Velký Magellanův oblak
Velký Magellanův oblak nebo též Velké Magellanovo mračno (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I)[1] na hranici souhvězdí Tabulové hory a Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky. Jedná se o velmi nápadný objekt – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.
| Velký Magellanův oblak | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | nepravidelná galaxie |
| Objevitel | Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí |
| Datum objevu | 964 |
| Rektascenze | 05h 23m 34,5s |
| Deklinace | −69° 45' 22" |
| Souhvězdí | Tabulová hora/Mečoun (lat. Mensa - Men/Dorado - Dor) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 0,9 |
| Úhlová velikost | 10°45' × 9°1' |
| Vzdálenost | 168 ± 3 kly |
| Rudý posuv | 9,28×10−4 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 33 600×28 700 ly |
| Absolutní magnituda (V) | −18,6 |
| Metalicita [Fe/H] | −0,55 |
| Označení v katalozích | |
| IRAS | IRAS 05240-6948 |
| Jiná označení | LMC, PGC 17223 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno editovat
Tato galaxie společně s Malým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím – Velký Magellanův oblak popsal například již v roce 964 ve svém díle Kniha o souhvězdích stálých hvězd (Kitáb al-Kawatib at-Tábit al-Musawwar) perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí.
Sousedství s galaxií Mléčná dráha editovat
Galaxie Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Malým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až k Mléčné dráze. Tento oblak byl zachycen gravitací Mléčné dráhy při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]
Objekty editovat
Ve Velkém Magellanově oblaku se nachází řada zajímavých objektů, například velmi rozlehlá mlhovina Tarantule, supernova 1987A, řada cefeid, kulových hvězdokup, planetárních mlhovin či oblastí s překotným vznikem hvězd.
Tarantule editovat
NGC 2070 (známá také jako 30 Doradus) je velmi veliká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, nazvaná podle svého vzhledu připomínajícího pavouka Tarantule. Má zdánlivou velikost 40' a je nejjasnějším objektem v této galaxii. Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]
Supernova 1987A editovat
Supernova 1987A je první blízká supernova pozorovaná moderní technikou. Vizuálně byla objevena 24. února 1987, příchod neutrin byl však zaznamenán již o den dříve. Jde o supernovu typu II, která vznikla zhroucením modrého veleobra.
Reference editovat
- ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 532.
- ↑ Galaktický kanibalismus
- ↑ www.astro.cz
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velký Magellanův oblak na Wikimedia Commons - Obrázky Malého Magellanova oblaku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
- Animace pohybu Magellanových oblaků okolo Galaxie
- Článek o Magellanových oblacích na stránkách České astronomické společnosti
