Otevřít hlavní menu

R136

centrální část hvězdokupy

R136 (Radcliffe 136, formálně označována jako RMC 136 podle katalogu Magellanových oblak Radcliffovy observatoře[3]) je nakupení tisíců horkých modrých hvězd[4] ležících v centrální oblasti otevřené hvězdokupy NGC 2070, která se nachází ve středu mlhoviny Tarantule severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jedná se o nejhmotnější a nejvíce horké známé hvězdy ve vesmíru, rodící se z prachu a plynového kokonu, jehož složení sestává dominantně z ionizovaného vodíku.[4]

R136
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohledu v UV záření, viditelném a červeném světle
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohleduUV záření, viditelném a červeném světle
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa, super star cluster, dvojhvězda, hvězda, Wolf-Rayetova hvězda, infrared source a astrophysical X-ray source
Rektascenze 05h 38m 42.396s[1]
Deklinace -69°06′03.36″[1]
Souhvězdí Mečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V) 9,50[1]
Vzdálenost 157 000 ly
Označení v katalozích
UCAC2 1803442, SAO 249329, HD 38268, TYC 9163-1014-1, CD-69 324, GC 7114[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Představa nejhmotnější a nejzářivější hvězdy známého vesmíru R136a1, jejíž zářivost činí 8,7 milionu L a hmotnost je 315 M

V rámci původní klasifikace hvězdokupa nepředstavovala definitivně zařazený stelární objekt a byla katalogizována pod označením HD 38268 a jako Wolf-Rayetova hvězda Brey 82. Následně došlo ve spektrální klasifikaci k jejímu začlenění do třídy O.[5] Předpokládá se, že vzhledem k vysoké hustotě mladých hvězd dojde v průběhu miliard let k její transformaci v kulovou hvězdokupu o nízké hmotnosti.[6]

CharakteristikaEditovat

R136 emituje většinu energie, která činí Mlhovinu Tarantule viditelnou. Odhadovaná hmotnost hvězdokupy je 450 000 M.[7] R136 má přibližně 200krát vyšší hvězdnou hustotu než typická asociace Cygnus OB2.[8] Průměr centrálního nahromadění hvězd dosahuje okolo 2 pc, ačkoli celá hvězdokupa NGC 2070 je mnohem větší.[8]

Předpokládá se, že stáří R136 činí méně než dva miliony roků.[8][9] Žádná z hvězd není výrazně vyvinutá a o žádné se neuvažuje, že vybuchla jako supernova. Nejjasnější zástupci patří mezi WNh hvězdy a modré obry spektrálního typu O. V nakupení naopak chybí červení veleobři, či modří hyperobři. Na periferii byl zaznamenán malý počet hvězd třídy B, ovšem méně hmotných a s menším zářivým výkonem.[5]

2001: Objev nejhmotnější hvězdyEditovat

R136a je jasné jádro ve středu R136.[10]

V září roku 2001 astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová objevili v R136 hvězdu k danému datu považovanou za nejhmotnější známou ve vesmíru. Patří do spektrální třídy O3 jako jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M, její průměr pak na cca devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota činila 50 000 K. Slabší složkou dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba činí tři dny a devět hodin.[11][12]

SoučástiEditovat

Základní data hvězd RMC 136 a/b/c
Název rektascenze[5] deklinace[5] V[10] (F555W) spektrální třída[10] MV[10] (F555W) teplota (K)[10] zářivost
( )[10]
hmotnost (M)[10]
R136a1 05h 38m 42.39s −69° 06′ 02,91″ 12,28 WN5h −8,09 53 000 8 710 000 315
R136a2 05h 38m 42.40s −69° 06′ 02,88″ 12,80 WN5h −7,52 53 000 4 266 000 195
R136a3 05h 38m 42.33s −69° 06′ 03,27″ 12,97 WN5h −7,39 53 000 3 802 000 180
R136a4 05h 38m 42.34s −69° 06′ 02,60″ 13¨,96 O2–3V −6,51 51 000 2 884 000 124
R136a5 05h 38m 42.43s −69° 06′ 02,73″ 13,71 O2If* −6,65 50 000 2 089 000 101
R136a6 05h 38m 42.29s −69° 06′ 03,37″ 13,35 O2If −6,96 46 000 3 311 000 150
R136a7 05h 38m 42.41s −69° 06′ 02,57″ 13,97 O3III(f*) −6,10 46 000 977 000 69
R136a8 05h 38m 42.37s −69° 06′ 01,9″? 14,42 O2–3V −6,05 51 000 1 905 000 96
R136b 05h 38m 42.74s −69° 06′ 03,78″ 13,24 O4If/WN8 −7,31 41 000 1 995 000 93
R136c 05h 38m 42.90s −69° 06′ 04,83″ 12,86 WN5h −7,9[5] 51 000 5 623 000 230

