2] Plavidla byla vyzbrojena jedním 76mm kanónem, čtyřmi 40mm kanóny Bofors, šesti 20mm kanóny Oestlikon. K napadání ponorek nesly čtyři vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum a dále jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Pohonný systém tvořily dva diesely ALCO s celkovým výkonem na šroubu 3420 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů.[1]

Uživatelé editovat

 
Filipínská prezidentská jachta Mount Samat byla původně minolovkou USS Quest
 
Filipínská fregata Magat Salamat
  • Námořnictvo Spojených států amerických – zakoupilo celkem 123 minolovek této třídy.[3]
  • Dominikánské námořnictvo – v roce 1959 získalo minolovky USS Skirmish (AM-303) a USS Signet (AM-302), sloužící jako Separación (později přejmenována Prestol Botello) a Tortuguero.[3][6]
  • Námořnictvo Čínské republiky – v letech 1945–1948 získalo celkem 17 minolovek této třídy.[3]
  • Filipínské námořnictvo – v roce 1948 získalo minolovky Pag-asa a Samar, původně USS Quest (AM-281) a USS Project (AM-278).[3] Pag-asa byla v letech přestavěna na prezidentskou jachtu Mount Samat.[7]
  • Námořnictvo Vietnamské republiky – v letech 1962–1963 získalo čtyři minolovky této třídy, které roku 1970 doplnila pátá.[3] Plavidla sloužila k hlídkování a bylo z nich odstraněno minolovné vybavení. Nesla výzbroj jednoho 76mm kanónu, dvou 40mm kanónů Bofors a osmi 20mm kanónů Oerlikon.[8] Po pádu severního Vietnamu dvě plavidla unikla do zahraničí a dvě ukořistilo Vietnamské lidové námořnictvo, které je zařadilo do služby jako fregaty a provozovalo nejméně do 90. let 20. století.
  • Námořnictvo Korejské republiky – v letech 1967–1973 získalo čtyři plavidla této třídy, která měla upravenou výzbroj a byla klasifikována jako korvety. Vyřazeny byly v 80. letech 20. století.[9]
  • Vietnamské lidové námořnictvo – po pádu Jižního Vietnamu roku 1975 ukořistilo dvě plavidla třídy Admirable a zařadilo je do služby jako fregaty Kỳ Hoà (HQ-05, ex T-9) a Hà Hồi (HQ-07, ex T-13). Provozovalo nejméně do 90. let 20. století.[10]
  • Mexické námořnictvo – v letech 1962–1963 získalo celkem 21 minolovek této třídy.[3]
  • Myanmarské námořnictvo – roku 1967 získalo minolovku USS Creddock (AM-356). Plavidlo mělo upravenou výzbroj a bylo zařazeno jako korveta Yan Gui Aung (PCE-42).[3][11]
  • Sovětské námořnictvo – v letech 1943–1949 bylo SSSR v rámci Lend-Lease zapůjčeno celkem 34 minolovek této třídy.[3] V SSSR byly označeny jako typ Staršij lejtěnant Lekarjev.[12] SSSR zapůjčené minolovky nikdy nevrátilo.[2]
  • Soukromí uživatelé – 10 vyřazených minolovek bylo prodáno civilním uživatelům.[4] Například USS Density (AM-218) byla roku 1955 prodána do Řecka jako obchodní loď. Od roku 1964 byla společností Texas Consortium používána jako pirátský rádiový vysílač M/V Galaxy plovoucí u anglického pobřeží.[13]

Operační služba editovat

 
Potápějící se minolovka USS Pirate (AM-275)

Minolovky byly nasazeny v druhé světové válce, korejské válce a vietnamské válce. Za druhé světové války byla ztracena americká minolovka USS Salute (AM-294), která se 8. června 1945 severně od Bornea potopila na mině. Za bojovou ztrátu lze považovat USS Spectacle (AM-305), která po těžkém poškození japonským kamikaze již nebyla opravena.[5] Dalších pět minolovek za druhé světové války ztratilo sovětské námořnictvo. T-114 (ex Alchemy) a T-118 (ex Armada) byly 12. srpna 1944 při doprovodu konvoje BD-5 v Karském moři torpédovány německou ponorkou U 365.[5] Minolovka T-120 (ex Assail) byla dne 24. září 1944 ve Východosibiřském moři torpédována ponorkou U 739.[5] T-278 (ex Indicative) v květnu 1945 najela u korejského pobřeží na minu.[5] T-279 (ex Palisade) se 15. srpna 1945 potopila na mině.[5]

Během korejské války byly ztraceny americké minolovky USS Pirate (AM-275) a USS Pledge (AM-277), které se 12. října 1950 u Wonsanu potopily kvůli minám.[3]

Minolovka námořnictva Čínské republiky Jung-čchang (ex Refresh) byla 14. listopadu 1965 potopena dělovými čluny Námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády.[14]

Jihovietnamská fregata Nhut Tao (ex Serene) byla 19. ledna 1974 potopena námořnictvem Čínské lidové republiky v bitvě u Paracelských ostrovů.[8][15]

Dochovaná plavidla editovat

 
Vrak muzejní lodě USS Inaugural (AM-242)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b AM-136 Admirable - Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d AM-136 Admirable [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0245-3. S. 181–183. 
  4. ↑ a b Class Admirable Fleet Minesweeper [online]. Worldwarships.com/ [cit. 2016-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-28. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f AM-136 Admirable - Ship list [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 190. [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]
  7. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 264.
  8. ↑ a b Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 348.
  9. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 315.
  10. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 351.
  11. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek (1994), s. 245.
  12. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 159 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  13. ↑ Density (MSF-218) ex-AM-218 [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Refresh (AM 287) [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Serene (MSF 300) ex-AM-300 [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Hazard (MSF-240) ex-AM-240 [online]. Navsource.org [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ U.S.S. Inaugural (AM-242) [online]. National Park Service [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Admirable&oldid=23509102“