Repertoár divadla v Mladé Boleslavi v letech 1945–1966
Tento článek slouží jako přehled repertoáru divadla v Mladé Boleslavi od zřízení profesionální divadelní scény v roce 1945 po její sloučení s kladenským divadlem v roce 1966, kdy samostatná divadelní scéna v Mladé Boleslavi přestala existovat a divadlo se stalo pobočnou scénou Divadla Jaroslava Průchy Kladno – Mladá Boleslav (1966-1990, do roku 1994 pod názvem Středočeské divadlo Kladno – Mladá Boleslav). Seznam je rozdělen do třech sekcí podle názvu a zřizovatele divadla, vývoj repertoáru je u každé z těchto kapitol podrobněji popsán, aby bylo možné vysledovat vývoj dramaturgických tendencí repertoáru během jednotlivých období. Seznam inscenací není kompletní, jedná se o soupis významnějších divadelních her uvedených v bibliografii věnující se mladoboleslavskému divadlu, viz seznam použité literatury na konci článku.
Středočeské divadlo Mladá Boleslav (1945–1948)
editovatV první sezóně provozovalo nově zřízené divadlo nově utvořené Družstvo středočeského divadla, jehož členy byla města Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Mělník, Nymburk, Poděbrady, Kolín, Český Brod, Dolní Bousov. Každé z měst platilo členské příspěvky a nově vzniklý soubor tam musel pravidelně hostovat. Při přípravě inscenací proto režiséři museli brát ohledy na menší jeviště s horším technickým vybavením. Prvním ředitelem divadla byl v této době Václav Zima, stálými režiséry Jiří Škobis a Miloš Pilát. První sezóna divadla se nesla v duchu světové a české klasiky. V druhé sezóně se ředitelem stal scénograf, režisér a příznivec české divadelní avantgardy Antonín Dvořák, díky němuž získalo divadlo mezi teatrology a kritiky pověst dramaturgicky i inscenačně objevné scény. Mladoboleslavští diváci však byli spíše konzervativní a divadlo tak muselo uvádět i ověřené klasické inscenace, které přilákaly více diváků a stabilizovaly rozpočet divadla. Po dobu působení Antonína Dvořáka ve funkci ředitele nebyla uvedena žádná sovětská hra.
- Alfréd Radok: Vesnice žen (první premiéra profesionálního souboru – 8. září 1945)
- Romain Rolland: Vlci
- Alois Jirásek: Jan Roháč
- Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena
- Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- Václav Kliment Klicpera: Bělouši
- Hans Christian Andersen: Císařovy nové šaty
- William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
- Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák
- Molière: Scapinova šibalství
- Adam de la Halle: Robin a Marion
- Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor
- Henrik Ibsen: Hedda Gablerová
- Vladislav Vančura: Alchymista
- Jan Drda – Antonín Dvořák: Městečko na dlani
- Jean-Paul Sartre: Počestná děvka (československá premiéra – 1947)
- John Reed: Deset dnů, které otřásly světem
- Václav Kliment Klicpera: Nová potopa světa
- George Bernard Shaw: Živnost paní Warrenové
- Vladislav Vančura: Josefina
- František Xaver Šalda: Zástupové
- Mojmír Otruba: Orfeus – a není sám
- Arnaud d'Usseau – James Gow: Hluboké kořeny
- Karel Nový: Česká bouře
- Alois Jirásek: Gero
- Jaroslav Pokorný: Most na hranicích
- Karel Čapek: Věc Makropulos
- Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou
- Eugene O'Neill: Farma pod jilmy
Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav (1948–1964)
editovatRoku 1948 bylo Družstvo středočeského divadla rozpuštěno a zřizovatelem divadla se stal Městský národní výbor Mladá Boleslav. Do funkce ředitelky byla jmenována režisérka Eva Marie Bergerová, za jejíhož působení převládly v repertoáru divadla budovatelské hry sovětské produkce. Potlačena byla naopak ruská klasika, hrálo se jen po jednom díle Gogola a Gribojedova. V roce 1950 nahradil Bergerovou ve vedení divadla Stanislav Vyskočil, pod jehož vedením klesl počet uváděných sovětských her, hrálo se i několik klasických českých inscenací, ze západní dramatické tvorby pouze díla Molièrova, Shakespearova a Shawova. Dramaturgie divadla se změnila v polovině padesátých let 20. století (ředitelem divadla byl v té době Antonín Čelechovský), zaměřila se v rámci povolených mezí na kritiku některých nešvarů soudobé společnosti. Jeho dramaturgickou linii přebral i další ředitel Miloš Zbavitel.
