Sirius

hvězda v souhvězdí Velkého psa
Možná hledáte: vědeckofantastickou povídku Arthura C. Clarka, viz Psí hvězda (povídka) nebo loď organizace Greenpeace, viz Sirius (loď).

Sirius nebo též Psí hvězda, Aschere nebo Canicula je nejjasnější hvězda (ve skutečnosti se jedná o dvojhvězdu – Sirius A a Sirius B) na noční obloze a nejjasnější hvězda souhvězdí Velkého psa. Velký pes představoval původně egyptského boha Anupa se šakalí hlavou. Sirius je nejjižnější hvězda zimního šestiúhelníku.

Sirius
Poloha Siria v souhvězdí Velkého psa
Poloha Siria v souhvězdí Velkého psa
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíVelký pes (Canis Major)
Rektascenze6h45m8,90s
Deklinace−16° 42′ 58.017″
Paralaxa0,37921"
Vzdálenost8,60±0,04 ly
(2,64±0,01 pc)
Sirius A
Zdánlivá hvězdná velikost−1,47
Barevný index (U-B)−0,05
Barevný index (B-V)+0,00
Sirius B
Zdánlivá hvězdná velikost8,44
Barevný index (U-B)−0,05
Barevný index (B-V)+0,00
Fyzikální charakteristiky
Sirius A
Spektrální typA1Vm
Hmotnost2,02 M
Poloměr1,711 R
Zářivý výkon (V)25,4 L
Povrchová teplota9 940 K
Stáří225–250 mil. let
Rychlost rotace16 km/s
Sirius B
Spektrální typDA2
Hmotnost0,976 M
Poloměr0,0084 ± 3% R
Zářivý výkon (V)0,0056 L
Povrchová teplota25 200 K
Systém
Primární hvězdaSirius A
PrůvodceSirius B
Doba oběhu50,090 ± 0,055 roku
Velká poloosa7,50 ± 0,04"
Excentricita dráhy0,5923 ± 0,0019
Sklon dráhy136,53 ± 0,43°
Délka vzestupného uzlu44,57 ± 0,4°
Argument šířky pericentra147,27 ± 0,54°
Označení
Henry Draper CatalogueHD 48915
Bonner DurchmusterungBD −16°1591
Glieseho katalogGl 244 A/B
Bayerovo označeníα CMa
Flamsteedovo označení9 CMa
SynonymaPsí hvězda, Aschere, Canicula, Al Shira, Sothis, Alhabor, α Canis Majoris, Mrgavyadha, Lubdhaka, Tenrōsei
(V) – měření provedena ve viditelném světle

PopisEditovat

 
Umělecká představa dvojhvězdy Sirius; Sirius A je ta větší z nich.

Jméno Sirius pochází z řeckého slova seírios, což znamená blikotající, jiskřící. Toto jméno dostala hvězda od Řeků pro svoji blikotavou záři. To je způsobeno tím, že se Sirius nachází blízko obzoru. Neklid vzduchu proto způsobuje jeho scintilaci, zvláště za mrazivých nocí[1].

Sirius je pozorovatelný z každého obydleného místa na Zemi a má hvězdnou velikost −1,46m. Jeho vzdálenost je jen 8,6 světelných let. Je jednou z nejbližších hvězd (po dvou složkách trojhvězdy Alfa Centauri třetí nejbližší hvězda viditelná pouhým okem a nejbližší viditelná ve střední Evropě) a má velký vlastní pohyb o rychlosti 1,3 vteřin ročně. Sirius patří mimo jiné k proudu hvězd Velké medvědice. Pohybuje se totiž stejným směrem jako ony, což naznačuje jejich společný původ.

Sirius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0 nebo A1 a třídě svítivosti Vm. Jeho hmotnost je 2,4krát větší než hmotnost Slunce, jeho průměr je 1,8krát větší a jeho svítivost je 26krát větší. Jeho povrchová teplota je zhruba 10 000 kelvinů, což je příčina jeho velké jasnosti.

Sirius je dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce objeven kvůli velkému rozdílu ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti maximálně 11,4 vteřin až roku 1862 Alvenem Grahemem Clarkem. Oproti své jasnější hvězdě Siriu A má průvodce Sirius B jen hvězdnou velikost 8,5m a je bílým trpaslíkem. Toto bylo objeveno až roku 1923, kdy se ukázalo, že ačkoli Sirius B je stejně těžký jako Slunce a má povrchovou teplotu 25 000 K, musí mít při své velké hmotnosti malé rozměry. Sirius B má 0,94 hmotnosti Slunce, je ale menší než Neptun. Byl to první bílý trpaslík, který byl objeven, a obíhá Sirius A jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita oběžné dráhy je při 0,58 velice vysoká.

Existují teorie, že Sirius má další průvodce, ale nebyli dosud žádní objeveni.[zdroj?]

V kultuřeEditovat

 
Sopdet (řecky Sóthis), egyptská personifikace Siria

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kleczek, Josip; Naše souhvězdí; Albatros; Praha 2000; ISBN 80-00-00853-X; s. 278
  2. ASIMOV, Isaac. Robohistorie II. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-478-0. Kapitola Riziko, s. 188. 
  3. Carter, Forrest. Škola Malého Stromu. KALICH, Praha 2000. ISBN 80-7017-433-1
  4. http://chrz.wz.cz/?stranka=1988#159
  5. https://www.csfd.cz/film/195926-deti-ze-siria/

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat