Otevřít hlavní menu

Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého (Kroměříž)

sloup a kulturní památka České republiky na území obce Kroměříž

Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého je volně stojící barokní kamenný sloup se sochou Jana Nepomuckého v Kroměříži. Je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky pod číslem 68463/7-6023.[1]

Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Základní údaje
Rok vzniku 1704
Kód památky 68463/7-6023 (PkMISSezObr)
Popis
Výška 6,4 m
Umístění
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náměstíčko Bělidel

Historie křížeEditovat

 
Poloha u kostela sv. Mořice

Sloup z roku 1704 stojí v Kroměříži na ulici Pavla Josefa Vejvanovského u mostu přes řeku Moravu nedaleko od vchodu do Podzámecké zahrady. Opraven byl v roce 1733, kdy kolem sloupu bylo postaveno dřevěné zábradlí, obnoven byl v roce 1894. K původní poloze sochy na náměstíčku Bělidel, samostatné poddanské dědiny města Kroměříže,[2] připomíná Julius Chodníček pověst, že na tom místě poslední poprava stětím hlavy se udála.[3] Sedlák ze Štěchovic, jehož jméno na jisto postaviti jsem nemohl, přišel prý ožralý dom, zasedl za stůl a chtěl jisti. Žena, stojíc na protější straně, vadila se, křičela a dráždila muže tak dlouho, až ve vzteku nožem o stůl uhodil. Nůž se po stole smekl a vjel ženě do těla.[4] Dalším umístěním sloupu bylo na Stojanově náměstí před kostelem svatého Mořice. V roce 1998 byl sloup restaurován a vrátil se k mostu cca sto metrů od původní polohy. Socha byla v havarijním stavu, dolní část sochy byla rozlomená, chyběla horní polovina kříže s postavou Krista. Poslední restaurátorský zásah zajistily Kroměřížské technické služby, s.r.o. v roce 2018. Při tomto zásahu byla původní poškozená hlavice sloupu nahrazena novou.

Popis památkyEditovat

 
Sloup po rekonstrukci v roce 2018

Na čtvercové základně s profilem stojí hranolový sokl ukončený v horní části profilovanou římsou. Z něho vyrůstá sloup s volutovou hlavicí s festony, na jejíž krycí desce na čtvercovém nízkém plintu je umístěna socha v podživotní velikosti. Světec pravou rukou podpírá a levou přidržuje kříž s korpusem opřený o levé rameno. Je oděn v klasické kněžské roucho s biretem na hlavě a kovovou zlacenou svatozáří. Celá památka je z hrubozrnného pískovce chřibského typu a je 6,4 metrů vysoká. Z uměleckohistorického hlediska dokazuje úctu ke světci ještě před jeho blahořečením (blahořečen 31. 5.1721) a svatořečením (kanonizován 19. 3.1729). Do sporu historiků o osobě Jana Napomuckého zasáhl i zakladatel moderního českého dějepisectví profesor Piaristického gymnázia v Kroměříži Gelasius Dobner, který roku 1784 kritickým zkoumáním pramenů potvrdil nespolehlivost Hájkovy kroniky a konkrétně odhalil také Hájkovo chybné čtení dobových pramenů. Podle něj je tedy historický vikář Jan z Pomuku totožný s legendárním mučedníkem zpovědního tajemství. S Dobnerem polemizuje Josef Dobrovský, který vylučuje zpověď jako důvod Janovy smrti. Dobnerova názoru se později přidrží např. František Palacký.[5]

NápisyEditovat

Latinský nápis v pískovcové kartuši na čelní straně sloupu:
AD SIS
PROTECTOR
MISERIS O SANCTE
IOANNES
F. F.
IOANN MAITO
Český překlad:
Ochraňuj nás v nouzi, svatý Jene
Dal zhotovit Jan Maito[6]
Letopočet na čelní straně podstavce:
1704

DonátorEditovat

Donátorem sloupu je uváděn příslušník původem italské rodiny městských kominíků Jan Maito (Meito).[7] Obec Kroměříž přijala roku 1673 Martina Meitiho za městského komináře a učinila s ním špancetl (služební smlouvu), kterou po 15 letech obě strany vypověděli a 27. 4.1688 učinili novou, která mu ukládala, aby hned prohlédl všecky komíny v městě, a potom aby vymetl každý jednou za čtvrt roku, a kde je potřeba, každých šest neděl. Po novém roce 1689 kominář vypověděl znova, protože teprve nyní si povšiml, že v špancetli má poznámku, kdyby vypukl komínový oheň, že bude tahán k zodpovědnosti. Rada jej však udobřila a poznámka zůstala. Koncem roku 1690 zemřel a vdovu Petronelu vyžádal si 19. 4.1691 k manželství Dobiáš Touch. Dne 9. 2.1691 koupil kominář Jan Maito za 600 zl. m. ( položil 100 zl., zbytek 500 zl. bude pokládati po 100 zl. ročně) dům č.p. 11 (nyní č.p.122/13) v Kovářské ulici, který je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky pod číslem 40120/7-6009.[8] V roce 1700 měl již dům zaplacený. O čtyři roky později již hradil náklady na sloup, v roce 1706 koupil štěpnici ve Vlčetíně a v následujícím roce nedalekou louku u haltýřů na říčce Kotojedce (v dnešní ulici Altýře u kroměřížského letiště). Výnosné řemeslo a dobrý hospodář, jakým byl tenkráte u nás málokterý Vlach.[9]

Zajímavostí je, že v roce 1768 prodal potomek donátora (opět kominář) se svou ženou dům číslo 143 na Riegrově náměstí (dnešní č.p. 140/51 - nemovitá Kulturní památka České republiky[10] s číslem 30382/7-6009) sochaři Františku Hirnlemu.[9]

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-06-13]. Identifikátor záznamu 302004898 : Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. DUBOVSKÝ, Aleš. Z historie Kroměříže. Oskol - Bělidla. Kroměříž: Saša A. Michajlovič, 1997. 65 s. 
  3. CHODNÍČEK, Julius. Vzpomínky na starou Kroměříž. Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz, 2003. 155 s. Dostupné online. ISBN 80-86768-02-3. 
  4. CHODNÍČEK, Julius. Kroměříž v hradbách. Ilustrace František Vrobel. Kroměříž: J. Gusek, 1938. 105 s. 
  5. KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2 počet stran = 1065. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-252-9. S. 147–151. 
  6. Karban, Aleš: Tajemství nápisů na kroměřížských památkách, Archivní sborník 2008, Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Kroměříž, 2008. str. 41-66
  7. PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 2. díl, Část čtvrtá / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský národní výbor, 1949. 798 s. 
  8. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-10-13]. Identifikátor záznamu 1000152173 : měšťanský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  9. a b PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s. 
  10. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-25]. Identifikátor záznamu 141823 : Měšťanský dům Hirnlův. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 

Externí odkazyEditovat