Významným mezníkem v dramaturgii divadla bylo zrušení zájezdové činnosti a její nahrazení autobusovými svozy diváků z okolí, které po svém nástupu do funkce ředitele (1955) realizoval Zdeněk Jaromír Vyskočil. Režiséři a umělci díky tomuto kroku již nemuseli brát ohled na menší jeviště s horším technickým vybavením, kterým do té doby museli přizpůsobovat nově studované inscenace. Následující období se tak vyznačuje velkolepě pojatým výtvarným řešením scény a výběrem složitějších divadelních her. Divadlo se však po několik sezón potýkalo s problémem nadprodukce inscenací, které mělo špatný vliv na kvalitu hereckých výkonů. Tento problém postupně přerostl až v ostré spory mezi ředitelem a umělci. V roce 1960 proto Vyskočila ve funkci ředitele nahradil Miloš Matiášek, za jehož působení se v divadle vystřídala řada režisérů, divadlu však chyběla vůdčí osobnost potřebná pro vytvoření osobitého stylu mladoboleslavských inscenací. Repertoár tvořily většinou klasické ověřené hry bez výraznějších experimemtů.
- Leonid Maximovič Leonov: Polovčanské sady (1948)
- Ilja Grigorjevič Erenburg: Lev na náměstí (1948)
- Vladimir Nikolajevič Vasiljev: Poplach (1949)
- Oleksandr Jevdokymovyč Kornijčuk: Makar Dubrava (1949)
- Leonid Maximovič Leonov: Ljonuška (1949)
- Ivan Olbracht: Anna proletářka (1949)
- Alexandr Sergejevič Gribojedov: Hoře z rozumu (1949)
- Anton Semjonovič Makarenko: Začínáme žít (1950)
- Ilja Prachař: Hádajú sa o rozumné (1950)
- George Bernard Shaw: Vdovcovy domy (1950)
- Jaroslav Pokorný: Most na hranicích (1951)
- Maxim Gorkij: Měšťáci (1951)
- Antonín Zápotocký: Vstanou noví bojovníci (1951)
- Josef Kajetán Tyl: Jiříkovo vidění (1951)
- Josef Kajetán Tyl: Jan Hus (1951)
- Peter Karvaš: Lidé z naší ulice (1951)
- Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor (1952)
- Oleksandr Jevdokymovyč Kornijčuk: Kalinový háj (1952)
- Miloslav Stehlík: Nositelé řádu (1954)
- Václav Jelínek: Skandál v obrazárně (1954)
- Friedrich Schiller: Úklady a láska (1954)
- Leon Kruczowski: Hřích (československá premiéra – 1954)
- Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (1955)
- William Shakespeare: Sen noci svatojánské (1955)
- Molière: Don Juan (1956)
- William Shakespeare: Romeo a Julie (1957)
- Karel Čapek: Bílá nemoc (1958)
- Goldoni: Poprask na laguně (1958)
- Karel Čapek – Josef Čapek: Ze života hmyzu (1959)
- Alejandro Casona: Stromy umírají v sedě (1960)
- Lope de Vega: Zázračný pramen madridský (1961)
- Eduard Hončík: Není jiné cesty (1961)
- Alexej Nikolajevič Arbuzov: Irkutská historie (1961)
- Milan Kundera: Majitelé klíčů (1963)
Krajské divadlo Mladá Boleslav (1964–1966)
editovatMiloš Matiášek setrval ve funkci ředitele i po reformě divadelní sítě v roce 1964, v rámci které se zřizovatelem divadla stal krajský národní výbor. V roce 1965 byl do funkce opět jmenován Antonín Dvořák, který divadlo vedl již v letech 1946–1948 a v době svého opětovného jmenování působil také jako ředitel kladenského divadla. V roce 1966 bylo mladoboleslavské divadlo sloučeno s kladenským a fungovalo nadále jako Divadlo Jaroslava Průchy, přičemž vedení i administrativa nové instituce sídlila v Kladně a Mladá Boleslav byla jen pobočnou scénou. Poslední dvě inscenace samostatného Krajského divadla Mladá Boleslav byly uvedeny v lednu 1966.
