Třída Adjutant

lodní třída

Třída Adjutant (jinak též třída Bluebird) je lodní třída amerických pobřežních minolovek. Jejich původní americká klasifikace pomocná motorová minolovka (AMS – Auxiliary Motor Minesweeper) byla později změněna na pobřežní minolovku (MSC – Minesweeper, Coastal).[1] Námořnictvo Spojených států amerických jich provozovalo jen menší počet, značné počty jich však byly v rámci vojenské pomoci poskytnuty spojeneckým státům. Zahraničními uživateli třídy se staly Belgie, Čínská republika, Dánsko, Fidži, Filipíny, Francie, Indonésie, Itálie, Írán, Japonsko, Nizozemsko, Norsko, Pákistán, Portugalsko, Řecko, Saúdská Arábie, Singapur, Španělsko, Thajsko, Tunisko, Turecko, Uruguay a Vietnamská republika. Celkem bylo postaveno 191 minolovek této třídy.

Třída Adjutant
USS Bluebird (MSC-121)
USS Bluebird (MSC-121)
Obecné informace
UživateléUS Navy
Belgické námořnictvo
Námořnictvo Čínské republiky
Dánské královské námořnictvo
Filipínské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Italské námořnictvo
Íránské námořnictvo
Japonské námořní síly sebeobrany
Nizozemské královské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Portugalské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Saúdské královské námořnictvo
Singapurské námořnictvo
Španělské námořnictvo
Thajské námořnictvo
Tuniské námořnictvo
Turecké námořnictvo
Uruguayské námořnictvo
Námořnictvo Vietnamské republiky
Typminolovka
Lodě191
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída YMS-1
Technické údaje třídy Bluebird
Výtlak360 t (standardní)
400 t (plný)[1]
Délka44,3 m (max.)
Šířka8,1 m
Ponor2,1 m
Pohon4× diesel, 2× lodní šroub
1200 hp
Rychlost13 uzlů
Dosah2500 nám. mil při 10 uzlech
Posádka39
Výzbroj2× 20mm kanón (1×2)
RadarSPS-53
SonarUQS-1

StavbaEditovat

 
USS Hummingbird (AMS-192)
 
Italská minolovka Ontano (M5513)

Minolovky třídy Adjutant byly vyvinuty na základě druhoválečné třídy YMS-1. Od počátku bylo počítáno s jejich exportem v rámci programu zahraniční vojenské pomoci (MDAP – Military Defense Assistance Pact). Americké loděnice postavily celkem 159 minolovek této třídy. Další byly postaveny s americkou pomocí v zahraničních loděnicích.[1] Celkem jich bylo postaveno cca 191.

KonstrukceEditovat

Třída BluebirdEditovat

Plavidla měla dřevěný trup. Byla vybavena radarem SPS-53, sonarem UQS-1 a vyzbrojena dvěma 20mm kanóny. Nesla vybavení pro likvidaci akustických, magnetických a ukotvených min. Pohonný systém využíval buď čtyř dieselů Packard o výkonu 1200 hp, nebo dvou dieselů General Motors 8-268A o výkonu 880 hp. Například minolovka Bluebird měla čtyři diesely Packard o výkonu 1200 hp, pohánějící dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Její nejvyšší rychlost dosahovala 13 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

UživateléEditovat

 
Francouzská minolovka Chrysanthème (M672)
 
Norská minolovka Alta (M314)
  • Belgie  Belgie Belgické námořnictvo – v letech 1953–1956 získalo celkem 26 minolovek této třídy, z toho osm postavily přímo belgické loděnice. Poslední byly vyřazeny na počátku 90. let. Část vyřazených plavidel získala námořnictva Čínské republiky (7 ks), Řecka (5 ks), Norska (3 ks) a Turecka (1 ks).[2]
  • Fidži  Fidži Ozbrojené síly Fidži – v letech 1975–1976 z USA získalo tři vyřazené minolovky této třídy. Vyřazeny.[1]
  • Francie  Francie Francouzské námořnictvo – v letech 1953–1955 získalo z USA celkem 33 minolovek této třídy. Část byla vrácena do USA, část přestavěna pro jiné úkoly. Vyřazeny byly do roku 1983. Dvě vyřazená plavidla získalo Tunisko, dvě Čínská republika a jednu Japonsko.[6]
  • Itálie  Itálie Italské námořnictvo – v letech 1953–1960 získalo celkem 37 minolovek této třídy. Z toho 18 pocházelo z USA a 19 postavily italské loděnice. V 70. letech bylo devět kusů upraveno na plavidla pro vyhledávání min (minehunter) a další dvě na hydrografické výzkumné lodě.[8] Vyřazeny do roku 2003. Dvě vyřazená plavidla získalo Řecko.[9]
  • Norsko  Norsko Norské královské námořnictvo – v letech 1953–1966 získalo celkem 10 minolovek této třídy, dvě byly postaveny v USA pro Norsko, tři pocházely z Belgie (postaveny v USA) a pět postavily norské loděnice. Vyřazeny byly do roku 1997.[15]
  • Řecko  Řecko Řecké námořnictvo – získalo celkem 16 minolovek této třídy. Devět bylo postaveno přímo pro Řecko v rámci programu MDAP a ostatní pocházely z druhé ruky (5 z Belgie a 2 z Itálie. Vyřazeny byly do roku 2006.[19]
  • Španělsko  Španělsko Španělské námořnictvo – v letech 1954–1959 získalo celkem 12 minolovek této třídy. Osm bylo nových, dvě pocházely z USA a dvě z Francie. Vyřazeny byly do roku 2005.[20]
  • Thajsko  Thajsko Thajské námořnictvo – v letech 1963–1965 z USA získaly čtyři minolovky této třídy. Dvě byly vyřazeny v letech 1992 a 1995. Zbylé dvě byly ještě roku 2015 ve službě.[5]
  • Turecko  Turecko Turecké námořnictvo – v letech 1958–1970 získalo celkem 12 minolovek této třídy. Devět bylo nových z USA, dvě starší z Francie a jedna z Belgie. Vyřazeny byly do roku 2017.[21]
  • USA  USA US Navy – Americké námořnictvo do služby přijalo celkem 24 minolovek třídy Bluebird. Provozovalo je v letech 1953–1976. Část jich po vyřazení poskytlo dalším uživatelům.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g BLUEBIRD coastal minesweepers (1953 - 1961) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DIEST coastal minesweepers (1953-1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. YUNG PING coastal minesweepers (1953-1954/1955-1969, 1959-1966) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. AARØSUND coastal minesweepers (1955 - 1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b ZAMBALES coastal minesweepers (1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b PAVOT coastal minesweepers (1953 - 1955) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PULAU ALOR coastal minesweepers (1954-1955/1971) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 171. 
  9. ABETE coastal minesweepers (1953 - 1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. SHAHROKH coastal minesweepers (1959-1962) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 301. 
  12. YASHIMA coastal minesweepers (1954-1957, 1954/1956) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. GEUMSAN coastal minesweepers (1959-1975) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BEEMSTER coastal minesweepers (1953-1954) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. SAUDA coastal minesweepers (1953-1955, 1953-1955/1966) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. MAHMOOD coastal minesweepers (1956-1963) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. MSC-138 / ex-AMS-138 [online]. Navsource.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. PONTA DELGADA minesweepers (1953-1954) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ANTIOPI minesweepers (1964-1970, 1953-1955/1969-1995) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. NALÓN minesweepers (1954-1959) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. SEYMEN minesweepers (1958-1967, 1954/1970) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. MSC-94 / ex-AMS-94 [online]. Navsource.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. HÀM TỪ II coastal minesweepers (1959-1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 223. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Adjutant na Wikimedia Commons
  • Motor Minesweeper (AMS) / Minesweeper Coastal (MSC) / Minesweeper Coastal (Old) (MSC[O]) / Inshore Minesweeper (MSI) / Index [online]. Navsource.org [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky)