Otevřít hlavní menu

Rodina Andreje Babiše

rodinný původ Andreje Babiše
Monika a Andrej Babišovi, listopad 2015

Rodina Andreje Babiše zahrnuje osoby v příbuzenském vztahu k českému podnikateli a politikovi slovenského původu Andreji Babišovi. Sám Babiš se stal zakladatelem koncernu Agrofert a politického hnutí ANO 2011, ministrem financí a předsedou vlády České republiky. Jeho nukleární rodinu představovala nejprve manželka Beata Babišová rozená Adamovičová (později uváděná též jako Beatrice[1][2][3]) s dcerou Adrianou a synem Andrejem, následně pak druhá manželka Monika roz. Herodesová s dcerou Vivien a synem Frederikem. Otec Andreje, Štefan Babiš, se narodil ve slovenském Hlohovci, matka Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, pochází z Jasině na Podkarpatské Rusi. Mladší bratr Alexander Babiš je podnikatel na Slovensku.

PředciEditovat

Otcova linieEditovat

Předci Andreje Babiše z otcovy linie zřejmě pocházejí ze severozápadního Slovenska (příjmení Babiš se často vyskytuje v matrikách z okolí Žiliny a je rozšířené také v Polsku, kde je psáno Babisz).[4] Praděd Andreje Babiše, Štefan Bábis, byl panský dozorce a pocházel z Nového Mesta nad Váhom (maďarsky Wág-Újhely). Jeho syn, Antonín Babiš, děd Andreje Babiše, byl pokřtěn v prosinci 1886 ve vinařské vesnici Dvorníky ležící několik kilometrů nad Hlohovcem nedaleko řeky Váh.[4] Zde se věnoval krejčovskému řemeslu.[4] Ve svých 36 letech ochrnul po mozkové mrtvici a rodinu poté musela živit jeho manželka, babička Andreje Babiše, Antónia, rozená Kompanová.[4]

Otec Štefan BabišEditovat

Dětství a mládíEditovat

Otec Andreje Babiše, Štefan Babiš, se narodil roku 1922 v Hlohovci, dřívějším okresním městě mezi Trnavou a Nitrou na západním Slovensku.[4] Vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.[5] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.[6] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.[6] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.[pozn 1]

Začátek pracovní kariéryEditovat

Na začátku 50. let, krátce po sňatku s Adrianou Scheibnerovou, nastoupil Štefan Babiš do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)[pozn 2], kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.[7] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.[7] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.[7] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.[8]

Vyloučení z komunistické stranyEditovat

Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.[8] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.[8] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.[8] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.[8] Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.[9] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.[8] Štefan Babiš si poté našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.[8] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.[8]

Politická rehabilitace v době normalizaceEditovat

Po invazi armád Varšavské smlouvy se Štefanu Babišovi podařila politická rehabilitace.[10] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.[11] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.[11] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.[11]

Působení ve ŠvýcarskuEditovat

Ještě v roce 1969 byl Štefan Babiš vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.[11] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.[11] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.[12][pozn 3] Štefan Babiš se na podzim mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.[14] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.[14] Žádosti bylo vyhověno.[14] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.[14]

Další činnostEditovat

Štefan Babiš se po návratu ze zahraničí stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.[15] Na této pracovní pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.[15]

Na podzim 1979 začala Státní bezpečnost prověřovat roli Štefana Babiše v prodeji licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí.[16] Pražská centrála Polytechny zařídila prodej licence francouzské firmě, bratislavská pobočka ve stejné době sjednala kontrakt s rakouskou firmou, podle hlášení spolupracovníků (StB) za méně výhodných podmínek.[16] Podezření na trestnou činnost se neprokázalo.[16] Štefanu Babišovi vícekrát hrozilo krácení prémií, generální ředitel Polytechny Ladislav Balla ho ale vždycky nakonec podržel.[16] Spekulovalo se o tom, že Štefan Babiš na Ballu „něco ví“.[16]

V roce 1984 na něj Státní bezpečnost založila svazek s krycím jménem Vedoucí kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání zahraničního kontraktu.[17] Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku.[17] Spolupracovníci tajnou policii informovali, že Štefan Babiš nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi.[17] Bezpečnostní složky případ podrobně zdokumentovaly.[17] Škodu vyčíslily na 465 tisíc západoněmeckých marek (v té době asi tři miliony Kčs).[17] Porušení zákona potvrdila i kontrola federálního ministerstva zahraničního obchodu.[17] Štefan Babiš měl být trestně stíhán, ale zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985, která se týkala dotyčného trestného činu.[17] Vyšetřovatel nakonec v polovině roku 1987 věc odložil a svazek uložil do archivu.[17]

Matčina linieEditovat

Předkové Andreje Babiše z matčiny strany byli karpatští Němci, což byli němečtí řemeslníci, kteří žili od středověku na slovenské Spiši a ve dvou vlnách (první za vlády Marie Terezie v 18. století, druhá mezi lety 1810 až 1820 z podnětu uherských úřadů) začali osidlovat okolí měst Rachov a Jasiňa, kde pracovali jako dřevorubci, voraři nebo tesaři.[6] Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, se narodil v roce 1894 v Jasině a pracoval jako kovář.[6] Jasina tehdy byla poměrně kosmopolitní město, v němž se hovořilo rusínsky, maďarsky, německy a jidiš.[6][pozn 4] Imrich Scheibner se oženil s Julianou Demänovskou (původně Demény), která pocházela z okolí Nových Zámků na jižním Slovensku.[7]

Matka Adriana Babišová rozená ScheibnerováEditovat

Dětství a rodinné prostředíEditovat

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008), se narodila v městečku Jasiňa, které tehdy spadalo pod Podkarpatskou Rus.[6][pozn 5] V Jasině žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.[7] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.[7] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.[7] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.[7] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner[pozn 6] dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.[7] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.[7] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě členství v Komunistické straně Československa působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.[7]

Pracovní činnost a vliv v rodiněEditovat

Adriana Scheibnerová se stejně jako její matka po Únoru angažovala v lidových soudech.[zdroj?] Vystudovala bratislavskou VŠE. Manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.[18] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu,[pozn 7] později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.[18] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž Andrejovi Babišovi zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.[15] Aktivně se angažovala v Komunistické straně Slovenska; mimo jiné působila v různých komisích ustavených KSS.[zdroj?]

Podle Perglera popisují pamětníci Adrianu Babišovou jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.[18]

Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[18] Dbala o to, aby se její synové dobře učili a vedla je ke sportu.[18] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.[18] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.[18] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[18]

SourozenciEditovat

Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandera Babiše, jenž postupně vstoupil do tří manželství.[19]

PotomciEditovat

První manželstvíEditovat

První Babišovou manželkou se stala spolužačka z gymnázia a lékařka Beata Adamovičová, jež s ním má dceru Adrianu (provdanou Bobekovou,[20] narozená 1979) a syna Andreje Babiše (narozen 1983).[21] Andrej Babiš a Beata Babišová se počátkem 21. století rozvedli.[22] Exmanželka premiéra Babiše a jeho syn Andrej mladší žijí v současnosti ve švýcarském městě Ženeva. Paní Babišová používá jméno Beatrice.[1]

Mediální pozornost se na oba sourozence upřela především v souvislosti s vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo.[23] Dcera Adriana Bobeková působila už od roku 2007 jako místopředsedkyně představenstva společnosti Imoba z holdingu Agrofert. V dubnu 2008 však svou pozici opustila a stala se předsedkyní dozorčí rady nově přejmenované firmy Farma Čapí hnízdo. V roce 2007 se také vdala za Slováka Martina Bobka, jenž se poté stal jednatelem společnosti Agrofert Trading. Byl také až do roku 2016 členem představenstva Agropodniku Velké Meziříčí. K listopadu 2018 zastával manažerskou pozici vedoucího obchodní divize pro zemědělské komodity v samotném Agrofertu. Policejnímu všetřování kauzy Čapí hnízdo se vyhýbala s odvoláním na své dlouhodobé psychické problémy.[20] Podle Babiše staršího trpí od 16 let bipolární poruchou.[24] Podle posudku soudního znalce z podzimu 2018 by však měla být k trestnímu stíhání způsobilá.[25]

Podrobnější informace naleznete v článku Andrej Babiš mladší.

Andrej Babiš mladší nejpozději v roce 2015 pracoval jako dopravní pilot u společnosti Travel Service a vlastnil licenci komerčního pilota. Zaškoloval se pro licenci na samostatné pilotování dopravních letadel typu Boeing 737, podle svědectví jiných pilotů ji však nezískal.[26] Novinářům v listopadu 2018 uvedl, že byl v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo unesen na Ukrajinu.[27] Podle jeho asistenta u něj v roce 2015 propukla naplno schizofrenie a do Krivého Rogu na Ukrajině chtěl jet z Krymu za svojí přítelkyní. Odtud ovšem napsal e-mail policii, že tam byl unesen.[28] Tvrzení o únosu odmítal jeho otec a uváděl, že syn je psychicky nemocný. Věc tehdy prošetřovala policie a došla k závěru, že se únos nikdy nestal.[29]

