Rorýs velký

druh ptáka

Rorýs velký (Tachymarptis melba) je velký druh rorýsa, ptáka z řádu svišťounů.

Jak číst taxoboxRorýs velký
alternativní popis obrázku chybí
Rorýs velký v letu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsvišťouni (Apodiformes)
Čeleďrorýsovití (Apodidae)
Rodrorýs (Tachymarptis)
Binomické jméno
Tachymarptis melba
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření rorýsa velkého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná), bledě modře – možná migrace )
Rozšíření rorýsa velkého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná), bledě modře – možná migrace )
Synonyma
  • Apus melba
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Rorýs velký je 20 až 23 cm velký, rozpětí křídel je od 51 do 58 cm a jeho hmotnost se pohybuje od 76 do 125 g. Je s odstupem největším rorýsem západní palearktické oblasti. Samci jsou v průměru o něco větší než samice (zhruba 2 %); délka křídla švýcarských samců je v průměru 229,5 mm, samic 225,6 mm.[2]

Celkově je hnědě zbarvený, s nápadně bílým břichem a bílou bradou, oddělenou od břicha hnědým obojkem. Mávání křídel je zřetelně pomalejší než u menších druhů rorýsů, proto může v první chvíli dojít dokonce k záměně za ostříže. Hnízdí v koloniích, většinou na vysokých budovách nebo skalních stěnách.[3]

RozšířeníEditovat

Hnízdiště rorýse velkého sahají od severní Afriky a jižní Evropy přes jih střední Evropy a jihozápadní Asii až po střední Asii, Indii a Srí Lanku, navíc hnízdí ve velké části Afriky jižně od Sahary a na Madagaskaru.

Nejsevernější hnízdiště ve střední Evropě se nacházely v roce 1999 ve švýcarské Basileji, francouzských Mylhúzách, německém Waldshutu, Freiburgu a Emmendingenu.[4] V roce 2021 bylo prokázáno hnízdění ve slovenských Michalovcích.[5]

Velmi vzácně zaletuje do České republiky, dosud byl zjištěn 14×.[6] Dne 2. května 2020 byl zaznamenán výskyt rorýse velkého na pražském Proseku.[7][8]

PoddruhyEditovat

Je známo 10 poddruhů:[9]

  • T. m. melba (Linnaeus, 1758)[10] – rorýs velký jihoevropský – Nominotypický poddruh je rozšířen od jižní Evropy přes Turecko po severozápadní Írán.
  • T. m. tuneti (Tschusi, 1904)[11] – rorýs velký severoafrický – Poddruh je rozšířen od Maroka přes Střední východ až do východní a západní části Pákistánu.
  • T. m. archeri (Hartert, 1928)[12] – rorýs velký arabský – Poddruh je rozšířen od severního Somálska, jihozápad Arabského poloostrova do Jordánska a Izraele.
  • T. m. maximus (Ogilvie-Grant, 1907)[13] – Poddruh je rozšířen v pohoří Ruwenzori.
  • T. m. africanus (Temminck, 1815)[14] – Poddruh je rozšířen od Etiopie po Jižní Afriku a jihozápadní Angolu.
  • T. m. marjoriae (Bradfield, 1935)[15] – Poddruh je rozšířen na severu střední Namibie a severozápadu Jižní Afriky.
  • T. m. willsi (Hartert, 1896)[16] – Poddruh je rozšířen na Madagaskaru.
  • T. m. nubifugus (Koelz, 1954)[17] – Poddruh je rozšířen v Himálaji.
  • T. m. dorabtatai (Abdulali, 1965)[18] – Poddruh je rozšířen v západní Indii.
  • T. m. bakeri (Hartert, 1928)[12] – Poddruh je rozšířen na Srí Lance.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. U. N. Glutz v. Blotzheim und K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 9., 2. Aufl., AULA-Verlag, Wiesbaden, 1994. ISBN 3-89104-562-X: S. 715
  3. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 218–219. 
  4. M. Schmidt: Der Alpensegler (Tachymarptis melba) in Freiburg im Breisgau – Dynamik einer Population. Naturschutz südl. Oberrhein 3, 2000: 35–44.
  5. První hnízdění rorýse velkého na Slovensku [online]. Avifauna, 2020-05-18 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  6. Pozorování rorýsa velkého v ČR na stránkách FK ČSO
  7. KADAVA, Lukáš. Překvapení pro ochranáře: Rorýs velký v Praze [online]. Avifauna, 2020-05-18 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  8. Vzácný návštěvník se stal naším 1000. pacientem. Do Prahy zaletěl rorýs velký [online]. Lesy Praha, 2021-08-22 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  9. IOC World Bird List Owlet-nightjars, treeswifts & swifts
  10. Carl von Linné, S. 192.
  11. Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen, S. 123.
  12. a b Ernst Johann Otto Hartert (1928), S. 363.
  13. William Robert Ogilvie-Grant, S. 56.
  14. Coenraad Jacob Temminck, S. 270.
  15. Rupert Dudley Bradfield, S. 131.
  16. Ernst Johann Otto Hartert (1896), S. 231.
  17. Walter Norman Koelz, S. 25.
  18. Humayun Abdulali, S. 156.

LiteraturaEditovat

  • Lars Svensson, Peter J. Grant, Killian Mullarney, Dan Zetterström: Der neue Kosmos Vogelführer. Kosmos, Stuttgart 1999, ISBN 3-440-07720-9.
  • Einhard Bezzel: Kompendium der Vögel Mitteleuropas. Nonpasseriformes - Nichtsingvögel. Aula, Wiesbaden 1985, ISBN 3-89104-424-0.
  • Carl von Linné. Systema Naturae per Regna Tria Naturae, Secundum Classes, Ordines, Genera, Species, Cum Characteribus, Differentiis, Synonymis, Locis. 10. vyd. Stockholm: Imprensis Direct Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. 
  • Coenraad Jacob Temminck. Manuel d'ornithologie, ou Tableau systematique des oiseaux qui se trouvent en Europe. 1. vyd. Amsterdam, Paris: J.C. Sepp & Fils, G. Dufour, 1815. [online Dostupné online]. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A new form of swift from Madagascar. [s.l.]: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 231. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A rush through Tunisia, Algeria, and Marocco, and collecting in the Maroccan Atlas, in 1927. [s.l.]: [s.n.], 1928. [online Dostupné online]. S. 337–371. 
  • William Robert Ogilvie-Grant. Mr. W. R. Ogilvie-Grant exhibited examples of a new species of Alpine Swift procured by the members of the Ruwenzori Expedition. [s.l.]: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 231. 
  • HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kolektiv. Ptáci. Díl II/2. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Academia, 2005. (Fauna ČR; sv. 29/2). ISBN 80-200-1114-5. S. 1056–1059. 
  • Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen. Über palaearktische Formen. (VII.). [s.l.]: [s.n.], 1904. [online (PDF; 1 MB) Dostupné online]. S. 121–124. 
  • Walter Norman Koelz. Contributions from the Institute for Regional Exploration. Michigan: Ann Arbor, 1954. 
  • Rupert Dudley Bradfield. Description of New Races of Kalahari Birds and Mammals, &c. Benoni: Privatdruck, 1935. 
  • Humayun Abdulali. Notes on Indian Birds 3 - The Alpine Swift, Apus melba (Linnaeus), with a description of one new race. In: The Journal of the Bombay Natural History Society. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 153–160.

Externí odkazyEditovat