Otevřít hlavní menu
Tento článek je o britské rockové kapele. O latinském termínu pojednává článek Status quo.

Status Quo je britská hudební skupina, založená v roce 1962 pod názvem „The Spectres“.[1] Skupina v počátcích vystřídala několik názvů, mezi které patří The Spectres, Traffic, Traffic Jam, The Quo, Quo, The Status Quo. Své první album skupina vydala v roce 1968 pod názvem Picturesque Matchstickable Messages from the Status Quo. Následovala řada dalších alb, ze kterých vzešlo několik hitů, jako jsou skladby „Caroline“ (1973), „Rockin' All Over the World“ (1977), „Whatever You Want“ (1979) nebo „In the Army Now“ (1986). Kapela patří k nejdéle fungujícím rockovým skupinám vůbec[1] a její dva členové (Rossi a Parfitt) v roce 2010 získali Řád britského impéria.

Status Quo
Status Quo v roce 2005; zleva: Rick Parfitt, Francis Rossi, John „Rhino“ Edwards a Andy Bown.
Status Quo v roce 2005; zleva: Rick Parfitt, Francis Rossi, John „Rhino“ Edwards a Andy Bown.
Základní informace
Jinak zvaný/á The Quo
Quo
The Spectres
Traffic
Traffic Jam
The Status Quo
Původ Spojené království Spojené království
Žánry hard rock, blues rock, psychedelický rock, boogie rock, pop rock
Aktivní roky 19621967 (The Spectres, Traffic Jam, The Status Quo, …)
1967−současnost (Status Quo)
Vydavatelé Fourth Chord, Sanctuary, Eagle, Polydor, Vertigo, Pye
Web statusquo.co.uk
Současní členové
Francis Rossi
Andy Bown
John „Rhino“ Edwards
Leon Cave
Richie Malone
Dřívější členové
Rick Parfitt (Zemřel)
John Coghlan
Alan Lancaster
Pete Kircher
Jeff Rich
Roy Lynes
Matt Letley
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Obsah

Histroie skupinyEditovat

Historie kapely začíná roku 1962, kdy spolužáci Francis Rossi (kytara, zpěv), Alan Lancaster (baskytara) a Alan Kay (bicí) společně založili kapelu The Scorpions, kterou záhy přejmenovaly na The Spectres. Alana Kaye nahradil John Coghlan a řady doplnil organista Jess Jaworski, kterého po krátkém čase nahradil Roy Lynes. Skupina vydala pár neúspěšných singlů a obrat k lepšímu nenastal ani po přejmenování kapely na Traffic Jam, proto skupinu v roce 1967 rozšířil druhý zpěvák a rytmický kytarista Rick Parfitt.[2]

Po příchodu Parfitta kapela opět změnila název na The Status Quo a začátkem roku 1968 vydala singl Pictures of Matchstick Men, který rychle zaznamenal úspěch jak v britské (7 místo), tak i americké (12.) hitpáradě. Následujíc singl "Black Weills of Melancholy" zapadl, ale třetí s názvem "Ice In the Sun" se opět prosadil. Všechny jmenované singly se objevily i na debutovém albu ze stejného roku s krkolomným názvem Picturesque Matchstickable Messages From The Status Quo. To se však žádného významného úspěchu nedočkalo. Status Quo vypustilo z názvu "the" a zažívalo slabá léta, kdy zůstavala většina jejich publikované práce bez většího zájmu. Pouze singl "Rolling Down the Dustpipe" z roku 1970 se vyšplhal na 12. místo hitparády. V létě téhož roku kapelu opustil Roy Lynes. Vše se začalo měnit roku 1972 se změnou image a singlem "Paper Plane", který se umístil v top ten, albem Piledriver z téhož roku, které bylo mezi alby páté, a koncerty v Readingu a na Great Western Festival, které vyšvihly Quo mezi žádané zboží. Následující rok vyšel velice úspěšný singl "Caroline" a album Hello, které se dostalo na první místo. Na něm poprvé spolupracoval Andy Bown, který se později roku 1976 stal klávesistou skupiny. Roku 1975 se pak Quo poprvé dostalo na první místo hitparády se singlem "Down Down". Všechna následující alba vydaná během 70. let se dostala mezi nejlepších pět alb hitparády.[2]

