Wikipedie

Seménkovice

část města Postoloprty v okrese Louny

Seménkovice jsou malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi dva a půl kilometry na severozápad od Postoloprt. Seménkovice je také název katastrálního území o rozloze 1,06 km².[3] V katastrálním území Seménkovice leží i Seletice. Obě vesnice tvoří jednu aglomeraci, oddělenou tokem Chomutovky.

Seménkovice
Celkový pohled od jihu
Celkový pohled od jihu
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°22′12″ s. š., 13°39′55″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel34 (2021)[1]
Katastrální územíSeménkovice (1,06 km²)
Nadmořská výška205 m n. m.
PSČ440 01
Počet domů21 (2021)[2]
Seménkovice
Seménkovice
Další údaje
Kód části obce147206
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Název vesnice je odvozen z příjmení Seménko ve významu ves lidí Seménkových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Semenkowicz (1384), Semenkovice (1417), v Semenkovicích (1543), Semenkowicze (1631) a Semenkowitz (1846).[4]

Historie editovat

První písemná zmínka o Seménkovicích pochází z roku 1384. August Sedláček objevil v archivu řádu maltézského řádu, že tehdy měla ve vsi hospodářský dvůr johanitská komenda na Malé Straně.[4]

 
Dům čp. 1

Vesnice ale nepatřila johanitům celá. Roku 1417 určila v závěti majitelka bitozeveského panství Alžběta z Dubce, že po její smrti připadne Bitozeves se Seménkovicemi řádu johanitů, zastoupeným převorem Jindřichem z Hradce.[5] Johanité vlastnili dvůr ještě v roce 1461. Nicméně před rokem 1506 už byly Seménkovice s Bitozevsí ve světských rukou. V onom roce totiž panství od Zikmunda z Němičevsi koupil Jan Hruška z Března.[6] Podle Augusta Sedláčka zůstaly Seménkovice u Bitozevsi nejspíše až do roku 1607, kdy měly jako samostatný statek připadnout Adamu Hruškovi z Března, který poté ve vsi založil tvrz.[7] Ovšem podle Rudolfa Anděla je tvrz poprvé připomínána roku 1575 a založil ji už Jakub Hruška z Března. Podobně jako ve většině vesnic na Postoloprtsku se i v okolí Seletic v 16. století pěstovala vinná réva.[8] Hruškům Seménkovice patřily až do roku 1623, kdy jim byly zkonfiskovány a prodány Adamovi z Herbersdorfu,[9] který je připojil k Toužetínu.[7] V době konfiskace ještě ve vsi stála tvrz, byl tam mlýn a celý statek byl oceněn na 11 281 míšeňských kop grošů.[10] Během třicetileté války seménkovická tvrz beze stopy zanikla.[9]

 
Socha sv. Josefa

S Bitozevsí zůstaly Seménkovice spojené až do roku 1671. Tehdy celé bitozeveské panství, kam kromě Seménkovic patřilo dalších dvanáct vesnic, prodal hrabě Vilém Fridrich Michna z Vacínova jinému hraběti, Jiřímu Ludvíkovi ze Sinzendorfu, majiteli postoloprtského panství. Do něj zůstaly Seménkovice začleněny až do zrušení vrchnostenské správy v polovině 19. století.

Podle berní ruly z roku 1654 stála ve vsi jen čtyři stavení, z toho jedno zpustošené. To byl následek třicetileté války. V polovině 18. století uvádí tereziánský katastr v Seménkovicích šest berní povinných statků. Poddaní pro svou potřebu pěstovali chmel. Vrchnost zde vlastnila mlýn o dvou kolech se třemi stoupami, který pronajímala.[11] Mlýn, jehož kola poháněl již zasypaný náhon, je dnešní čp. 5. Jeho poloha je zakreslena na mapě stabilního katastru z roku 1843.[12] Ještě v roce 1862 se v něm umlelo přes jedenáct tun mouky. V provozu byl ještě za 1. republiky.[13]

Nejstarší známý zdejší rychtář se jmenoval Wenzel Wolfram a úřad zastával v letech 1787–1800. V té době už byly Seménkovice převážně německé. Vrchnostenský dvůr schwarzenberská správa pronajímala. V roce 1900 byl postaven nový betonový most přes Chomutovku, o šest let později se vybudoval vodovod. Roku 1905 byl založen sbor dobrovolných hasičů.[14] V roce 1922 byla do obce zavedena elektřina.[15]

Obyvatelstvo editovat

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[16][17][18]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 94 93 99 121 143 123 135 86 92 70 43 18 22 36 34
Domy 11 11 16 20 26 27 28 26 107 22 19 20 20 20 21
Počet domů z roku 1961 zahrnuje také domy místních částí Rvenice a Seletice.

Obecní správa editovat

Při sčítání lidu v letech 1869–1976 Seménkovice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Žatec, ale v letech 1961–1976 v okrese Louny. Od 1. května 1976 jsou částí města Postoloprty v okrese Louny.[19]

Pamětihodnosti editovat

  • Socha svatého Josefa. Podle nápisu na soklu byla vztyčena v roce 1738, roku 2008 byla restaurována.[20]
  • Budova čp. 1. Stojí v průčelí bývalého vrchnostenského statku. Má valbovou střechu a v přízemí dvě místnosti s valenou klenbou a lunetami. Dům pochází pravděpodobně z 18. století.

Galerie editovat

  •  
    Most přes Chomutovku
  •  
    Dům z devadesátých let 20. století v areálu statku
  •  
    Náves

Reference editovat

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. 
  4. ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Seménkovice, s. 40. 
  5. ↑ VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: vlastním nákladem, 1893. 160 s. S. 62.  (Dále jen Veselý 1893).
  6. ↑ BÍLEK, Tomáš. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, sv. 1. Praha: [s.n.], 1882. 824 s. Dostupné online. S. 192.  (Dále jen Bílek 1882).
  7. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 417–418. 
  8. ↑ Veselý 1893, s. 62.
  9. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Seménkovice – tvrz, s. 417. 
  10. ↑ Bílek 1882, s. 190.
  11. ↑ CHALUPA, Aleš a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 2, rustikál, kraje K–Ž. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra, 1966. S. 403. 
  12. ↑ Stabilní katastr – list 6827-1 Seménkovice [online]. Praha: Zeměměřický úřad [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 157.  (Dále jen Roedl, Mach 2021).
  14. ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1907. 918 s. S. 854. 
  15. ↑ Roedl, Mach 2021, s. 160.
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  17. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  18. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 505. Dostupné online. 
  20. ↑ Roedl, Mach 2021, s. 161.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seménkovice&oldid=23452971“