Wikipedie

Slatina (Stará Voda)

zaniklá osada v okrese Cheb
(přesměrováno z Slatina u Staré Vody)

Slatina (německy Lohhäuser)[2] je zaniklá vesnice v Českém lese. Stávala asi šest kilometrů západně od Tří Seker v okrese Cheb v Karlovarském kraji v bezprostřední blízkosti státní hranice s Německem. Některé objekty, např. tzv. Dolní mlýn na Hamerském potoce stával přímo na státní hranici.[3]

Slatina
Kříž připomínající zaniklou vesnici
Kříž připomínající zaniklou vesnici
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecStará Voda
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°55′52″ s. š., 12°31′42″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíSlatina u Staré Vody (13,3[1] km²)
Nadmořská výška700 m n. m.
Slatina
Slatina
Další údaje
Zaniklé obce.cz2615
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Původní název obce zněl Finkenschlag (Pěnkavčí zpěv, tlukot). Tak to ještě v roce 1787 uváděla třísekerská farní kronika. Kromě tohoto názvu se užívaly i pomístní názvy Lochhäuser a Waldhäueser. Německý výraz Loch má více významů, jeden z nich je pejorativní označení místa zapadlého, tedy „díra“, jako odlehlé a zastrčené místo. Možná, že název obce Lohhäuser (Lochhäuser) znamenal místo zastrčené hluboko v lesích. Nový vlastník tachovského panství kníže Windischgrätz místo uváděl vždy jako Lochhaus. Nakonec se ustálil název Lohhäuser a používal se až do roku 1947, kdy byla obec přejmenována na Slatinu.[4][5]

Historie editovat

Ještě kolem roku 1550 patřila oblast s hlubokými lesy klášteru Waldsassen. Lokalitou budoucí Slatiny vedla hranice mezi klášterem Waldsassen a panstvím Tachov, která zároveň byla zemskou hranicí mezi Čechami a Horní Falcí.[6] První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1667, kdy zde bylo postaveno první stavení, fořtovna na českém panství hraběte Johanna Antonína Losy von Losimthal.[7] Proto při pozdějším číslování dostala čp. 1. V roce 1871 ji převzal do svého panství kníže Windischgrätz a ve vesnici v té době stávalo šest domů.[4]

Od postavení prvního stavení v roce 1667 patřila Slatina pod farnost v Trstěnicích a první obyvatelé chodili až do roku 1787 na bohoslužby do farního kostela svatého Víta. Zde se konaly i svatby, křty dětí a pohřbívalo se na starém hřbitově u tohoto kostela. Za císaře Josefa II. byla v roce 1787 založena farnost ve Třech Sekerách a postaven kostel Čtrnácti svatých pomocníků. K této nové farnosti připadla i Slatina. K uvedeným kostelům však vedla dlouhá cesta. Do Trstěnic to bylo pěšky více než tři hodiny, do Tří Seker dvě hodiny. Proto část obyvatel ze Slatiny chodila do kostela v bavorském Mähringu, neboť cesta přes česko-bavorskou hranici byla dlouhá jen asi 2,5 km.[8]

V roce 1888 se stala Slatina samostatnou obcí s vlastním katastrem. Starostou obce se stal vrchní fořt Johann Schober, slavnostní slib složil před okresním hejtmanem 20. září 1888.[9][pozn. 1]

Po první světové válce, roku 1925, byl v obci postaven pomník obětem války, vysvěcený 9. srpna 1925.[10] Koncem druhé světové války byl u silnice do Tachovské Huti zřízen pracovní tábor, na jehož místě byl později vybudován objekt roty pohraniční stráže Slatina. Obec Slatina byla obsazena bez boje Američany dne 4. května 1945.[11]

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. První transport k odsunu do Bavorska vyjel 25. ledna 1946, druhý 2. února 1946. Po odchodu Němců zůstala obec téměř prázdná a domy byly vyrabovány. Hranice byla střežena příslušníky SNB. Obec se podařilo jen nepatrně dosídlit a v roce 1950 se octla v zakázané části hraničního pásma. Po vzniku železné opony a uzavření hranice byly všechny domy zbořeny. Postupně byly postaveny objekty útvarů pohraniční stráže. Tak vznikly v oblasti Slatiny tři útvary pohraniční stráže. Byly označovány jako „První úvar PS“, „Druhý PS útvar Slatina“ a „Třetí útvar PS Slatina“.[12]

V roce 1869 byla Slatina pod názvem Lohhäuser osada obce Tři Sekery, v letech 1900–1930 obec v tehdejším okresu Mariánské Lázně, po druhé světové válce již jen součástí obce Stará Voda jako její základní sídelní jednotka.[13][14]

Zaniklou obec připomíná pomník obětem první světové války, obnovený v roce 1992. V roce 1993 byl pomník osazen novou deskou se jmény obětí první světové války, doplněnou o jména obětí druhé světové války.[4] Cestou ke státní hranici stojí u cesty naproti bývalé fořtovně pomníček s křížem, restaurovaný v roce 2005.[15] Na opačném konci zaniklé obce jsou poblíž upraveného Janovského pramene umístěny informační panely s historií obce.[16][17] Bývalou obcí Slatina prochází Naučná stezka Slatina. Začíná v Malé Hleďsebi a končí v Tachovské Huti, její délka je 12,5 km.[16] Kromě starých ovocných stromů je pamětníkem zaniklé obce i památný strom Borovice rumelská na Slatině.

Hornictví editovat

V okolí Slatiny se dříve rýžovalo zlato v lese Goldschachterel (nyní Slatinský les) a na dvou malých potocích.[18] V roce 1964 bylo severozápadně od posledních domků objeveno automobilovým gama-profilováním uranové ložisko. Nejprve se dobývalo povrchovým lomem na návrší 706,7 metrů. Nedaleko byla zaražena jáma č. 73, později přejmenovaná na „Dyleň D-1“, v roce 1970 bylo zahájeno hloubení jámy „Dyleň D-2“.[19] Organizačně byl důl Dyleň začleněn do bývalých Uranových dolů Západní Čechy. Dobývání bylo ukončeno k 31. srpnu 1991, důl byl zatopen a zcela zlikvidován.[19] Dobývací prostor Slatina byl zrušen 16. února 1994.[20]

Obyvatelstvo editovat

Zaměstnání obyvatel úzce souviselo s kolem ležícími lesy. Bylo to zejména dřevorubectví a zpracování dřeva. Ve starších dobách pálili uhlíři v milířích dřevěné uhlí. První mlýn s pilou, tzv. Horní mlýn, poháněný vodní energií by postaven na Hamerském potoce v roce 1781. Druhý mlýn, tzv. Dolní mlýn, byl postaven roku 1815. Roku 1884 vyhořel, podruhé vyhořel v roce 1947 a už nebyl obnoven. Po určitou dobu se vyplácelo a rozmáhalo soustružení dřevěných perel a výroba šindele z dobrého dřeva. Z písku těženého v okolí se vyráběly skleněné perly a knoflíky. V roce 1838 stálo ve Slatině 18 domů, ve kterých žilo 94 obyvatel. Obec měla v té době školu, dva mlýny a sklářskou továrnu. V roce 1848 žilo ve Slatině 148 obyvatel, v roce 1878 to bylo 178 obyvatel. Od té doby počet obyvatel v obci klesal, zejména po zániku sklárny. V roce 1890 to bylo 156 obyvatel, v roce 1945 jen 127 obyvatel.[21]

Vývoj počtu obyvatel a domů Slatiny[22]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Počet obyvatel 178 161 156 155 133 128 139 0
Počet domů 19 19 18 20 22 22 29 0

Fotogalerie editovat

  •  
    Janovského pramen
  •  
    Pomník manželů Merkerových
  •  
    Pomník obětem válek
  •  
    Rybník na Hamerském potoce
  •  
    Odpočívadlo u naučné stezky Slatina
  •  
    Hraniční kámen na státní hranici
  •  
    Památná borovice
  •  
    Odvaly dolu Dyleň

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Po revoluci v roce 1848 vznikla okresní hejtmanství, která byla v roce 1855 zrušena avšak v roce 1855 znovu obnovena. Tehdy vzniklo okresní hejtmanství Planá se dvěma soudními okresy Planou a Kynžvartem.

Reference editovat

  1. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Slatina u Staré Vody [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-27. 
  2. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.. Praha: Ministerstvo vnitra, 1947. Dostupné online. 
  3. ↑ BUCHTELE, Zdeněk; ŠVANDRLÍK, Richard. Lohhäuser – Slatina příběh zaniklé vesnice. 1. vyd. Mariánské Lázně: vlastním nákladem, 2006. 144 s. ISBN 80-239-9131-0. S. 31. [dále jen Buchtele, Švandrlík]. 
  4. ↑ a b c Slatina na infopanelu u zastavení č. 5 naučné stezky Slatina
  5. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 6.
  6. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 45.
  7. ↑ Historie Löhhäuseru na infopanelu u zastavení č. 5 naučné stezky Slatina
  8. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 12.
  9. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 14.
  10. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 87–89.
  11. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 103.
  12. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 106–110.
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015. 682 s. Dostupné online. S. 301. 
  14. ↑ Územně identifikační registr ČR. ZSJ Slatina: podrobné informace [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. 
  15. ↑ Zaniklé obce a objekty - Slatina [online]. zanikleobce.cz, 2007-02-22 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Slatina [online]. Lesy ČR [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ Janovského pramen [online]. estudanky.eu [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech – díl VI. S-T. Praha: Československá akademie věd, 1963. 439 s. Kapitola Slatina, s. 107. 
  19. ↑ a b Buchtele, Švandrlík, s. 114.
  20. ↑ Dobývací prostory Uranových dolů Západní Čechy [online]. zdarbuh.cz, 2009-02-22 [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  21. ↑ Buchtele, Švandrlík, s. 15–28.
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 14. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slatina_(Stará_Voda)&oldid=22679808“