Zcela se zapomíná na to, že A.D. přeměnil divadlo v MB na zájezdové- herci (z toho snad jen Rousovi bydleli v MB) trávili život v autobuse (většina bydlela v Praze), takže byli neustále nuceni pendlovat mez Kladnem a MB. Přitom na Kladně do divadla skoro nikdo nechodil, protože haviři-valciři si raději koupili operetku v Nuslích nebo na tehdejší Fidlovačce. Zároveň se - zcela neproduktivně- buď převážely kulisy- nebo se rovnou dělaly dvoje- nevím- na čem se ušetřilo víc- zda na převážení,či na vyrábění....
Antonín Dvořák si usmyslel, že bude mít- dle drážďanského vzoru- 2 scény. Jaksi mu uniklo, že 1 divadlo v Drážďanech je v centru a jedno na okraji města- to nebyl pro MB a Kladno ten pravý model.
A v celém tom marastu se pohyboval, a od zřícení divadlo zachraňoval - dramaturg- pan Říha..
Ani slovo o hercích, kteří zde začínali- jako Ota Varský , Luděk Munzar, Jiří Hálek /vynikající dr. Galén v Bílé nemoci), Jitka Čelechovská (Zachatová), Miroslav Rous, Marie Motlová, Hana Rajská, Eva Geislerová, Xena Tichá,režisér Jan Berger, etc...
Někdy v 1963 přišli Petr Herrman a Bronislav Poloczek, herečky Preislerová, Reisnerová a pak mladí absolventi DAMU- Petr Oliva, Oldřich Vízner, Michal Pavlata a Jaroslava Obermaierová, hostoval i Jiří Bednář...
- Carlo Goldoni: Lhář (1964)
- Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové (1964)
- Guilherme Figueiredo: Don Juan (československá premiéra – 1964)
- Jiří Voskovec – Jan Werich: Gorila ex Machina (1964)
- Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové (1964)
- George Bernard Shaw: Pygmalion (1964)
- Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské (1965)
- Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa (1965)
- Karel Čapek: Loupežník (1965)
- Alfred de Musset: Se srdcem divno hrát (1965)
- Aldo de Benedetti: Dva tucty rudých růží (1965)
- Bertolt Brecht – úprava Jan Werich: Husaři (1965)
- John Patrick: Vrazi a slečna Opala (1965)
- Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů (1966)
- Fritz Hochwälder: Tlustý anděl z Rouenu (1966)
Literatura
editovat- BENEŠ, Luděk; HERČÍK, Karel; SKŘÍPEK, František, ŠIMONEK, Jan; ŠOVAR, Milan; ŠŤEPÁN, Pavel. Městské divadlo Mladá Boleslav 1909-1999. Mladá Boleslav: Městské divadlo Mladá Boleslav, 1999. 120 s. ISBN 80-238-4158-0.
- Kabinet pro studium českého divadla Divadelního ústavu. Česká divadla - encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 616 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 275–277.
Metodika tvorby seznamu
editovatPrvní kapitola (Středočeské divadlo Mladá Boleslav) uvádí seznam všech inscenací, o kterých se zmiňuje alespoň jedna z obou publikací. Druhá kapitola (Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav) se opírá pouze o data z encyklopedie Divadelního ústavu, neboť přidaná hodnota publikace Městské divadlo Mladá Boleslav 1909–1999 není v této oblasti příliš výrazná (stať se věnuje spíše jiným tématům než repertoáru a neuvádí u inscenací letopočty). Poslední kapitola (Krajské divadlo Mladá Boleslav) naopak čerpá z publikace MDMB 1909–1999, jelikož encyklopedie Divadelního ústavu tuto éru zmiňuje pouze zkratkovitě a oproti druhé publikaci nepřináší žádné nové informace.