Otevřít hlavní menu

Italské námořnictvo

Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.

Italské námořnictvo
Vlajka italského námořnictva
Vlajka italského námořnictva
Země Itálie Itálie
Vznik 1946
Velikost 2 letadlové lodě
4 torpédoborce
13 fregat
2 korvety
6 ponorek
3 vrtulníkové výsadkové lodě
12 minolovek
10 oceánských hlídkových lodí
Nadřazené jednotky Italské ozbrojené síly

Situace po druhé světové válceEditovat

 
Bitevní loď Giulio Cesare po předání SSSR

Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.

Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.

Studená válkaEditovat

Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.

SoučasnostEditovat

Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla.[1] Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.

Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL.[2] Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.

V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.[3]

SloženíEditovat

 
Vlajková loď Cavour (550)
 
Torpédoborec Caio Duilio (D 554)

Letadlové loděEditovat

TorpédoborceEditovat

  • Třída Orizzonte – univerzální stealth torpédoborec
    • Andrea Doria (D 553)
    • Caio Duilio (D 554)

FregatyEditovat

  • Třída Bergamini – univerzální a protiponorkové stealth fregaty
    • Carlo Bergamini (F 590) – univerzální
    • Virginio Fasan (F 591) – protiponorková
    • Carlo Margottini (F 592) – protiponorková
    • Carabiniere (F 593) – protiponorková
    • Alpino (F 594) – protiponorková
    • Luigi Rizzo (F 595) – víceúčelová
    • Federico Martinengo (F 596) – víceúčelová
    • Antonio Marceglia (F 597)– víceúčelová
 
Luigi Durand de la Penne (D 560)
  • Třída Maestrale – univerzální fregata
    • Grecale (F 571)
    • Libeccio (F 572)
    • Scirocco (F 573)
    • Espero (F 576)
    • Zeffiro (F 577)

KorvetyEditovat

 
Korveta Urania (F 552)

Vrtulníkové výsadkové loděEditovat

 
Výsadková loď San Giorgio (L 9892)

Hlídkové loděEditovat

 
Oceánská hlídková loď Comandante Foscari (P-493)

MinolovkyEditovat

PonorkyEditovat

 
Ponorka Sciré (S 527)
  • Třída Todaro – diesel-elektrická útočná ponorka
    • Salvatore Todaro (S 526)
    • Sciré (S 527)
    • Pietro Venuti (S528)
    • Romeo Romei (S529)

Pomocné loděEditovat

 
Etna (A 5326)

Plánované akviziceEditovat

Italské námořnictvo postupně do služby zařazuje 10 fregat třídy FREMM. Na počátku roku 2017 zbývalo dokončení ještě 5 univerzálních fregat této třídy.

V květnu 2015 byl společnostem Fincantieri, Finmeccanica a Raggruppamento Temporaneo di Impresa (RTI) zadán kontrakt ve výši 3,5 miliardy Euro na stavbu jedné zásobovací podpůrné lodě Vulcano (A5335), která má být dodána do roku 2019 a šesti víceúčelových oceánských hlídkových lodí třídy Thaon di Revel s termínem dodání v letech 2021–2025.[4]

V červenci 2015 společnosti Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) Trieste (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022.[5]

Dvě hlídkové lodě třídy Angelo Cabrini.

Záchranná loď ponorek USSP (Unità Supporto Subacqueo Polivalente) - náhrada plavidla Anteo (A5309).

Hydrografická výzkumná loď UIOM (Unità Idro Oceanografica Maggiore) - od roku 2020 náhrada plavidla Ammiraglio Magnaghi (A5303).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Italy's Newest Saviour: The LHD [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Italian Navy Commands UN Task Force in Lebanon [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Italian Navy takes over lead of EU NAVFOR [online]. EU NAVFOR Somalia, 2009-12-13 [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-16. (anglicky) 
  4. Fincantieri and Finmeccanica to build $4bn patrol vessels for Italian Navy [online]. Naval-technology.com, rev. 2015-05-08 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Fincantieri & Finmeccanica to Build 1 Multipurpose Amphibious Unit LHD for the Italian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-07-02 [cit. 2015-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat