Radostice (Borovany)

část obce Borovany v okrese České Budějovice

Radostice (německy Radostitz) je vesnice v okrese České Budějovice z oblasti Novohradského podhůří, která je součástí obce Borovany. Etnograficky patří do subregionu Doudlebsko, který je součástí regionu Povltaví. Nachází se asi 2,5 kilometru západně od Borovan. Vesnicí protéká Trocnovský potok. Je zde evidováno 106 adres. V roce 2016 zde trvale žilo 251 obyvatel.[2]

Radostice
Náves v Radosticích
Náves v Radosticích
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBorovany
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel226 (2011)[1]
Katastrální územíRadostice u Trocnova (5,86 km²)
Nadmořská výška500–535 m n. m.
PSČ373 12
Počet domů96 (2011)[1]
Radostice
Radostice
Další údaje
Webwww.radostice.eu
Kód části obce168432
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní poměryEditovat

Radostice se nachází jeden kilometr východně od Trocnova, 2,5 kilometru severovýchodně od Borovan a tři kilometry jižně od Ledenic. Geomorfologicky je oblast součástí Novohradského podhůří, konkrétně podcelku Stropnické pahorkatiny a jejího okrsku Strážkovické pahorkatiny.[3] Nejvyšší bod je Stašek na severu katastrálního území, kde se nachází vysílač. Ze severu Radosticemi protékají Trocnovský a Radostický potok. Oba na území Radostic pramení a oba také ústí pod vsí do řeky Stropnice. Na Radostickém potoku se jižně od vsi rozkládá rybník Pražan, někdy také uváděn jako Nový rybník, u něhož se každoročně pořádá Bitva o Slamburk[4].

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1385.[5] Osada náležela nejprve drobným šlechtickým rodům, Vladykům ze Dvorce a dalším. Z Radostic pravděpodobně pocházel Jan z Radostic, který v roce 1415 přivěsil pečeť ke stížnému listu české šlechty proti upálení mistra Jana Husa. Od roku 1436 patřila ves k majetku Komařických z Komařic. V roce 1483 ji získává vyšebrodský klášter. Jan ze Šontálu však uplatnil dědická práva po Komařických a roku 1549 Radostice vykoupil. Po Janově smrti držela vesnici Eliška Častolárová z Dlouhé vsi, manželka Petra Kořenského, která ji v roce 1575 prodala Vilémovi z Rožmberka. Radostice pak připadly ke třeboňskému panství, s nímž sdílely osudy i majitele až do poloviny 19. století. Petr Vok z Rožmberka udělil roku 1610 zdejším sedlákům právo odúmrti, které umožňovalo volně odkazovat majetek a přenechal jim také správu sirotčích peněz. Na jedné z radostických usedlostí sídlil na přelomu 16. a 17. století Jiří Stašek z Cidliny, který pocházel z nepříliš zámožného šlechtického rodu.

Období po třicetileté válceEditovat

Během třicetileté války byla polovina vsi vypálena. Nové usedlosti se poté stavěly v zadních částech parcel, čímž došlo ke značnému zvětšení návsi. Ves tvořilo 25 poddanských statků a 2 mlýny. Tento počet byl neměnný od středověku do zániku feudálního zřízení prakticky beze změn. Roku 1850 se z Radostic stala samostatná politická obec, počet obyvatel postupně vzrostl až na 379 v roce 1910. Především zásluhou učitele Václava Makovce z Ledenic a radostického starosty Tomáše Smolíka vznikl roku 1895 aktivní sbor dobrovolných hasičů, který zde dodnes působí a je významným nositelem kultury v obci.

20. stoletíEditovat

Počátkem dvacátého století zde býval výčep piva a lihovin, dva malé krámky a kovář, v roce 1911 zde zahájil činnost Spořitelní a záložní spolek pro Radostice, Záluží a okolí. Za první republiky se v obci často hrálo ochotnické divadlo, roku 1926 byla otevřena obecní knihovna a roku 1930 zaveden elektrický proud.[6]

V letech 1869-1910 spadaly Radostice jako samostatná obec do okresu Budějovice, mezi lety 1921–1930 opět jako obec do okresu České Budějovice, od roku 1950 byly Radostice obcí v okrese Trhové Sviny. Mezi lety 1961 a 1975 byly částí obce Trocnov v okrese České Budějovice. Od 1. července 1975 jsou Radostice částí města Borovany v okrese České Budějovice.[7]

Hudba, písně a lidové tanceEditovat

Z hudebního hlediska spadaly Radostice do české jihozápadní oblasti dudácké. Díky národopisci Karlu Hlubučkovi, který byl velkým propagátorem doudlebské kultury[8], známe jména posledních dudáků i písně které složili.[9] Mezi ně patřil dudák Čupita, autor tesklivějších písní, například Jestli se ti má panenko někdy aspoň zdá, který žil v Radosticích.[10]

KulturaEditovat

MasopustEditovat

Radostický masopust se koná každý rok v období zhruba čtyřicet dní před Velikonocemi a chodí zde takzvaná Trhovosvinenská masopustní koleda, respektive koleda doudlebská, někdy též zelená nebo růžičková koleda. Ta je složena z 12 mládenců. V Radosticích se za tuto koledu řadí masky a průvod uzavírá unikátní dámská slaměná koleda. Celý průvod pak chodí po domech s muzikou, tančí a zpívá.

Růžičková koledaEditovat

Koledu vede Matka s cepem, špičatým slaměným kloboukem, ve střapatém obleku se zvonečky a rolničkami. Další střapáči jsou Moučný v bílém obleku. Dále pokračuje Rybníkář se sekerou a velkou slaměnou kabelou a Žid s placatým slaměným kloboukem. Za koledu promlouvají Rychtář a Hejtman, kteří mají šerpu přes tělo. Rychtář drží právo feruli, na které mu hospodář dává koledu. Hejtman nese halapartnu, na jejímž bodci je uzené maso nebo koblihy, které vykoledoval. Koledníci jsou oblečeni formálně v bílých košilích a tmavých oblecích se šerpou v národních barvách. Na hlavách mají vysoké klobouky s 365 barevnými růžičkami podle počtu dní v roce, s pěti větvičkami jalovce coby trnovou korunou a rudými a bílými růžemi jako Kristovy rány.

Slaměná koledaEditovat

Dámská slaměná koleda je radostickým unikátem. Děvčata mají barevné košile a slaměné klobouky zdobené stuhami v národních barvách a řadí se podle výšky. Stejně jako u růžičkové koledy je vede Matka zvaná Caperda. Ta se u hospodářů dovolí, zda do jeho domu smí vstoupit koleda. Dále dává pokyn hudbě a zatáčí kolečko. Z něj pak vystupuje Rychtářka v bílém oblečení a Hejtmanka v černém, které jsou mluvčími a zvou na večerní merendu.[11]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel[12][13]
Rok 1840 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 237 268 324 314 357 379 378 364 309 267 226 209 171 170 226
Domy 38 48 56 56 56 61 63 69 78 . 69 65 80 89 96

DopravaEditovat

Železniční a autobusová dopravaEditovat

 
Železniční zastávka Radostice u Trocnova

Prochází tudy železniční trať České Budějovice – Gmünd, na které je zřízena zastávka Radostice u Trocnova. V letech 2006-2010 probíhala elektrifikace soustavou 25 kV 50 Hz AC. Elektrický provoz v úseku České Budějovice - Nové Hrady, tedy i v úseku přes zastávku Radostice u Trocnova byl zahájen 18. ledna 2009.[14] Vesnicí vede silnice III. třídy č. 13422, která ze severu ústí v silnici II. třídy č. II/155, jež vede z Třeboně do Horního Třebonína.

CyklotrasyEditovat

Cyklisti mohou přijet po dvou cyklotrasách. Od Trocnova vede cyklotrasa č. 1121 Kamenný Újezd - Borovany[15], která za Trocnovem ústí v cyklotrasu Novohradsko-Doudlebsko[16] a na druhé straně u Borovan v cyklotrasu č. 1050 Nové Hrady - Borovany[17]. Druhá se jmenuje Na kole okolo Bor(ůvk)ovan. Jde o nenáročný okruh dlouhý 26 kilometrů vhodný také pro děti. Po celé cyklotrase jsou umístěná razítková stanoviště: Borovanský mlýn, Památník Jana Žižky z Trocnova, Radostice, Vrcov, Hluboká u Borovan, Třebeč a Park exotických zvířat Dvorec.[18]

PamátkyEditovat

  • Kaplička sv. Anny a sloupková zvonička u budovy bývalé školy
  • Objekt léta chátrající bývalé školy byl zrekonstruován a roku 1994 předán Speciálně pedagogickému centru pro sluchově postižené z Českých Budějovic jako rekreační zařízení[19]
  • Kříž před školní budovou, který dal roku 1910 vztyčit Jan Šimek
  • Lidová architektura z 19. století, například západně od návsi usedlosti čp. 3, 5, 9, 10, 12, 14, 15, 37 a 66. Na východní straně čp. 23, 26, na jižním konci čp. 28 a další.
  • Křížek na severu vesnice
  • Pomník padlým ve světové válce, odhalený roku 1920. Na podstavci jsou verše složené Eduardem Šimkem, rodákem z Ostrolovského Újezda[20]

OsobnostiEditovat

RodáciEditovat

  • Jan Šnejd (1872–), kněz, rektor budějovického semináře a spisovatel

Významné osobnostiEditovat

ZajímavostiEditovat

  • V katastrálním území Radostice u Trocnova leží i část obce Borovany, kde se nachází Nový hřbitov Borovany.
  • Radostice jsou několikrát zmiňovány prvorepublikovým četníkem z Borovan Václavem Šrolem v knize Četnické humoresky z Borovan.[21]

FotogalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Radostice u Trocnova. www.radostice.eu [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  3. Přírodní poměry. Geomorfologie [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-01-29]. Dostupné online. 
  4. Bitva o Slamburk. www.slamburk.cz [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek 1 typ svazku = díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 188. 
  6. KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko II. - Pravý běh Vltavy. 1. vyd. Vlastimila Rady 10, 370 09 České Budějovice: Bohumír NĚMEC - Veduta, 2008. 324 s. ISBN 978-80-86829-41-8. S. 205–206. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 473. 
  8. S.R.O, NETservis. Karel Hlubuček - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. www.muzeumcb.cz [online]. [cit. 2021-07-04]. Dostupné online. 
  9. HLUBUČEK, Karel. Poslední doudlebští dudáci. [s.l.]: [s.n.] S. 1–8. 
  10. ŠIMÁNEK, Jan. Doudlebsko od jara do zimy. [s.l.]: Bohumír Němec - VEDUTA, 2019. 336 s. ISBN 978-80-88030-41-6. S. 30. 
  11. HAVLOVÁ, Romana. Radostický masopust 2014 - 2020. 1. vyd. [s.l.]: SDH Radostice, 2020. 14 s. S. 1–9. 
  12. KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko II. - Pravý břeh Vltavy. 1. vyd. Vlastimila Rady 10, 370 08 České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2008. 324 s. ISBN 978-80-86829-41-8. S. 207. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online. 
  14. Šumavský rozcestník : vlaková zastávka Radostice. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  15. Cyklotrasa č. 1121 Kamenný Újezd - Borovany - CYKLOTRASY.cz. cyklotrasy.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  16. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  17. Cyklotrasa č. 1050 Nové Hrady - Borovany - CYKLOTRASY.cz. cyklotrasy.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  18. BOROVANSKO. Cyklotrasy. www.borovansko.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  19. Radostice u Trocnova [online]. [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-29. 
  20. Pomník padlým v Radosticích | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. 
  21. ŠROL, Václav. Četnické humoresky z Borovan. 1.. vyd. [s.l.]: Veduta, 2018. 128 s. ISBN 978-80-88030-31-7. 

Externí odkazyEditovat