Roku 1981 po vydání alba Never Too Late opustil kapelu John Coghlan, kterého nahradil Pete Kircher.[2] Během osmdesátých let eskalovaly problémy mezi zakládajícmi členy Rossim a Lancasterem, které vedly ke konci koncertování v podobě velkého tour End of the Road roku 1984. Následující rok se kapela opět sešla, když zahajovala britskou část charitativního koncertu Live Aid písní "Rockin' all over the world".[3]

Roku 1986 se Status Quo opět sešlo ve studiu s novým baskytaristou Johnem "Rhino" Edwardsem a bubeníkem Jeffem Richem, kteří předtím spolupracovali s Parfittem na jeho nevydané solové desce. Alanu Lancastrovi, který již nějakou dobu trvale žil v Austrálii se situace samozřejmě nelíbila vše se řešilo soudně a vyřešilo peněžitou sumou. Po veškerých soudních sporech vyšlo album In The Army Now, jehož titulní skladba se stala jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších skladeb Status Quo vůbec. V roce 1988 vyšlo album s názvem Ain't Complaining, na kterém byl další z úspěšných singlů "Burning Bridges".[2]

V roce 1991 obdržely britskou hudební cenu za Významný přínos rock'n'rollové hudbě a později téhož roku dostali stejně ocenění i na předávání světových hudebních cen v Monte Carlu. Roku 1991 se také zapsali do Guinessovy knihy rekordů, když odehrály čtyři koncerty (Sheffield, Glasgow, Birmingham, Londýn - Wembley) během 11 hodin a 11 minut.[3]

Roku 1994 kapela spolupracovala s fotbalovým Manchesterem United, z čehož vznikla skladba "Come On You Reds", která se umístila na prvním místě britské hitparády, ačkoliv hudebně se jednalo pouze o skladbu "Burning Bridges" s jiným textem a sborovým zpěvem fotbalistů.[2]

K třicátému výročí společného hraní Rossiho a Parfitta vydali roku 1996 album Don't Stop sestavené ze skladeb různých rockových interpretů ve stylu Status Quo. Album zaznamenalo úspěch v podobě druhého místa hitparády.[4]

Roku 2001 kapelu po patnácti letech opustil Jeff Rich a nahradil ho Matt Letley.[2]

Roku 2013 kapela vydala svůj stý singl s názvem "Bula Bula Quo" a účinkovala v akční komedii Bula Quo. Francis Rossi a Rick Parfitt zde ztvárnili sami sebe v hlavních rolích po boku s Jonem Lovitzem, Laurou Aikmanovou a Craigem Fairbrassem. K filmu vyšlo i stejnojmenné studiové album, které bylo zároven jeho soundtrackem. [5]

Stejného roku se poprvé po třiceti letech spolu sešli i všichni původní členové (Rossi, Parfitt, Lancaster, Coghlan) a odehrály krátké tour, které se pak opakovalo i na jaře následujícího roku.[6]

Roku 2014 skupinu opustil Matty Letley a za bicími ho nahradil Leon Cave, který již předtím spolupracoval a účinkoval na tour k Rossiho solové desce.

Stejného roku pak vydala skupina album Aqoustic (Stripped Bare). Kolekci starých písni v akustickém provedení v doprovodu smičců. Album se dočkalo kladných ohlasů a v roce 2016 i následovníka s názvem Aqoustic II: That's A Fact.

V létě téhož roku po koncertě v turecké Antale zkolaboval Rick Parfitt. Ačkoliv se ho podařilo zachránit, v koncertech pokračovat nemohl a na podiu ho nahradil nejprve Freddie Edwards (syn baskytaristy) a následně Richie Malone. 24.12. 2016 Rick Parfitt zemřel kvůli infekci z operovaného ramene. Richie Malone se stal trvalou náhradou a Status Quo koncertuje i nadále.[7]

Za svou existenci odehrálo Status Quo více než 6 000 živých koncertů (na cestách strávili celkem 23 let života), které vidělo dohromady více než 25 milionů lidí, a vydali 43 alb, které se umístli v britské hitparádě (27 studiových (z celkových 32), 11 kompilací a 5 zaznamenaných koncertů), více měli pouze Rolling Stones. Vystoupili 106 krát v britském pořadu o populární hudbě Top of the Pop, což z nich činí rekordmana pořadu.[3]

DiskografieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Status Quo.
Studiová alba

V říjnu 2010 vyšla kolekce televizních a rádiových nahrávek pod názvem Live at the BBC. V roce 2011 skupina vydala své 29. studiové album Quid Pro Quo. Jako bonusová skladba je zde i nově nahraná verze skladby „In the Army Now“. V roce 2012 skupina za pomoci režiséra Alana G. Parkera natočila svůj první dokumentární film pojmenovaný Hello Quo!; do kin přišel v říjnu 2012.

ČlenovéEditovat

Kapelu založili spolužáci Francis Rossi, Alan Lancaster a Alan Kay, který však záhy odešel. Původní koncertní sestavu tak tvořili Francis Rossi, Alan Lancaster, John Coghlan a Jess Jaworski. Jaworskiho brzy nahradil Roy Lynes. Právě tato sestava vystřídala několik názvů (The Scorpions, The Spectres, Traffic, Traffic Jam, The Status Quo). V roce 1967 do skupiny přišel Rick Parfitt.[2]

Počátkem sedmdesátých let ze skupiny odešel Lynes. Skupina několik roků pokračovala ve čtyřech, než ji na klávesy doplnil Andy Bown. Ten původně nebyl oficiálním členem skupiny, to se změnilo až v roce 1981, avšak s kapelou napevno působil již od roku 1976. Počátkem osmdesátých let odešel Coglan a nahradil ho Pete Kircher. Několik let poté odešli Kircher i Lancaster; Lancastera nahradil John „Rhino“ Edwards, který ve skupině hraje dodnes a Kirchera Jeff Rich. Rich ze skupiny odešel v roce 2000 a nahradil ho Matt Letley, který ze skupiny odešel v prosinci 2012,[8] ale následně s nimi ještě několik měsíců hrál, než si skupina našla nového bubeníka. Tím byl se květnu 2013 stal Leon Cave z Rossiho sólové skupiny.[9] Ještě dříve toho roku (v březnu) byla skupina dočasně obnovena v sestavě Rossi/Parfitt/Lancaster/Coghlan, přičemž tato sestava měla natočit i nové album.[10][11]


V říjnu 2016 se Rick Parfitt rozhodl, že už nebude se skupinou koncertovat, natočí sólové album a vydá autobiografii. O Vánocích téhož roku však podlehl vážné infekci po zranění ramene.[12] V kapele ho nahradil Richie Malone.[13]

Na živých koncertech od 19.5. 2000 do 22.1. 2002 nevystupoval při živých koncertech Andy Bown z osobních důvodů. Jeho náhradou se při živých koncertech stal Paul Hirsch, který se zvládl naučit koncertní set v nejkratším čase.[14][15]

 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ERLEWINE, Stephen Thomas. Status Quo [online]. Allmusic [cit. 2012-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g Status Quo | Biography & History. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Status Quo - The Official Site - Factsheet. statusquo.co.uk [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  4. don't stop | full Official Chart History | Official Charts Company. www.officialcharts.com [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. www.csfd.cz [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  6. Status Quo returns as original 'frantic four' reunite after three. The Independent [online]. 2013-03-04 [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. QUOLION. STATUS QUO ONLINE GIGOGRAPHY - Accept No Substitute Tour. www.quogigography.net [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. (německy) 
  8. Status Quo drummer Matt Letley quits the band after 12 years [online]. NME, 2012-12-17 [cit. 2012-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KIELTY, Martin. Status Quo name new drummer [online]. Classic Rock Magazine, 2013-05-25 [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KIELTY, Martin. Classic Quo are back [online]. Classic Rock Magazine, 2012-05-22 [cit. 2012-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-22. (anglicky) 
  11. BATTE, Elliott. Status Quo Original Line-Up Reunite For New Album And Tour [online]. StereoBoard.com, 2012-05-22 [cit. 2012-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Zemřel kytarista britské kapely Status Quo Rick Parfitt | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2016-12-24 [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. 
  13. Status Quo - The Official Site - Band Members. statusquo.co.uk [online]. [cit. 2019-05-24]. Dostupné online. 
  14. QUOLION. STATUS QUO ONLINE GIGOGRAPHY - Famous In The Last Century Tour. www.quogigography.net [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné online. (německy) 
  15. QUOLION. STATUS QUO ONLINE GIGOGRAPHY - Never Say Never Tour. www.quogigography.net [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat