Wikipedie

Beneš Method Kulda

český katolický kněz, sběratel a vydavatel moravských lidových pohádek
(přesměrováno z Beneš Metod Kulda)

Beneš Method Kulda, též Metod nebo Metoděj, (16. března 1820 Ivančice[1] – 6. května 1903 Praha-Vyšehrad[2]) byl moravský buditel,[3] vlastenecký kněz, spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek.

Beneš Method Kulda
maloval Jan Vilímek
maloval Jan Vilímek
Rodné jménoBenedikt Gulda
Narození16. března 1820
Ivančice, Morava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. května 1903 (ve věku 83 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatel, etnograf, katolický kněz, publicista, překladatel, sběratel, vydavatel, redaktor, básník, folklorista a prozaik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkceposlanec Českého zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Život editovat

Narodil se v rodině Wenzla Guldy (1775) a Magdaleny roz. Schilbergerové (1787). Jeho sourozenci byli: Johann (1810), Kaspar (1811), Josef (1813–1866), Vinzenz (1818), Ewa (asi 1821–1900) a Barbora (1829).[4]

Vystudoval gymnázium v Jihlavě a od roku 1839 studoval filosofii a teologii v Brně, kde mezi jeho učiteli byli Klácel, Beda Dudík a František Sušil. Roku 1845 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Židlochovicích, později v Brně. Několikrát pobýval v Rožnově, kde začal sbírat lidová vyprávění, říkadla a písně. Podílel se na založení „Dědictví sv. Cyrila a Metoda“ a v letech 1851–1860 redigoval kalendář „Moravan“. V letech 1859–1870 byl farářem v Chlumu u Sedlčan a roku 1864 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu. V letech 1865–1893 vydával v Olomouci řadu náboženských brožur, kázání a příležitostných spisů. Od roku 1870 byl kanovníkem vyšehradské kapituly a inspektorem různých škol. V posledních letech trpěl slábnutím zraku (až úplně oslepl) a musel své texty diktovat.

Kulda vydal desítky knih a napsal stovky článků do různých časopisů, vydal několik sbírek lidových pohádek, říkadel a písní, popsal svatební zvyky na Rožnovsku a vydal několik sbírek kázání. Různé výbory z jeho pohádek vycházejí stále znovu a Národní knihovna ČR eviduje pod jeho jménem 184 knižních titulů.

Dílo výběr editovat

  • Kázaní na slavnost zvěstování blahoslavené Panny Marie – Brno: s. n, 1850?[5]
  • Krásné večery. Sv. 1 – sbírka zábavných a poučných povídek, dílem původně, dílem v překladu sepsal. Brno: s. n., 1852[6]
  • Mládenec a Mořena, čili, Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se Smrtí. Litomyšl: Karel Hřebíček, po 1852.[7]
  • Písně a Básně pro školy národní – Brno: Vilém Burkart, 1856[8]
  • Kázaní na slavnost sv. Anny, matky blahoslavené Panny Marie, jež činil v Pustoměři roku 1856 – Brno: s. n., 1857[9]
  • 700 letá slawnost poswátného poutního místa Marie-Celly, ... – sestavil a příhodnými modlitbami a písněmi opatřil. Brno: W. Burkart, 1857[10]
  • Chwalozpěw o blahoslawené Panně Marii – Brno: W. Burkart, 1857[11]
  • Ježíš Christus, dobrý pastýř, a dusse křesťanská w osobě poutníka – Brno: W. Burkart, 1857[12]
  • Píseň o Panně Marii – Brno: R. Rohrer, 1857[13]
  • Po-učení dítek, ježto nábožně přijímati chtějí nejsvětější svátost oltářní s ozvláštním ohledem na ty, kteréž chleba anjelského ponejprv požívati mají – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[14]
  • První svatá zpověď, čili, Po-učení dítek přistupujících ponejprv ku svátosti pokání – J. M. Gasser; přeložil. Brno: Nitsch a Gross, 1858[15]
  • Pořádek swatodenní mezi oktáwem swatého Josefa, pěstouna Páně – Brno: W. Burkart, 1858[16]
  • Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro muže – přeložil z němčiny. Brno: Nitsch a Gross, 1859[17]
  • Životopis Tomáše Procházky, ... – Brno: R. M. Rohrer, 1863
  • Svaté přijímání: kniha pro každého, kdož Pána Ježíše miluje; pro ženy – přeložil z němčiny. Brno: Antonín Nitsch, 1864[18]
  • Svadba v národě Česko-slovanském... Olomouc: Bedřich Gross, 1866[19]
  • Církev a společnost – Praha: vlastním nákladem, 1868[20]
  • Církev a národ – Praha: Bedřich Stýblo, 1868[21]
  • Manželství – Praha: B. Stýblo, 1868[22]
  • Škola a církev – Praha: B. Stýblo, 1868[23]
  • Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry I.–IV. Praha 1874. Dostupné online (1. a 2. svazek).
  • Vypsání devítistoletého jubilea založení Pražského biskupství, slaveného léta Páně 1873 – Praha: Katolický spolek tiskový, 1874[24]
  • Církevní rok I.–VI. Praha 1880. Dostupné online (díly 2–6).
  • Svatí patronové a ctihodní rodáci – Praha: B. Stýblo, 1886[25]
  • Pravda a blud: povídky ze skutečného života – Praha: B. Stýblo, 1888[26]
  • Štědrovečerní dar: písně a básně pro mládež se šesti původními nápěvy a s jedenadvaceti původními obrázky – Praha: B. Stýblo, 1895[27]
  • Kaleidoskop: příležitostné verše během půlstoletí minulého – Praha: v. n., 1898[28]
  • Zpátečník: obrázek ze života národního – Praha: Václav Kotrba, 1903[29]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. ↑ Dolnokounický zpravodaj, Dolní Kounice (leden 1990)
  4. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ KULDA, Beneš Metod. Mládenec a Mořena, čili: Zábawné a welmi poučné rozmluwy poctiwého mládence se smrti: Nowé wydání knížečky staré, jížto w nassem wěku přemnohým lidem mladým i starým, we městech i w dědinách dobře prospěti se může. [s.l.]: Tisk Jos. Berger-owé w Litomyssli 40 s. Dostupné online. Google-Books-ID: 8LhiAAAAcAAJ. 
  8. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  17. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  22. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  23. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  25. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  26. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Zpátečník: obrázek ze života národního. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura editovat

  • HALOUZKA, Jan. Životopis Beneše Methoděje Kuldy. Praha: B. Stýblo, 1895. 175 s. Dostupné online. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 625. 
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 375–382. 
  • Doupalová Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1053–1056. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 348–349. 
  • Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 127–128. 
  • Aktivity duchovních na poli vědy a kultury: sborník příspěvků z vědecké konference k 100. výročí úmrtí Beneše Methoda Kuldy / k vydání připravil Daniel Drápala. Rožnov pod Radhoštěm: Město Rožnov pod Radhoštěm, 2003. 112 s. ISBN 80-239-1694-7.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beneš_Method_Kulda&oldid=23807639“