GalerieEditovat


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku R136 na anglické Wikipedii.

  1. a b c Høg; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. Bibcode:2000A&A...355L..27H. (anglicky) 
  2. Simbad data for RMC 136
  3. Feast; THACKERAY, A. D.; WESSELINK, A. J. The brightest stars in the Magellanic Clouds. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1960, s. 337. DOI:10.1093/mnras/121.4.337. Bibcode:1960MNRAS.121..337F. (anglicky) 
  4. a b Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (USRA); česky Josef Chlachula. Astronomický snímek dne (APOD): Hvězdokupa R136 se rozptyluje [online]. Česká astronomická společnost, 2001-07-30 [cit. 2016-12-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d e DORAN, E. I.; CROWTHER, P. A.; DE KOTER, A.; EVANS, C. J.; MCEVOY, C.; WALBORN, N. R.; BASTIAN, N. The VLT-FLAMES Tarantula Survey - XI. A census of the hot luminous stars and their feedback in 30 Doradus. Astronomy & Astrophysics. 2013, s. A134. DOI:10.1051/0004-6361/201321824. Bibcode:2013A&A...558A.134D. arXiv:1308.3412v1. (anglicky) 
  6. BRANDL, B.; SAMS, B. J.; BERTOLDI, F.; ECKART, A.; GENZEL, R.; DRAPATZ, S.; HOFMANN, R. Adaptive Optics Near-Infrared Imaging of R136 in 30 Doradus: The Stellar Population of a Nearby Starburst. The Astrophysical Journal. 1996, s. 254. DOI:10.1086/177507. Bibcode:1996ApJ...466..254B. (anglicky) 
  7. BOSCH, Guillermo; TERLEVICH, ELENA; TERLEVICH, ROBERTO. Gemini/GMOS Search for Massive Binaries in the Ionizing Cluster of 30 Dor. Astronomical Journal. 2009, s. 3437–3441. DOI:10.1088/0004-6256/137/2/3437. Bibcode:2009AJ....137.3437B. arXiv:0811.4748. (anglicky) 
  8. a b c MASSEY, P.; HUNTER, D. A. Star Formation in R136: A Cluster of O3 Stars Revealed by Hubble Space Telescope Spectroscopy. The Astrophysical Journal. 1998, s. 180. DOI:10.1086/305126. Bibcode:1998ApJ...493..180M. (anglicky) 
  9. CROWTHER, P. A.; SCHNURR, O.; HIRSCHI, R.; YUSOF, N.; PARKER, R. J.; GOODWIN, S. P.; KASSIM, H. A. The R136 star cluster hosts several stars whose individual masses greatly exceed the accepted 150 M stellar mass limit. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 731. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.17167.x. Bibcode:2010MNRAS.408..731C. arXiv:1007.3284. (anglicky) 
  10. a b c d e f g Crowther; CABALLERO-NIEVES, S. M.; BOSTROEM, K. A.; MAÍZ APELLÁNIZ, J.; SCHNEIDER, F. R. N.; WALBORN, N. R.; ANGUS, C. R. The R136 star cluster dissected with Hubble Space Telescope/STIS. I. Far-ultraviolet spectroscopic census and the origin of He II λ1640 in young star clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016, s. 624. DOI:10.1093/mnras/stw273. Bibcode:2016MNRAS.458..624C. arXiv:1603.04994. (anglicky) 
  11. Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08. Dostupné online. 
  12. The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online. 
  13. R136 observed with WFC3 [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat