Kosovská osvobozenecká armáda
Kosovská osvobozenecká armáda je teroristická organizace kosovských Albánců, vzniklá v srbské provincii Kosovo.
Situace do roku 1995
Kořeny UCK leží v kruzích radikálně zaměřených emigrantů po roce 1981, kteří především ve Švýcarsku a Německu vytvořili vlivnou diasporu. Po zrušení kosovské autonomie roku 1990 se tyto kruhy radikalizovaly. Část umírněnějších představitelů se přidala k politické platformě Ibrahima Rugovy, tvrdé jádro však odmítalo uznat stranu legalizovanou Srby a začalo připracovat ozbrojený odboj. Roku 1993 došlo v Drenici k setkání emigrantský špiček kosovských Albánců s radikály v Kosovu a byla dohodnuta příprava gerilové války. Po uzavření Daytonské mírové smlouvy v prosinci 1995, v níž bylo Kosovo potvrzeno jako nedílná součást Srbska, znamenal pro kosovsko-albánské radikály šok. Došlo k zformování elity tzv. domácího křídla, jejímž představitelem se stal Hashim Thaci.
Vznik UCK
21. dubna 1996 zastřelil v Prištině Srb Zlatko Jankovič albánského studenta Armenda Daciho za pokus o krádež automobilu. 22. dubna byli v kavárně v Dečani maskovanými muži zastřeleni dva Srbové, téhož dne došlo k dvěma útokům na srbské policisty, z nichž jeden byl zabit a dva těžce zraněni. K odpovědnosti za tyto akce se přihlásila faxy dosud neznámá organizace - UCK. Od té doby docházelo k ozbrojeným atentátům na srbské policejní stanice, vozy, představitele srbské komunity i Albánce spolupracující s oficiálními srbskými místy a dalším teroristickým aktům. V této době působily v Kosovu ještě další albánské teroristické skupiny, které byly založeny na klanové nebo občinové bázi a které se později s UCK spojily.
Financování UCK
Již od vzniku UCK docházelo k jejímu propojování s mezinárodními zločineckými aktivitami albánské emigrace ve Švýcarsku, v Itálii a v Německu. Když došlo po rozpadu bývalé Jugoslávie k odklonu tzv. Balkánské cesty pro pašování drog ze Středního východu z dosavadní "severní trasy" na "jihozápadní trasu" vedoucí z Turecka přes Makedonii, jižní Srbsko, Kosovo a Albánii, kosovsko-albánské gangy získaly postupně kontrolu nad tímto "obchodem." Koncem 90. let ovládali Albánci odhadem již 80% evropského obchodu s heroinem, který z 90% přecházel přes Kosovo. Kromě obchodu s drogami se zločinecké kosovsko albánské podsvětí zabývalo a stále zabývá i obchodem se zbraněmi a s organizováním prostituce po celé Evropě. Struktura kosovsko-albánské mafie byla a je hierarchicky rodová a klanová s tuhou vnitřní disciplínou, na podobném principu se organizovala rovněž UCK, jejíž propojení s kriminální mafií je neoddiskutovatelné. V tomto propojení se prolínají záležitosti politické, v níž jsou zájmy o samostatnost Kosova, se zájmy ekonomickými, v nichž jde o upevnění moci a kontroly nad nesmírně výnosnými ilegálními obchody.
Občanská války v Kosovu 1997 - 1999
V roce 1997 došlo k několika incidentům, při kterých UCK definitivně vystoupila z ilegality a začala vést válku proti srbským silám. Policejní jednotky nedokázaly na tento tlak účinně odpovědět, avšak bělehradské orgány stále váhaly s nasazením vojenských sil. Když však 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard na tiskové konferenci v Prištině UCK jako "nepochybně teroristickou organizaci," prezident Slobodan Miloševič toto prohlášení pochopil jako projev souhlasu a nechal zahájit proti této organizaci vojenské akce. V průběhu občanské války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů. 24. června 1998 došlo k tajné schůzce zástupců USA a UCK v Juniku, čímž začalo americko-kosovské sbližování. V září došlo k telefonickému rozhovoru Madeleine Albrightové s velitelem UCK Hashimem Thaçim, ve kterém americká ministryně zahraničí slíbila referendum o nezávislosti, pokud UCK dovolí rozmístit vojska NATO v Kosovu. V tomtéž měsíci zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO, které 13. října dalo Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. To bylo ze strany Bělehradu splněno, ovšem po vyklizení Kosova obsadila většinu jeho území UCK, která začala provádět genocidu nealbánského obyvatelstva. Po eskalaci teroru UCK zahájila v lednu 1999 srbská armáda další ofenzívu. Po fiasku pro Srby nepřijatelné Rambouilletské smlouvy, podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO.
Přeměna UCK
Přes americkou podporu v bombardování Kosova i v dodávkách zbraní se UCK nepodařilo porazit srbskou armádu.Kosovo bylo jednotkami UCK a NATO obsazeno až počátkem června 1999 po uzavření mírových dohod. Ani po tomto období však nenastal v Kosovu mír. UCK pokračovala v teroru vůči nealbánskému obyvatelstvu a opírala se přitom o podporu propagandy, která jednostranně a zkresleně informovala (příp. neinformovala) o situaci v Kosovu. Velitelem UCK se v květnu roku 1999 stal Agim Çeku, který se etnických čistek Srbů účastnil již dříve v řadách chorvatské armády. Roku 1999 nastal v Kosovu velký rozmach už tak zavedeného kriminálního "podnikání" (obchod s drogami, zbraněmi, "bílým masem"), kterého se účastnili a stále účastní představitelé UCK napojení na kosovsko-albánské mafiánské struktury v celé Evropě. V roce 1999 byla organizace UCK přejmenována na Ochranný sbor Kosova (TKM) a stala se rozhodujícím činitelem v Kosovu. Postupně ovládla všechny důležité posty a odsunula prezidenta Rugovy do pozice reprezentativní figury. Ochrana bezpečnosti a míru v Kosovu jednotkami NATO a posléze KFOR, se ukázala být nedostatečná. TKM organizovala a i v současnosti organizuje často za účasti davu genocidní akce proti nealbánskému obyvatelstvu, ničení majetku a kulturních hodnot. Byly vyhnány tisíce Srbů, zbylí žijí v tristních životních podmínkách a pod pohrůžkou násilí v malých izolovaných enklávách. Na ostatní menšiny (Turky, Romy) je vyvíjen silný albanizační tlak. Do současnosti bylo zničeno více než sto pravoslavných chrámů, z nichž mnohé měly nedozírnou historickou hodnotu, jsou ničeny srbské domy a srbské kulturní památky. To vše se dělo a děje za naprostého nezájmu rozhodujících oficiálních světových médií. UCK, resp. TKM si přes svoji teroristickou a kriminální minulost i současnost získává poměrně solidní politické postavení vůči USA i vůči většině států EU.
Literatura
- Patrik Girgle, Kosovo - stručná historie států, Nakladatelství Libri 2006