Rudolf Bellegarde
Rudolf Ferdinand Emanuel hrabě Bellegarde (německy Rudolph Ferdinand Emanuel Graf von Bellegarde) (28. února 1862 Velké Heraltice – 30. října 1937 Bad Ischl) byl rakouský šlechtic, důstojník a dvořan. Od mládí sloužil v c. k. armádě, několik let jako nižší důstojník strávil v Olomouci. Koncem 19. století aktivní službu ve vojsku opustil a díky rodinným vazbám poté zastával funkce u císařského dvora ve Vídni, nakonec byl v letech 1913–1918 nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Valerie, nejmladší dcery císaře Františka Josefa. Po zániku monarchie žil v soukromí.
| Rudolf hrabě Bellegarde | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Valerie | |
| Ve funkci: 1913 – 1918 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | plukovník |
| Narození | 28. února 1862 Velké Heraltice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. října 1937 (ve věku 75 let) Bad Ischl  Rakouský stát |
| Titul | hrabě |
| Choť | (1891) Karolína Pejacsevich z Veröcze (1861–1927) |
| Rodiče | František Arnošt z Bellegarde a Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova |
| Děti | Marie Rudolfine Gräfin von Bellegarde Wilhelmine Graf von Bellegarde Ladislaja Gräfin von Bellegarde |
| Příbuzní | Marie Eleonore Marzani von Stainhof und Neuhaus[1], Marie Therese Gräfin Marzani von Stainhof und Neuhaus[1] a Maximilian Graf Marzani von Stainhof und Neuhaus[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Bellegarde, který v 19. století získal majetky na Moravě a ve Slezsku.[2][3] Narodil se na zámku Velké Heraltice jako druhorozený syn hraběte Františka Bellegarda (1833–1912) a jeho manželky Rudolfiny, rozené Kinské (1836–1899).[4][5] Od mládí sloužil v armádě a v roce 1886 získal titul c. k. komořího.[6] Jako nadporučík (1888) byl důstojníkem jedné z císařských gard.[7] V roce 1894 dosáhl hodnosti rytmistra a sloužil u 2. pluku dragounů v Olomouci,[8] pobýval také v Přerově, kde se narodily dvě jeho děti.[9] Později působil u dvora ve Vídni, kde byl v letech 1900–1902 prvním komorníkem arcivévodkyně Alžběty, jediné dcery korunního prince Rudolfa (jejím nejvyšším hofmistrem byl v té době Rudolfův otec František Bellegarde).[10] Jako důstojník c. k. armády byl v té době formálně příslušný k 1. hulánskému pluku. Později byl osobním komořím arcivévody Františka Salvatora.[11][12]. Nakonec se v roce 1913 stal nejvyšším hofmistrem jeho manželky arcivévodkyně Marie Valerie, nejmladší dcery Františka Josefa.[13] V těchto funkcích byl mimo aktivní službu v armádě povýšen do hodnosti majora, podplukovníka a nakonec plukovníka. Po rozpadu monarchie žil v soukromí ve Vídni a v Ischlu.
Během své služby u dvora obdržel několik ocenění, byl komturem Řádu Františka Josefa, nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací a Jubilejní pamětní medaile. Několik vyznamenání získal také v zahraničí (německý Řád červené orlice, Řád württemberské koruny, Záslužný řád bavorské koruny).[14]
Rodina
editovatV roce 1891 se ve Vídni oženil s hraběnkou Karolínou Pejacsevichovou (1861–1927), dcerou Ladislava Pejacseviche,[15][16] která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodily tři dcery. Nejstarší Marie Rudolfina (1892–1948) se provdala za hraběte Georga Marzaniho a žila s ním v Itálii. Nejmladší Ladislaja (1895–1966) byla manželkou hraběte Josefa hraběte Walterskirchena.[17]
Rudolfův starší bratr August (1858–1929) zastával u dvora řadu let funkci nejvyššího kuchmistra. Mladší bratr František (1866–1915) byl státním úředníkem, poslancem Říšské rady a za první světové války zemřel v ruském zajetí.
Rudolfovým švagrem byl hrabě Manfred Clary-Aldringen (1852–1928), dlouholetý místodržitel ve Štýrsku a krátce rakouský předseda vlády. Dalším švagrem byl hrabě Julius von Seilern-Aspang (1858–1932), majitel zámku Přílepy, kde se narodila Rudolfova nejstarší dcera Marie Rudolfina.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 687–688 (heslo Bellegarde) ISBN 80-7185-070-5
- ↑ MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích; Praha, 2003; s. 26 (heslo Bellegarde) ISBN 80-204-1049-X
- ↑ Rodokmen rodu Bellegarde dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2004; 485 s. ISBN 80-85955-29-6
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 188 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 75 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 576, 605 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 86 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 37dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 43 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 40 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 41 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Bellegarda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 47 dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Pejacsevichů na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Rudolfa Bellegarda na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 39 dostupné online