Třída Durand de la Penne

Třída Durand de la Penne je třída raketových torpédoborců stavěných pro Italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Jedná se o zvětšenou verzi torpédoborců třídy Audace, s novým pohonem koncepce CODOG a modernější elektronikou. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Obě jsou stále v aktivní službě.

Třída Durand de la Penne
Francesco Mimbelli (D 561)
Francesco Mimbelli (D 561)
Obecné informace
UživateléVlajka Italské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě2
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída Audace
Nástupcetřída Orizzonte
Technické údaje
Výtlak4 500 t (standardní)
5 250 t (plný)
Délka135,6 m
Šířka16,1 m
Ponor5 m
PohonCODOG
Rychlost31,5 uzlu (58 km/h)
Dosah7 000 nám. mil (13 000 km) při rychlosti 18 uzlů (33 km/h)
Posádka380 důstojníků a námořníků
Výzbroj1× 127mm/54 kanón
76mm kanón OTO Melara
Standard SM-2MR
Otomat Mk 2 (2×4)
Selenia Aspide
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla2× vrtulník
SonarRaytheon DE 1167

StavbaEditovat

Oba torpédoborce této třídy postavila loděnice Fincantieri v Riva Trigoso u Janova.

Jednotky třídy Durand de la Penne:[1]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Durand de la Penne (D-560) 20. ledna 1988 20. října 1989 18. března 1993 aktivní
Francesco Mimbelli (D-561) 15. listopadu 1989 13. dubna 1991 18. října 1993 aktivní

KonstrukceEditovat

 
Francesco Mimbelli (D 561)
 
Detailní pohled na Durand de la Penne (D 560). Na snímku je patrný příďový 127mm kanón a jeden ze 76,2mm kanónů stojící za ním. Výše jsou umístěny protiletadlové řízené střely Aspide.

Na přídi stojí dělová věž s jedním 127mm/54 kanónem OTO Melara. Ten doplňují tři 76mm kanóny OTO Melara Super Rapid v jednohlavňových věžích, z nichž dvě jsou umístěny po stranách nástavby a jedna na střeše hangáru. Před hangárem je přitom též jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR s dosahem 70 km. Ve středu lodi je umístěno osm protilodních střel Otomat Mk 2 s dosahem 140 km. Blízkou obranu zajišťuje osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel Selenia Aspide. Ty mají dosah 15 km. Dále jsou neseny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Plánována je rovněž instalace raketového protiponorkového systému MILAS. Na palubě je přistávací plošina a hangár umožňující operace dvou vrtulníků, obvykle typu AB-212, Sikorsky SH-3 Sea King či AgustaWestland AW101. Trupový sonar a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru jsou oba typu Raytheon DE 1167.

Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely GMT BL230-20DVM. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 31,5 uzlu. Dosah je 7 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Class Durand de la Penne Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky) 

Externí odkazyEditovat