Otevřít hlavní menu

Ralbice-Róžant

obec v zemském okrese Budyšín v Německu

Ralbice-Róžant' (německy Ralbitz-Rosenthal, hornolužickosrbsky Ralbicy-Róžant je obec v zemském okrese Budyšín, ve spolkové zemi Sasko ve Spolkové republice Německo s přibližně 1 700[2] obyvateli. Ralbice-Róžant jsou obec v jádru souvislého lužickosrbského osídlení s převahou hornolužického obyvatelstva.

Ralbice-Róžant
Ralbicy-Róžant/Ralbitz-Rosenthal
Panorama Róžantu
Panorama Róžantu
Ralbice-Róžant – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 143 m n. m.
Časové pásmo SEČ
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Spolková země Sasko Sasko
Zemský okres Budyšín
Administrativní dělení 3 místní části
Ralbice-Róžant na mapě
Poloha obce Ralbitz-Rosenthal v rámci zemského okresu Budyšín
Ralbice-Róžant
Ralbice-Róžant
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 31,74 km²
Počet obyvatel 1 693 (2019)[2]
Hustota zalidnění 53,2 obyv./km²
Etnické složení Němci a Lužičtí Srbové 100 %[1]
Náboženské složení Římskokatolická církev 89,7 %
Protestantství 1,6 %[1]
Správa
Status obec
Starosta Hubertus Rietscher (CDU)
Oficiální web www.ralbitz-rosenthal.de
Adresa obecního úřadu Při studničce 8
01920 Róžant
Telefonní předvolba 035796
PSČ 01920
Označení vozidel BZ, BIW, HY, KM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Boží muka z roku 1682

GeografieEditovat

Skupina sjednocených vsí leží severozápadně od Budyšína a východně od okresního města Kamence, 70 km severovýchodně od Drážďan. Přístupné jsou po dálnici A4 od Drážďan a poté po silnici první třídy B 96 do Königswarty. Obec leží v rovinaté nížině se zachovanou, pro Lužici příznačnou krajinou. Středem území protéká říčka Klášterní voda a obec je obklopena souvislými lesy i zachovalým "Laským" lužním lesem. Oblast se odedávna souhrnně nazývá Delany. Nejvyšším bodem je Ziegelberg/ 165 m.n./m. průměrná výška rovinatého terénu se pohybuje okolo 140 m. Podloží tvoří hlavně písek a písčitá půda s rašeliništi, v okolních lužních lesích místy zachovanými. Obec nemá přímé železniční napojení. Nejbližší železniční stanice je vzdálena cca 2,5 km u Königswarty.

ObyvatelstvoEditovat

Převážná většina obyvatel v obci jsou Lužičtí Srbové – v některých částech až 90%. Běžnou a převládající řečí každodenního užití je hornolužická varianta lužické srbštiny. Věřící jsou římskokatolického vyznání, velmi zbožní a tradičně založení. V hornolužické srbštině jsou všechny katolické bohoslužby v Ralbicích, a převážná většina ve filiálním poutním kostele Panny Marie v Róžantu. Je to nejzachovalejší souvislé osídlení v celé (Horní i Dolní Lužici) a tomu odpovídá že i část jednání veřejných institucí se zcela přirozeně odvíjí v hornolužické srbštině. V místních podmínkách je to dokladem že i jazyk s jen poměrně malým množstvím mluvčích může být soběstačný, pro většinu normálních životních situací a jsou v něm možná všechna vyjádření v neochuzené podobě. Lužická srbština je plně spisovný jazyk umožňující vyšší i vysoké vzdělání. Je příbuzný češtině, pro necvičeného mluvčí češtiny ovšem není bez přípravy a přímo srozumitelný. Některé obraty fráze a část slovních zásoby jsou s češtinou shodné, gramatika a zbývající slovní zásoba i pravopis jsou originální a odlišné. Diakritiku má lužická srbština podobnou češtině asi ve stejné míře jako slovenština, ale při jiném uspořádání, závisle na výslovnosti.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z poloviny 13. století – v listině kláštera Marijina hvězda jsou roku 1264 jmenovány jako Radlevitz. Dost později je také v dokumentech jmenován Ralbický oltář (altaris Radelwitz). Také v 16. století je již doložena v Ralbicích školní výchova, i když v analogii na okolní obce, byla organizována již dříve. V roce 1685 byla postavena solidní dřevěná poschoďová budova školy na které se prvním učitelem stal Měrćin Wawrik,[3] narozený roku 1660 v Čechách. Po něm učil na škole i jeho syn. Následoval rod Brojerů, který v Ralbicích dědil učitelské povolání po několik generací. Škola byla obcí prodána jako exponát na první Saskou národopisnou výstavu v roce 1896 do Drážďan, kdy tam byla také s velkým úspěchem vystavena. Do současnosti se zachoval jen její model v Budyšinském muzeu. V roce 1754 pak byla ustavena farnost sv Kateřiny. Její farní kostel byl bohužel zničen při přechodu fronty 24. dubna 1945 a dnes v obci stojí jen jeho zjednodušená kopie.

VzděláníEditovat

V Ralbicích je srbská mateřská skolka Dr. Jurije Mlynka, základní (obecná) srbská škola a střední srbská škola typu A, kde je větší část předmětů, včetně předmětů odborných vyučována v hornolužické srbštině a zbývající část v němčině. Škola je zařazena do programu UNESCO – projektna šula. Konkrétní situace vytvořila z místního obyvatelstva jednu z jazykově nejvzdělanějších enkláv současné Evropy. Všichni obyvatelé jsou dokonale bilingvní, přičemž velmi důležitá část z nich ovládá ještě 2–3 další jazyky, většinou angličtinu, češtinu, ruštinu, polštinu nebo i francouzštinu. Je zde přítomno solidární povědomí též o dalších menšinových jazycích Evropy jako jsou fríština, rétorománština (Rumatsch), bretonština nebo welština (Cymraeg, hornolužicky Cymru).[4] Tradice školní výchovy sahá v areálu až hluboko do 13. století.

ZajímavostiEditovat

V Ralbicích je ojedinělý hřbitov sestávající ze dvou střídavě užívaných částí (částí je dnes již více), z nichž v každé se pohřbívá vždy jen 25 let. Pravidla stanoví, že všechny kříže všech hrobů jsou zcela stejné a hroby jsou stejně upravené, bez kamenných prvků. Bílé kříže jsou vyrovnány přesných řadách zákrytech jak je to známo z vojenských hřbitovů. Smysl těchto pravidel je symbolismus, že mrtví předstupují před Boha jako sobě si rovni. Je to spíše evangelická nebo protestantská idea pozoruhodně zdomácnělá ve výlučně v katolickém kraji.

PamětihodnostiEditovat

 
Friedhof in Ralbitz

Části obceEditovat

 
Dvojjazyčné silniční ukazatele a uliční tabule
  • Ralbice, německy Ralbitz, 340 obyvatel
  • Róžant, německy Rosenthal, 250 obyvatel
  • Bušenka, německy Neu-Schmerlitz, 1 obyvatelka
  • Hranća, německy Gränze, 52 obyvatel
  • Konjecy, německy Cunnewitz 252 obyvatel
  • Łazk, německy Laske, 80 obyvatel
  • Nowoslicy, německy Naußlitz, 116 obyvatel
  • Sernjany, německy Zerna, 186 obyvatel
  • Smjerdźaca, německy Schmerlitz, 166 obyvatel
  • Šunow, německy Schönau, 282 obyvatel

Politika, samosprávaEditovat

Obecní rada (zastupitelstvo) v Ralbicích-Róžantu je aktuálně složeno ze 12 členů, všichni jsou muži: Obecní volby v roce 2009 přinesly toto rozdělení:

Strany a volební sdružení 2009 2004
% Míst % Míst
Delanské volební sdružení (DELANY) 59,2 7 57,1 7
Křesťansko demokratická unie CDU 40,8 5 41,5 5
Sociálně demokratická strana Německa SPD - 0 1,4 0
Celkem 100,0 12 100,0 12
Volební účast 64,7 % 64,1 %

OsobnostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2017-10-21]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Bevölkerung des Freistaates Sachsen jeweils am Monatsende ausgewählter Berichtsmonate nach Gemeinden. Dostupné online. [cit. 2019-08-15]
  3. Claudia Winarjowa:Kamuški stawizmow Raličanskeje šule - přístupné on-line ([[Hornolužická srbština|hornolužicky]]). www.schule-ralbitz.de [online]. [cit. 2012-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-05. 
  4. Bernd Pittkunings:Croesco i Cymru - Witajśo k nam do Walizijkeje - přístupné online (dolnolužicky)

LiteraturaEditovat

  • Karl-Markus Gauss: Vymírající Evropané. Praha Vitalis 2003 s. 119-151
  • František Vydra: Tonoucí ostrovy. Brno, Sursum 1999 s. 51
  • Claudia Winarjowa: Kamuški stawiznow Ralbičanskeje šule přístupné online
  • Xaverius Jacobus Ticinus: Epitome Historiae Rosenthalensis, sive Compendiaria Narratio de Origine, ac Cultu pervetustae BV Mariae Statuae, in Pago Rosenthal Lusatiae superioris. Praha 1692 (česky: Nejstarší popis poutí k Róžanskému milostnému obrazu)
  • Ludek Březina, Jana Konvičná, Jan Ždichynec (Ed.): Vir clarus verbô, et calamô. Jacobus Xaverus Ticinus, pozapomenutá postava barokní historiografie, in: Ve znamení zemí Koruny české". Sborník k šedesátým narozeninám profesorky Lenky Bobkové (Praha 2006), S. 599-622 (zu deutsch: "... die halbvergessene Gestalt der barocken Historiographie", in: Im Zeichen der Länder der Böhmischen Krone. Jubilejní spis 60. narozeninám profesorky Lenky Bobkové…)

Externí odkazyEditovat