Stanislav Huňáček
Stanislav Huňáček (14. října 1905 Třebíč – 2. března 1973 Stockton-on-Tees[1]) byl český hodinář, dělník a pilot.
| Stanislav Huňáček | |
|---|---|
| Narození | 14. října 1905 Třebíč |
| Úmrtí | 2. března 1973 (ve věku 67 let) Stockton-on-Tees |
| Národnost | Češi |
| Povolání | hodinář, dělník a pilot |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 (1944) Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Stanislav Huňáček se narodil v roce 1905 v Třebíči. Vyučil se hodinářem, ale vzhledem k zájmu o letectví nastoupil v Praze do továrny na letecké motory.[2] Nastoupil na základní vojenskou službu do Chebu, kde získal pilotní a navigátorský výcvik. Odešel do civilu a stal se pilotem Československých aerolinií.[2] Roku 1938 byl mobilizován a v červenci roku 1939 odešel do Polska a následně do Francie, kde v říjnu téhož roku vstoupil do cizinecké legie. Nastoupil na výcvik stíhacích pilotů v Chartres a pak v březnu roku 1940 vstoupil do bombardovací jednotky v Toulouse. V červenci téhož roku vstoupil do RAF k 311. československé bombardovací peruti, ale v říjnu téhož roku byl degradován a propuštěn. Zpět do RAF nastoupil až v říjnu roku 1942, kdy absolvoval výcvik na Wellingtony, v lednu následujícího roku nastoupil zpět do 311. československé bombardovací peruti, kde setrval až do září roku 1944. V září nastoupil na dopravní výcvik a v lednu roku 1945 nastoupil do 246. perutě RAF.[1]
V červenci roku 1945 se vrátil zpět do Československa, kde pracoval na Ministerstvu národní obrany, do ledna 1946 působil v československé armádě. Následně odešel do civilu a pracoval opět v ČSA. Dne 6. dubna 1948 spolu s Vladimírem Nedvědem provedli úlet letadlem Dakota na pravidelné lince Praha–Bratislava, přistáli na letišti v Mnichově.[3] Emigroval do Velké Británie, kde pracoval jako hodinář a následně vlastnil hodinářský závod. Zemřel v roce 1973.[2]
Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na třebíčské radnici.[4] V roce 2016 vyšla kniha Šest statečných, která mapuje osudy pilotů RAF z Třebíče, mimo jiné i Stanislava Huňáčka.[5] Roku 2001 obdržel od města Třebíče Pamětní plaketu k výročí založení kláštera 1101–2001.[6] Po revoluci byl rehabilitován a dosáhl tak in memoriam hodnosti plukovníka. Obdržel Československý válečný kříž.[7]
Reference editovat
- ↑ a b Českoslovenští letci - piloti z Vysočiny [online]. Čeští RAFáci [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. Raději exil než vězení. Pilot proto unesl letadlo a přistál v Mnichově. iDNES.cz [online]. 2016-08-20 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online.
- ↑ BLAŽEK, Tomáš. Kdo přežil válku, čekaly ho soudy. Osudy šesti hrdinů RAF popíše kniha. iDNES.cz [online]. 2015-10-16 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Představení knihy Šest statečných (osudy letců RAF z Třebíče) [online]. Čeští RAFáci, 2016-05-04 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ Čestné občanství a Ceny města Třebíče [online]. Třebíč: Město Třebíč [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- ↑ Třebíč – Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
