Otevřít hlavní menu

Souhvězdí Mečouna

Mečoun je jedno z 88 souhvězdí moderní astronomie, leží na jižní obloze. Zavedli ho nizozemští mořeplavci Pieter Dirkszoon Keyser a Frederick de Houtman. Johann Bayer ho v roce 1603 zobrazil ve svém atlase Uranometria, pomohl tak jeho rozšíření. Mečoun je nevelké souhvězdí tvořené jen slabšími hvězdami, avšak proslavila ho galaxie Velký Magellanův oblak.

Souhvězdí Mečouna
Souhvězdí Mečoun

Souhvězdí Mečoun

Latinský název Dorado
Latinský genitiv Doradus
Latinská zkratka Dor
Rektascenze 3h 50m až 6h 20m
Deklinace -70° až -48,5°
Rozloha 179 čtverečných stupňů
Viditelnost na zeměpisné šířce +20° až -90°
Nejlepší pozorovatelnost v ČR Nepozorovatelné
Počet hvězd jasnějších než 3m 0
Nejjasnější hvězda α Dor (3,27m)
Sousední souhvězdí Rydlo
Hodiny
Síť
Malý vodní had
Tabulová hora
Létající ryba
Malíř

HvězdyEditovat

Hvězda Jméno Hvězdná velikost
α Dor α Dor 3,27m
β Dor β Dor 3,76m
γ Dor γ Dor 4,25m

Alfa Doradus, nejjasnější hvězda souhvězdí, je jednou ze dvou hvězd Mečouna se zdánlivou hvězdnou velikostí jasnější než 4. Tato hvězda s magnitudou 3,27 má průvodce, jehož úhlová vzdálenost se udává v rozsahu 77,7"-82", přičemž i samotná hlavní složka je velmi těsnou dvojhvězdou.

Beta Doradus, žlutobílý nadobr, je cefeida, která mění svou jasnost mezi magnitudou 3,7 a 4,1. Vhodnou porovnávací hvězdou je delta Doradus s magnitudou 4,35.

Gama Doradus je též proměnná, ale změny její jasnosti činí jen několik setin magnitudy. Dala jméno skupině známých proměnných hvězd, proměnných typu Gama Doradus. R Doradus je červený obr, který mění svou jasnost v průběhu 11 měsíců od páté po šestou magnitudu.

Podle proměnné hvězdy S Doradus, velmi jasného ovšem vzdáleného objektu, je rovněž pojmenovaná celá skupina proměnných hvězd.

ObjektyEditovat

Do souhvězdí se promítá Velké Magellanovo mračno (LMC) - satelitní galaxie naší Galaxie - vzdálená asi 160 000 světelných let. Průměr této galaxie je 20 000 světelných let, což je přibližně pětina průměru naší Galaxie. Část Velkého Magellanova mračna zasahuje i do souhvězdí Tabulová hora. Drží rekord jako nejrozsáhlejší (po Mléčné dráze) pouhým okem viditelný objekt. Civilizace žijící na jižní polokouli věděly o Velkém Magellanově mračnu už v prehistorických dobách. Pro obyvatele Evropy ho objevila spolu s menší galaxií, Malým Magellanovým mračnem, slavná výprava portugalského cestovala Fermana Magallana, v roce 1519.

V mračně se nachází mlhovina Tarantule. Je to obrovská emisní mlhovina zdánlivého průměru jako Měsíc v úplňku, nacházející se v jihovýchodní části Velkého Magellanova mračna jako jeho nejjasnější část. Je viditelná dokonce i pouhým okem. Její součástí je i nejaktivnější oblast masivního zrodu hvězd v celé místní skupině galaxie, mlhovina 30 Doradus. V roce 1987 zazářila ve Velkém Magellanově mračnu supernova 1987A. V maximu dosáhla jasnosti 2,8m. Pouhým okem byla viditelná po dobu 10 měsíců. Mlhovina, která je pozůstatkem supernovy, se na snímcích Hubbleova teleskopu jeví jako proplatená vlákna plynu a prachu. Další objekty Velkého Magellanova mračna mají NGC anebo N označení. Známých pozůstatků po supernovách ve Velkém Magellanově mračnu je ještě několik, například SNR 0509, DEM L319, N63A či SNR 0539-69.1.

V Mečounovi se kromě Velkého Magellanova mračna nacházejí i jiné, též dost jasné galaxie. Jednou z nich je NGC 1566 nazývaná Španělská tanečnice, která je 20cm dalekohledem rozlišitelná jako dvouramenná spirála. V obdobném, středně velkém zorném poli, se dá laézt i dvojice jasných eliptických galaxií NGC 1549 a NGC 1553. NGC 1672 je zasa galaxie, která má velmi výraznou centrální příčku, což dobře zachycují snímky z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Ve vzdálenosti více než 350 milionů ly od nás je pár srážejících se galaxií katalogizovaný jako AMO500-620.

PolohaEditovat

Hvězdy Mečouna jsou slabé a obrazec nevýrazný. V jeho hvězdách si můžeme představit rybu plavající k jižnímu světovému pólu. Na jeho vyhledání může posloužit pomůcka v podobě rovnoramenného trojúhelníku, jehož základnou toto souhvězdí prochází a jehož vrcholy tvoří jasné hvězdy Achernar z Eridana, Canopus z Lodního kýlu a Rigil Centaury z Kentaura. Vzhledem ke své deklinaci -65° není v našich zeměpisných šířkách vůbec pozorovatelné. Nejsevernější místo, na němž je (alespoň teoreticky) pozorovatelné, leží na 15° s.š.

Externí odkazyEditovat