7. mechanizovaná brigáda

7. mechanizovaná brigáda "Dukelská" je vojenská jednotka představující rozhodující palebnou a údernou sílu Pozemních sil Armády České republiky. Brigáda je předurčena k plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v rámci národního i aliančního uskupení. Jednotlivé prapory (tři mechanizované a jeden tankový) mohou řešit taktické úkoly samostatně nebo společně jako celek. 7. mechanizovaná brigáda staví kontingenty zejména v mírových misích vysoké intenzity. Její příslušníci mohou být nasazeni i k plnění úkolů integrovaného záchranného systému a posílení Policie České republiky. Mezi hlavní typy vojenské techniky ve výzbroji brigády patří tanky T-72M4 CZ, Leopard 2A4, bojová vozidla pěchoty BVP-2, 120mm minomety vz. 82, lehká obrněná vozidla Iveco LMV, velitelská obrněná vozidla VOV-1p, velitelsko-štábní a spojovací vozidla Titus[1], nákladní terénní automobily Tatra 810, Tatra 815 a 815-7.[2]

7. mechanizovaná brigáda
ZeměČeskoČesko Česko
Vznik1.10.1994
Typbrigáda
Funkcepozemní vojsko
PosádkaHranice (okres Přerov)
Čestný název"Dukelská"
Motto"Facta verbis potentiora" - "Činy jsou mocnější než slova"
VeliteléBrigádní generál Ing. Zdeněk Mikula
Podřízené jednotky
Nadřazené jednotkyPozemní síly AČR
Účast
MiseSFOR, KFOR, ISAF, RS, MNF-I, EUTM Mali

Historie

editovat

7. mechanizovaná brigáda je přímým pokračovatelem 3. samostatné pěší brigády v SSSR, která se účastnila karpatsko-dukelské operace a po konci války byla transformována na 3. pěší divizi a její velitelství bylo umístěno do Kroměříže. Divize se hlásila k odkazu předválečné 13. pěší divize. Po několika reorganizacích a přečíslování ve 40. a 50. letech došlo v roce 1958 k její reorganizaci na 3. motostřeleckou divizi, která byla počátkem 90. let reorganizována na 3. mechanizovanou divizi. Transformací z 3. mechanizované divize v rámci přechodu Armády České republiky z divizního na brigádní uspořádání pak došlo 1. října 1994 ke vzniku 7. mechanizované brigády. Šlo o jednu ze sedmi nově vytvořených mechanizovaných brigád Armády České republiky. [3]

Byla podřízena nově vzniklému 2. armádnímu sboru v Olomouci. V rámci prvotní organizace brigády tvořily dva mechanizované prapory, dvě výcviková střediska, průzkumný, protitankový, zabezpečovací a spojovací prapory a dále protiletadlový, dělostřelecký a zdravotnický oddíl a rota chemické ochrany. Hlavní výzbrojí brigády byly tanky řady T-54/55 a bojová vozidla BVP-1.[4]

V roce 1997 došlo k předání 72. výcvikové základny do podřízenosti reorganizované 6. mechanizované brigády a převzetí jejího 61. mechanizovaného praporu, který byl následně přeznačen na 72. mechanizovaný prapor. Současně došlo také k převzetí 6. ženijního praporu, který byl přeznačen na 7. ženijní prapor. Během povodní v létě roku 1997 se jednotky brigády podílely na pomoci v zasaženém území a následně na likvidaci následků.

V roce 1999 tvořily brigádu 4 mechanizované prapory (71. až 74.) dále 7. průzkumný prapor, 76. dělostřelecký oddíl, 7. protiletadlový oddíl, 7. protitankový prapor, 7. ženijní prapor, 7. spojovací prapor, 7. zdravotnický oddíl a 7. prapor zabezpečení. V rámci reorganizace došlo k rozpuštění stávajícího 72. mechanizovaného praporu a následně k přečíslování 74. mechanizovaného praporu na 72. mechanizovaný prapor.[3]

Po vytvoření velitelství 1. mechanizované divize v Olomouci dne 1. října 2000 přešla v lednu následujícího roku brigáda do její podřízenosti. Šlo o naplnění závazku vyčlenění jednotek včetně divizního velitelství pro potřeby společných sil NATO. Po další reorganizaci AČR v roce 2003 došlo k rozpuštění divize, která od 8. května 2002 nesla čestný název "Albrechta z Valdštejna".[5]

Po útocích 11. září 2001 se četa 7. protiletadlového oddílu podílela na střežení jaderné elektrárny Dukovany.[4]

V rámci reformy v roce 2003 došlo k přesunu velitelství z Kroměříže do Hranic a převodu zbylých jednotek bojového zabezpečení do samostatných brigád jednotlivých druhů vojsk a změně struktury mechanizovaných praporů, kde došlo k nahrazení tankových rot mechanizovanou rotou. Jedinou výjimku tvořil 73. smíšený mechanizovaný prapor, který byl vyzbrojen jak tanky T-72, tak vozidly BVP-2. Ten byl následně k 1. lednu roku 2005 reorganizován na tankový prapor.

V roce 2008 došlo k vytvoření nové jednotky a to 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích, který nahradil zrušený 155. záchranný prapor, jehož techniku převzala samostatná záchranná rota v Olomouci.[6] Tento prapor byl v roce 2020 reorganizován na mechanizovaný a měl být jako první vyzbrojen novými bojovými vozidly pěchoty, do jejich pořízení však byl vybaven reaktivovanou uskladněnou technikou z mobilizačních rezerv.[7]

Během pandemie Covid-19 se příslušníci brigády podíleli na pomoci ve zdravotnických a sociálních službách.[8] A po tornádu, které v červnu 2021 poničilo obec Hrušky se vojáci brigády podíleli v rámci posílení IZS na odklízení následků této živelné katastrofy.[9]

Reference

editovat
  1. HAMPL, Radek. Hraničtí převzali nové spojovací a velitelsko-štábní Titusy. Jako první je nasadí na Slovensku. acr.army.cz [online]. ministerstvo obrany ČR, 2023-08-23 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  2. Představujeme 7. mechanizovanou brigádu. ATM. Roč. 45, čís. 7/2013. ISSN 1802-4823. 
  3. a b MINAŘÍK, Pavel. 7. mechanizovaná brigáda – Československá armáda [online]. 2005-01-02 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  4. a b PIVOŇKA, Michal. Vývoj schopností a organizační struktury 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. www.czdefence.cz [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  5. MINAŘÍK, Pavel. 1. mechanizovaná divize – Československá armáda [online]. 2005-07-28 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  6. VACULOVÁ, Helena. Vojenští záchranáři v Bučovicích končí. iDNES.cz [online]. 2008-04-06 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  7. SVĚTNIČKA, Lubomír. Armáda kvůli výcviku oživila stará BVP ze skladů. Práce zabraly půl roku. iDNES.cz [online]. 2021-03-09 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  8. Pokračujeme v pomoci s pandemií [online]. 2021-04-02 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 
  9. Pomoc po větrné smršťi [online]. 2021-06-28 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat