Wikipedie

Stanisław Brzozowski

polský spisovatel

Stanisław Brzozowski (28. června 1878, Maziarnia u Chełmu – 30. dubna 1911, Florencie, Itálie) byl polský literární kritik, publicista, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska.[1]

Stanisław Brzozowski
Narození28. června 1878
Maziarnia (u Chełmu)
Úmrtí30. dubna 1911 (ve věku 34 let)
Florencie, Itálie
Místo pohřbeníCimitero di Trespiano ve Florencii
PseudonymAdam Czepiel
Povoláníliterární kritik, publicista, prozaik a dramatik
Národnostpolská
Literární hnutíMladé Polsko
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

V letech 1888–1896 vystudoval gymnázium v městech Lublin a Niemirów a pak začal studovat na přírodovědecké fakultě Varšavské univerzity. Roku 1897 byl z univerzity vyloučen pro účast na demonstracích. O rok později byl zatčen za členství v tajném spolku Towarzystwo Oświatowe (Sdružení lidové osvěty) a ve vězení onemocněl tuberkulózou. Živil se pak literární kritikou a psaním brožur, ve kterých popularizoval vědecké poznatky.[2]

V letech 1902–1905 spolupracoval s varšavským časopisem Głos, ve kterém vedl roku 1903 kampaň proti Henrykovi Sienkiewiczovi jako představiteli konzervativní šlechtické kultury, která nesplňovala jeho představy o společenské funkci literatury, a roku 1904 proti estetickým názorům Zenona Przesmyckého propagujícího umění pro umění.[2]

Od roku 1907 žil a léčil se ve Florencii. Roku 1908 byl označen za agenta – provokatéra ruské tajné policie Ochranka (Oddělení pro ochranu pořádku a veřejné bezpečnosti). Na jeho obhajobu vystoupili významní kritici Karol Irzykowski a Ostap Ortwin. Případ zůstal nevyřešen.[2]

Zemřel roku 1911 ve Florencii a je zde pochován na hřbitově Cimitero di Trespiano.[3]

Filosofické názory editovat

 
Legenda Młodej Polski, druhé vydání z roku 1910
 
Brzozowského hrob ve Florencii

Brzozowski patří k nejvýznamnějším polským literárním kritikům. Usiloval o nový model celonárodní kultury, podílející se na vytváření nové společnosti. Jeho kritiky a studie se týkají literatury, filosofie, sociologie i sociální psychologie.[1]

Brzowského filosofické názory ale procházely změnami. Vyšel z Nietzscheho individualismu, přes ruské revoluční demokraty se dostal k marxismu a k Sorelovu syndikalismu, aby nakonec zastával myšlenky katolického modernismu. Teorii třídního boje nahradil vlastní filosofií činu a filosofií práce a svobody, práci považoval za hlavní formu kontaktu člověka se světem. Odsuzoval ideový konformismus a neustálé rozmělňování velkých romantických vzorů teatrálním sentimentalismem. V tomto smyslu kritizoval představitele Mladého Polska.[1][2]

Výběrová bibliografie editovat

  • Pod ciężarem Boga (1901, Pod břemenem Boha), román.
  • Mocarz (1903, Mocnář), divadelní hra
  • Milczenie (1903, Mlčení), divadelní hra
  • Filozofia czynu (1903, Filosofie činu), studie.
  • Wiry (1904, Víry), román.
  • Współczesna powieść polska (1906, Současný polský román), studie.
  • Kultura i życie (1907, Kultura a život), studie.
  • Współczesna krytyka literacka w Polsce (1907, Současná polská literární kritika), studie.
  • Płomienie (1908, Plameny), dvoudílný historický román zobrazující boj ruských i polských narodniků a revolucionářů proti carismu.
  • Legenda Młodej Polski (1909, Legenda Mladého Polska), studie s kritikou některých estetických názorů představitelů Mladého Polska.
  • Idee (1910, Myšlenky), studie, úvod do filosofie historické zralosti.
  • Sam wśród ludzi (1911, Sám mezi lidmí), román zamýšlející se nad charakterem polské kultury ve 30. a 40. letech 19. století, první část zamýšleného cyklu.
  • Głosy wśród nocy (1912, Hlasy uprostřed noci), studie,
  • Pamiętnik (1913, Deník), posmrtně vydaný autorův deník, který si psal v letech 1910-1991 a který je důkazem jeho myšlenkového přechodu ke katolického modernismu.
  • Widma moich współczesnych (1914, Přízraky mých současníků), posmrtně vydané fiktivní satirické portréty.
  • Książka o starej kobiecie (1914, Kniha o staré ženě), posmrtně vydaný fragment románu.

Česká vydání editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 109-110.
  2. ↑ a b c d BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 89-91.
  3. ↑ MIKSA, Arkadiusz. Rzecz o Stanisławie Brzozowskim, Myśl Polska, č. 13-14 (24-31.03.2019) Archivováno 14. 5. 2019 na Wayback Machine..

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanisław_Brzozowski&oldid=22350309“