Třída Salvatore Pelosi

Třída Salvatore Pelosi je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třída je pokračováním vývojové linie zahájené třídou Nazario Sauro. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1988. K roku 2021 zůstávaly nadále v aktivní službě.

Třída Salvatore Pelosi
Giuliano Prini (S 523)
Giuliano Prini (S 523)
Obecné informace
UživateléItalské námořnictvo
Typponorka
Lodě2
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída Nazario Sauro
Nástupcetřída Primo Longobardo
Technické údaje
Výtlak1476 t (na hladině)
1662 t (pod hladinou)
Délka64,36 m
Šířka6,83 m
Ponor5,66 m
Pohon3 dieselgenerátory, 1 elektromotor
1 lodní šroub
3515 hp
Rychlost12 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah10 000 nám. mil při 11 uzlech (na hladině)
250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka50
Výzbroj6× 533mm torpédomet (12 torpéd)
RadarBPS-704
SonarIPD-70/S, MD 100S, Velox M5

StavbaEditovat

Ponorky byly objednány v roce 1983. Postavila je loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone. Stavba jednotky Salvatore Pelosi probíhala v letech 19861988, zatímco Giuliano Prini byla postavena v letech 19871989.

Jednotky třídy Salvatore Pelosi:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Dodání Status
Salvatore Pelosi (S522) 1985 29. listopadu 1986 14. července 198 aktivní
Giuliano Prini (S523) 1987 12. prosince 1987 11. listopadu 1989 aktivní

KonstrukceEditovat

 
Salvatore Pelosi (S522)

Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory a jeden elektromotor, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Prodloužený trup byl postaven z vysokopevnostní oceli HY-80, která ponorkám umožňuje dosáhnout operační hloubky ponoru 300 metrů.[1]

ModifikaceEditovat

V letech 2002–2003 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c SALVATORE PELOSI submarines (1988 - 1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky) 
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Externí odkazyEditovat