Druhé manželstvíEditovat

V roce 1992 se seznámil s Monikou Herodesovou (* 14. června 1974), která v té době právě nastoupila do podniku Lovochemie jako sekretářka.[30] Jejím bratrem je Martin Herodes (* 21. srpna 1976), který začal pracovat taktéž v Lovochemii, následně byl ředitelem farmy Čapí hnízdo, do ledna 2019 pracoval ve firmě Imoba, která patří do koncernu Agrofert.[31][32] Herodesová se ve svých 19 letech vdala za svého tehdejšího přítele, nicméně o dva roky později se rozvedla. V té době navázala partnerský vztah s Andrejem Babišem, jenž byl v Lovochemii jedním z ředitelů.[22] Do tohoto vztahu se narodily dvě děti, dcera Vivien (narozena ~2000) a syn Frederik Babišovi (narozen ~2003). Herodesová přijala v roce 2013 příjmení Babišová,[33] oddáni pak byli 29. července 2017.[34]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V některých pramenech je uváděná jako Adrianna nebo Adriena.[6]
  2. Řempo se staral o zásobování menších a středně velkých podniků základním materiálem, jako byly kůže, sklo, porcelán, chemie nebo ochranné pomůcky.[7]
  3. Švagr Štefana Babiše, Ervín Scheibner, byl v Československu uznávanou kapacitou v geologii.[13] Jeho manželka Viera byla ve vědeckém světě známá jako velká odpůrkyně dětského očkování.[13] Oba působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského.[13] Na podzim 1967 dostal Ervín Scheibner stipendium od Maxmiliánovy univerzity v Mnichově.[13] Spolupracoval s tehdejší vojenskou tajnou službou, která ho úkolovala k získávání informací z německého univerzitního prostředí.[13] V době srpnové invaze byli Scheibnerovi zpátky v Bratislavě, využili otevřených hranic a odjeli do Švýcarska ke známému.[13] Později emigrovali do Austrálie.[13]
  4. Ve městě bylo šest řecko-katolických kostelů, čtyři synagogy a pravoslavný kostel.[6]
  5. Byla to zcela nejvýchodnější vlaková stanice tehdejších Československých státních drah.[6]
  6. Používal také příjmení Demänovský po manželce.[7]
  7. Mimo jiné byla součástí kolektivu, který vytvořil Anglicko-slovenský drůbežářský slovník.[18]

ReferenceEditovat

  1. a b Babišova exmanželka mluvila se švýcarskými novináři. Syna vyzpovídat nesměli. Lidovky [online]. 23. listopadu 2018. Dostupné online. 
  2. ČTK. V Ženevě jsme spolu strávili pět hodin, povídali jsme si a hráli šachy, řekl o návštěvě syna Andrej Babiš. iROZHLAS [online]. 2018-11-18 [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. 
  3. ŠTORKÁN, Martin. Přehledně: kdo je kdo v kauze údajného únosu Babišova syna - E15.cz. E15.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-24]. Dostupné online. 
  4. a b c d e PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. S. 7. 
  5. PERGLER, str. 7-8
  6. a b c d e f g h i PERGLER, str. 8
  7. a b c d e f g h i j k l m PERGLER, str. 9
  8. a b c d e f g h PERGLER, str. 10
  9. Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
  10. PERGLER, str. 11-12
  11. a b c d e PERGLER, str. 12
  12. PERGLER, str. 12-13
  13. a b c d e f g PERGLER, str. 149
  14. a b c d PERGLER, str. 13
  15. a b c PERGLER, str. 17
  16. a b c d e Pergler, str. 30
  17. a b c d e f g h Pergler, str. 31
  18. a b c d e f g h i PERGLER, str. 11
  19. HOLECOVÁ, Simona. Alexander Babiš. Muž, který nemluví, promluvil. Neovlivní.cz [online]. 2015-6-23. Dostupné online. 
  20. a b pes. Agrofert, jedna rodina. Babišův byznys se s jeho dětmi a švagrem neprotnul jen na Čapím hnízdě — HlídacíPes.org. HlídacíPes.org [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  21. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  22. a b MATĚJŮ, Pavla. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  23. ČTK. Babiš: Kauza syna je součástí scénáře, jak mě dostat z politiky - online. ČeskéNoviny.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  24. Babiš zveřejnil diagnózu dcery, pomohl si tragédií Karla Svobody. Lže, zlobí se syn skladatele
  25. Babišovu dceru vyšetřil znalec. Závěr: Nic nebrání, aby byla dál stíhána za Čapí hnízdo - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  26. BIBEN, Martin. Babiš junior musel projít před získáním pilotní licence nejpřísnějšími testy, které by schizofrenii odhalily. Šance, že onemocněl později, je nízká. Hospodářské noviny. 2018-11-14. Dostupné online [cit. 2018-11-15]. 
  27. Info.cz, ziz. Andrej Babiš mladší: Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska. Info.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  28. ROVENSKÝ, Jan; VACULÍK, Radim. Protopopov: Babiše jr. jsem neunesl, staral jsem se o něj jako o bratra. Novinky.cz [online]. 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  29. REŽŇÁKOVÁ, Lada (lre). Nikdo syna neunesl. Je nemocný, reagoval Babiš. Policie to prověří. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-13, rev. 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  30. JANDOVÁ, Lucie. Monika Babišová: Ženská ve čtyřiceti je podle mě na vrcholu [online]. 2015-01-18 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  31. https://www.idnes.cz/wiki/lide-v-cesku/martin-herodes.K460555
  32. https://www.denik.cz/ekonomika/zmeny-v-agrofertu-holding-opousti-babisuv-svagr-herodes-20190122.html
  33. Bavič Novotný prodělal mrtvici, Babišová se bojí módní policie. TÝDEN.cz [online]. 2013-10-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  34. Miliardářská svatba na Čapím hnízdě. Hostů se sjely dvě stovky. Seznam Zprávy [online]. 2017-07-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.