Pozemní síly Armády České republiky

Pozemní síly Armády České republiky (PozS AČR) představují pozemní vojsko české armády, jehož základem jsou dvě brigády,[1] určené spolu s dalšími podpůrnými jednotkami pro plnění úkolů na území České republiky i mimo něj.[2] Pozemní síly AČR byly od roku 2003 společně s letectvem začleněny do Společných sil AČR. V roce 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil.[3] Současným velitelem pozemních sil je od 1. ledna 2020 brigádní generál Ladislav Jung.

Pozemní síly Armády České republiky
Znak Pozemních sil AČR
Znak Pozemních sil AČR
Země Česko Česká republika
Vznik 1. ledna 1993
Typ pozemní vojsko
Funkce vedení obranné a útočné bojové činnosti, prevence a reakce na krizové situace v národním a aliančním rozsahu
Velitelé brig. gen. Ladislav Jung
Nadřazené jednotky Armáda České republiky
Účast
Války Válka proti terorismu (Afghánistán)
Válka v Iráku

Mezi hlavní úkoly pozemních sil patří vedení obranné a útočné bojové činnosti, ochrana komunikací, objektů a prostorů, udržování klidu a pořádku, ochrana civilního obyvatelstva při mírových a jiných operacích mimo území státu, posílení ochrany státní hranice či plnění úkolů ve prospěch Policie ČR. Dále jsou určeny pro plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v národním a aliančním rozsahu. Při povodních v letech 1997, 2002, 2009, 2010 a 2013 se příslušníci pozemních sil podíleli na záchraně lidských životů a majetku i při následné likvidaci škod způsobených povodněmi.[4]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článcích Československá armáda a Armáda České republiky.

Pozemní síly AČR byly od 1. prosince 2003 společně se Vzdušnými silami AČR součástí tzv. Společných sil. K 1. červenci 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, byly zrušeny 31. října 2013. Změny organizační struktury byly vyvolány snahou o úsporu zdrojů.[3]

StrukturaEditovat

Družstvo – četa – rotaEditovat

Nejmenší taktickou jednotkou v AČR je družstvo. Mechanizované družstvo převážené vozidlem BVP-2 nebo KBVP Pandur II je tvořeno 9 vojáky – tříčlennou osádkou vozidla (velitel, střelec operátor, řidič) a šestičlenným rojem ve složení: velitel, 2 střelci z útočné pušky (CZ 805 BREN nebo BREN 2), střelec z kulometu (UK vz. 59 nebo Minimi), střelec z ruční protitankové zbraně (RPG-7) a střelec z odstřelovací pušky (SVD).[5]

Výsadkové družstvo převážené vozidly Land Rover Defender 130 Kajman se skládá ze 6 vojáků – řidič, velitel družstva, zástupce VD, kulometník, střelec z útočné pušky a odstřelovač. Družstva lehkých motorizovaných praporů jsou převážena lehkými obrněnými vozidly Iveco LMV nebo nákladními automobily Tatra 810.

V tzv. trojkovém systému tvoří 3 družstva četu, 3 čety rotu a 3 roty prapor.

Prapor – pluk – brigádaEditovat

 
Výsadkáři 43. výsadkového praporu na akci BAHNA

1. července 2013 přešly Pozemní síly Armády České republiky na novou organizační strukturu v rámci reformy ozbrojených sil,[6] která k 1. prosinci 2013 transformovala několik brigád druhů vojsk na pluky. Tyto změny byly reakcí na redukci rozpočtu obrany. Z hlediska systému velení měla tato změna vést k úspoře počtů především v kategorii vyšších důstojníků.[7] Struktura pozemních sil zahrnuje bojové síly, síly bojové podpory a síly bojového zabezpečení:[8][9]

Velitelství pozemních silEditovat

Bojové sílyEditovat

Síly bojové podporyEditovat

Síly bojového zabezpečeníEditovat


 
Struktura Pozemních sil Armády České republiky

Technika a výzbrojEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam výzbroje Armády České republiky.

Pozemní síly AČR jsou vyzbrojeny několika typy pěchotních zbraní domácí i zahraniční výroby. Starší modely, které byly zavedeny do výzbroje československé armády, jsou postupně vyřazovány. Například útočné pušky Sa vz. 58 jsou nahrazovány typem CZ 805 BREN a kulomety UK vz. 59 novými FN MINIMI ráže 7,62 x 51 mm NATO.[11][12] Mechanizované jednotky používají tanky T-72M4 CZ, bojová vozidla pěchoty BVP-2 nebo obrněné transportéry (kolová bojová vozidla pěchoty) KBVP Pandur II. Výzbroj dělostřeleckého pluku tvoří samohybné kanónové houfnice ShKH vz. 77 DANA. Pozemní síly AČR dále používají například vozidla Iveco LMV, ATF Dingo 2 a Land Rover Defender 130 Kajman.[13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2015. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-666-4. Kapitola POZEMNÍ SÍLY, s. 13. 
  2. Velitelství pozemních sil [online]. acr.army.cz, rev. 2015-11-04 [cit. 2015-11-16]. Dostupné online. 
  3. a b FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06 [cit. 2013-05-30]. Dostupné online. 
  4. FEDORKOVÁ, Jolana. Pozemní síly [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-05-08 [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  5. HOLENDA, Boumil. Charakteristika mechanizovaného družstva [online]. Univerzita obrany [cit. 2018-12-10]. Dostupné online. 
  6. RŮŽIČKOVÁ, Jana. Generál Pavel provedl „první výkop“ v nové organizační struktuře armády [online]. www.acr.army.cz, 2013-07-01 [cit. 2013-07-05]. Dostupné online. 
  7. Představujeme novou organizační strukturu Armády ČR. ATM. Roč. 45, čís. 12/2013, s. 2. ISSN 1802-4823. 
  8. Velitelství pozemních sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2014-02-03 [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. 
  9. Velitelství pozemních sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2016-02-22 [cit. 2016-03-06]. Dostupné online. 
  10. MASAŘÍKOVÁ, Lucie. V Lipníku vznikl 143. zásobovací prapor [online]. acr.army.cz, 2015-07-08 [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. 
  11. Zbraně a prostředky [online]. www.acr.army.cz [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-10. 
  12. GROHMANN, Jan. MINIMI - nový standardní kulomet pro Armádu České republiky. Armádní noviny [online]. 2012-01-15 [cit. 2013-05-30]. Dostupné online. 
  13. Technika a výzbroj [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-05-06 [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-03. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat