Saro Cloud

britský obojživelný létající člun

Saro Cloud byl britský obojživelný létající člun, navržený a postavený firmou Saunders-Roe. Dopravní verze nesla označení A.19, vojenská verze, určená pro výcvik pilotů a navigátorů Royal Air Force byla označena A.29.[1]

Saro Cloud
Saro Cloud ExCC.jpg
Určení dopravní a cvičný obojživelný létající člun
Výrobce Saunders-Roe
První let 16. července 1930
Uživatel Royal Air Force
Československé státní aerolinie
Vyrobeno kusů 22
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VývojEditovat

Po úspěchu typu A.17 Cutty Sark byla ve firmě Saro navržena zvětšená verze, nazvaná A.19 Cloud. Letoun měl dvoučlennou osádku a kapacitu osm cestujících, podobně jako Cutty Sark to byl dvoumotorový létající člun s motory uloženými na vzpěrách nad křídlem. První prototyp, který poprvé vzlétl v roce 1930, poháněly hvězdicové motory Wright J-6 o výkonu 300 k (224 kW). Konstrukce umožňovala snadnou montáž odlišných typů pohonných jednotek. Soukromým uživatelům byly prodány čtyři letouny, vybavené různými motory.

Britské ministerstvo letectví objednalo na základě specifikace č. 15/32 jeden prototyp cvičné verze, který poprvé vzlétl v červnu 1930. Po zkouškách prototypu ministerstvo letectví objednalo celkem 16 sériových letounů, určených pro výcvik pilotů a navigátorů. Letouny označené A.29 byly poháněny motory Armstrong Siddeley Serval a měly prostor pro šest žáků. Na přídi a zádi bylo možno umístit po jednom kulometu a letoun mohl nést čtyři padesátilibrové (22,7 kg) cvičné pumy.

Operační nasazeníEditovat

První sériový A.29 byl dodán ke zkouškám v námořním výzkumném a zkušebním středisku Marine Aircraft Experimental Establishment. Po úpravách trupu byl v srpnu 1933 předán výcvikové peruti hydroplánů na základně RAF v Calshotu. Později sloužily také u 48. peruti[2] v Bircham Newtonu a u School of Air Pilotage v Andoveru. Během svého nasazení Cloud sloužil pro výcvik pilotů, kteří před zařazením k jednotkám RAF dále pokračovali ve výcviku na větších létajících člunech. Letoun byl používán i k výcviku navigátorů, neboť jeho kabina byla dostatečně prostorná, aby pojala několik mapových stolů. Poslední vyrobený Cloud byl dodán RAF v roce 1935. Stroje byly vyřazeny ze služby již po několika letech provozu, poslední kusy v červnu 1939.[3]

VariantyEditovat

A.19/1
Prototyp imatrikulace G-ABCJ poháněný hvězdicovými motory Wright J-6 o výkonu 300 k (224 kW), prodán do Kanady[4] jako CF-ARB, vrácen do firmy Saro v roce 1934 a používán pro testy motorů. Na stroj byly nainstalovány motory Napier Rapier IV a pomocná nosná plocha za motorovými gondolami. Roku 1935 byl stroj pronajat Jersey Airways, vyřazen byl v dalším roce.
A.19/2
Speciální varianta poháněná třemi motory Armstrong Siddeley Lynx IVC o výkonu 215 k (160 kW), stroj byl registrován jako G-ABHG. Kvůli problémům s motorovou instalací byly původní motory nahrazeny dvěma Pratt & Whitney Wasp C o výkonu 425 k (317 kW). Letoun byl také vybaven pomocnou nosnou plochou nad motory a dvojitými SOP ke zlepšení směrového řízení. V roce 1940 byl prodán Imperial Airways, kde byl používán pro výcvik osádek, ale roku 1941 byl neopravitelně poškozen a sešrotován.
A.19/3
Prototyp pro ministerstvo letectví, se sériovým číslem K2681, poháněn hvězdicovými motory Armstrong Siddeley Serval III o výkonu 340 k (254 kW). Po zkouškách prototypu bylo objednáno šestnáct sériových strojů pod označením A.29.
A.19/4
Registrován G-ABXW, poháněn motory Wright J-6. Pojmenován Cloud of Iona. Byl užíván společností British Flying Boats k vyhlídkovým a charterovým letům a krátce zkoušen na lince mezi GlasgowemBelfastem. V roce 1935 byl provozován společností Spartan Air Lines, později byl užíván Guernsey Airways, ztracen u Jersey 31. června 1936.[5][6]
A.19/5
 
A.19/5 (OK-BAK) s motory Walter Pollux II-R
 
Trup A.19/5 v Leteckém muzeu Kbely
Poháněn dvěma motory Serval I a registrován G-ACGO. Poprvé vzlétl 15. července 1933 v Cowes, byl vyslán s pilotem capt. S. D. Sottem na prodejní turné po Evropě a prodán Československým státním aeroliniím, u nichž létal od 24. května 1935 s imatrikulací OK-BAK. Původní motory byly nahrazeny československými devítiválci Walter Pollux II-R o výkonu po 265 kW.
Letoun byl od roku 1935 nasazen na lince do Jugoslávie. Tato první mezinárodní linka ČSA,[7] fungující pouze v letní sezóně, byla provozována od roku 1930. Původní trasa byla z Prahy do Záhřebu, v roce 1933 byla prodloužena do přístavu Sušak (později se stal součástí Rijeky). Letiště ale bylo vzdálené od města 12 kilometrů, takže pasažéři museli pokračovat v cestě nepohodlným autobusem, a jeho okolí bylo hornaté, což ztěžovalo přistání při nepříznivém počasí.[8] Bylo proto rozhodnuto o zakoupení obojživelného letadla, které by přistávalo na moři přímo v Sušaku. Saro Cloud na lince létal v úseku ze Záhřebu do Sušaku, od sezóny 1936 byla trasa prodloužena až do Splitu.[9]
Po německé okupaci byl letoun uskladněn na holešovickém výstavišti.[10] V 50. letech byl trup prodán soukromému majiteli a přestavěn na motorový hausbót. Pod jménem Delfín vystřídal několik majitelů (jedním byl motocyklový závodník František Šťastný).[9] V roce 1975 ho zakoupil Vojenský historický ústav, o dva roky později byl převezen do leteckých opraven v Trenčíně, kde proběhla rekonstrukce. Od roku 1995 je vystaven v Leteckém muzeu Kbely.[10]
A.29
Motory Serval III poháněné cvičné letouny, užívané RAF, vyrobeno 16 kusů.
Monospar ST-8
Prototyp K2681 zkoušený ministerstvem letectví, vybavený experimentálním křídlem typu Monospar podle specifikací 18/32, používán ke zkouškám křídla pro užití v dalších konstrukcích Saro. Upravený letoun vzlétl v roce 1934 a posloužil při vývoji letounu Saro A.33.

UživateléEditovat

Civilní uživateléEditovat

Soukromníci v Kanadě a Spojeném Království a následující komerční uživatelé:

Československo  Československo
Spojené království  Spojené království

Vojenští uživateléEditovat

Specifikace (A.29)Editovat

Údaje převzaty z The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing. s. 2879

 
Saro Cloud, RAF

Základní technické údajeEditovat

  • Osádka: 2 piloti
  • Kapacita: 4 až 8 žáků v závislosti na úloze
  • Délka: 15,28 m
  • Rozpětí křídel: 19,51 m
  • Výška: 5,00 m
  • Nosná plocha: 60,39 m²
  • Prázdná hmotnost: 3 804 kg
  • Vzletová hmotnost: 4 310 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový pístový motor Armstrong Siddeley Serval III o výkonu 340 k (254 kW) nebo Serval V se stejným výkonem

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 190 km/h
  • Dolet: 612 km
  • Dostup: 4 265 m
  • Stoupavost: 3,8 m/s
  • Vytrvalost: 4 hodiny

VýzbrojEditovat

  • 7,7 mm kulomet Lewis ve stanovištích na přídi a zádi, 4 × cvičná puma o hmotnosti 50 lb (22,7 kg)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saro Cloud na anglické Wikipedii.

  1. Saro Cloud [online]. British Aircraft of World War II. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. KHOL, Miroslav. Saunders Roe A.19 Cloud. Letectví a kosmonautika. Červenec 2005, roč. 81., čís. 7, s. 19. ISSN 0024-1156. 
  3. Crosby (2008), s. 124.
  4. Giant Air Yacht Will Carry 8 Passengers. Popular Mechanics. Říjen 1931, s. 550. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Doyle (1991)
  6. Doyle (2002)
  7. Historie [online]. České aerolinie. Dostupné online. 
  8. Letadla našich aerolinií. Saunders-Roe A-19 Cloud. Křídla vlasti. 1963, čís. 12, s. 357. 
  9. a b FOLPRECHT, Radek. Jadranský expres. Létající člun ČSA přistával na moři před hotelem [online]. Technet.cz, 24. září 2015. Dostupné online. 
  10. a b Saunders Roe A.19 Cloud – obojživelný letoun, Velká Británie/1930 [online]. Vojenský historický ústav Praha. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • DOYLE, Neville. From Sea-Eagle to Albatross: Channel Island Airlines 1923-1939. [s.l.]: [s.n.], 1991. (anglicky) 
  • DOYLE, Neville. The Triple Alliance: The Predecessors of the first British Airways. [s.l.]: Air-Britain, 2002. (anglicky) 
  • TAYLOR, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. (anglicky) 
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). [s.l.]: Orbis Publishing (anglicky) 
  • JACKSON, A. J. British Civil Aircraft since 1919 Volume 3. London: Putnam, 1974. ISBN 0-370-10014-X. (anglicky) 
  • THETFORD, Owen. Aircraft of the Royal Air Force 1918-57. 1.. vyd. London: Putnam, 1957. (anglicky) 
  • CROSBY, Francis. The World Encyclopedia of Naval Aircraft. [s.l.]: Lorenz Books, 2008. ISBN 978-0-7548-1670-6. (anglicky) 
  • KHOL, Miroslav. Saunders Roe A.19 Cloud. Letectví a kosmonautika. Červenec 2005, roč. 81., čís. 7, s. 18-21. ISSN 0024-1156. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 392. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s. 

Externí odkazyEditovat