Ernst Hartert

německý ornitolog (1859–1933)

Ernst Johann Otto Hartert (29. října 1859 Hamburk11. listopadu 1933 Berlín) byl hojně publikující německý ornitolog.

Ernst Hartert
Narození29. října 1859
Hamburk
Úmrtí11. listopadu 1933 (ve věku 74 let)
Berlín
Místo pohřbeníDahlemský lesní hřbitov
BydlištěSpojené království (1892–1930)
Povoláníornitolog a zoolog
OceněníGodman-Salvin Medal (1929)
Fellow of the Zoological Society of London
ChoťClaudia Bernadine Elisabeth Hartert (od 1891)
Funkceředitel (1892–1930)
extraordinary member (British Ornithologists' Union; od 1933)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Hartert se narodil 29. října 1859 v Hamburku v Německu. V červenci 1891 se ve Frankfurtu nad Mohanem oženil s ilustrátorkou Claudií Bernadine Elisabeth Hartertovou, s níž měl syna Joachima Karla (Charlese) Harterta (1893–1916), který padl jako anglický voják na Sommě.[1]

Spolu se svou ženou jako první popsal poddruh kolibříka Buffonova (Chalybura buffonii intermedia Hartert, E. & Hartert, C., 1894). Článek On a collection of Humming Birds from Ecuador and Mexico je zřejmě jejich jedinou společnou publikací.

Hartert byl v letech 1892–1929 zaměstnán u Waltera Rothschilda, 2. barona Rothschilda, jako ornitologický kurátor Rothschildova soukromého Přírodovědného muzea v TringuAnglii.[1]

Hartert spolu s Rothschildem vydával čtvrtletní muzejní časopis Novitates Zoologicae (1894–39) a spolu s Francisem Charlesem Robertem Jourdainem, Normanem Frederickem Ticehurstem a Harrym Forbesem Witherbym Hand-List of British Birds (Příruční seznam britských ptáků, 1912). Napsal knihu Die Vögel der paläarktischen Fauna (1910–22) a z pověření svého zaměstnavatele cestoval po Indii, Africe a Jižní Americe.

Hartert poprvé vědecky popsal řadu ptačích druhů, mimo jiné krkavce krátkoocasého (Corvus rhipidurus), sluku japonskou (Scolopax mira), káni horskou (Buteo oreophilus) a salanganu vodopádovou (Hydrochous gigas).

V roce 1930 odešel Hartert na odpočinek do Berlína, kde v roce 1933 zemřel.[2] Hartert byl mentorem Erwina Stresemanna, jehož zpopelněné ostatky byly v roce 1972 uloženy u Hartertova hrobu.[3]

Ocenění editovat

Byl členem Londýnské zoologické společnosti. Je po něm pojmenován gekon Hemiphyllodactylus harterti, a 12 ptáků bylo pojmenováno na jeho počest.[4]

Dílo editovat

Mezi jeho publikace patří:[5]

  • (1891). Katalog der Vogelsammlung im Museum der Senckenbergischen Naturforschenden Gesellschaft in Frankfurt am Main.
  • (1897). Podargidae, Caprimulgidae und Macropterygidae.
  • (1897). Das Tierreich.
  • (1900). Trochilidae.
  • (1902). Aus den Wanderjahren eines Naturforschers: Reisen und Forschungen in Afrika, Asien und Amerika, nebst daran anknüpfenden, meist ornithologischen Studien.
  • (1903). Ueber die Pipriden-Gattung Masius Bp.
  • (1910–1922). Die Vögel der paläarktischen Fauna: Systematische Übersicht der in Europa, Nord-asien und der Mittelmeerregion vorkommenden Vögel. Tři svazky.
  • HARTERT, Ernst; JOURDAIN, F.C.R.; TICEHURST, N.F.; WITHERBY, H.F. A Hand-List of British Birds, with an account of the distribution of each species in the British Isles and abroad. London: Witherby & Co., 1912. Dostupné online. OCLC 70467193 
  • (1920). Die Vögel Europas.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Hartert na anglické Wikipedii.

  1. a b Obituary: ERNST JOHANN OTTO HARTERT. 1859-1933. [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  2. ROTHSCHILD, L.W. Ernst Johann Otto Hartert (1859–1933): An Appreciation. Ibis. 1934, s. 350-377 (+ plates IX & X). 
  3. Nöring, Rolf (1973). "Erwin Stresemann. 22. 11. 1889 – 20. 11. 1972". Journal für Ornithologie 114: 455-500 (in German).
  4. Beolens, Bo; Watkins, Michael; Grayson, Michael (2011). The Eponym Dictionary of Reptiles. Baltimore: Johns Hopkins University Press. xiii + 296 pp. ISBN 978-1-4214-0135-5. ("Hartert", p. 117).
  5. A complete list of Hartert's publications is contained in Hartert's obituary, Rothschild 1934.

Externí odkazy editovat