Pásové vozidlo

vozidlo, které se pohybuje pomocí pásů

Pásové vozidlo je motorové vozidlo, které se pohybuje pomocí pásů, nasazených na několika kolech. Kola tak nepřicházejí do přímého styku s povrchem, toho se dotýká pouze vlastní pás. Zadní pár kol je obvykle[zdroj?] hnací s ozubenými koly, která zasahují do mezer v pásu, ostatní kola bývají hladká. Přední pár kol je obvykle[zdroj?] napínací, ostatní kola rozkládají hmotnost vozidla na pás a vedou jej tak, aby nesklouzl do strany. Při zpětném chodu je pás někdy podpírán menšími kladkami.

Tank Merkava v bahnitém terénu
Pásový pohon: 1. Zadní (hnací) kolo; 2. Pás; 3. Kladky; 4. Přední (napínací) kolo; 5. Pojezdová kola; 6. Kladka
Pásový pohon buldozeru
Hornsbyho traktor (1909)
Tank T-72M4 CZ

Typickým představitelem pásových vozidel je tank, pásový traktor nebo sněžná rolba, pásový pohon se užívá i u stavebních a těžebních strojů.

Výhody a nevýhody editovat

Výhodou pásových vozidel je lepší průchodnost terénem, jelikož pásy mohou překonávat hrbolatý povrch, menší příkopy a zákopy a nesklouznou ani po silně nakloněném povrchu. Pásy mají také podstatně větší plochu než obyčejná kola a tudíž i menší specifický tlak na podložku. Nejtěžší tank druhé světové války, německý Tiger II, měl poloviční tlak na podložku než běžné osobní auto. To je výhoda například na sněhu nebo v bahně, kde by se klasická kola bořila. Na rozdíl od kol pásy nemají tendenci prokluzovat a pásové vozidlo tak může vyvinout větší tažnou sílu.

Mezi nevýhody pásového pohonu patří mnohem složitější konstrukce a tedy i vyšší cena, větší poruchovost, větší spotřeba paliva a menší rychlost. Proto se na velké vzdálenosti pásová vozidla často převážejí naložená na trailer nebo vlak. Pásová vozidla s kovovými články pásů také poškozují zejména asfaltované vozovky. Proto se články pásů opatřují polštářky z tvrdé gumy a zejména u zemědělských strojů se používají i celogumové pásy.

Řízení editovat

Jedním z konstrukčních problémů pásových vozidel je jejich řízení. Pro změnu směru jízdy musí řidič obvykle přibrzdit a zpomalit jeden z pásů. Pokud ho může úplně zastavit nebo přepnout na zpětný chod, může se vozidlo otočit na místě. Starší konstrukce pásových vozidel používaly dvojí zcela oddělený a odděleně ovladatelný pohon, jiné využívaly dvě oddělené spojky a moderní tanky užívají jeden motor a zvláštní, poměrně složitý diferenciál.

Lehčí vozidla se proto někdy konstruují jako polopásová, kde pásy nahrazují jen zadní kola, kdežto přední kola jsou řiditelná běžným způsobem. Tanky Mark 1 používané během první světové války za sebou zpočátku vlekly velká litinová kola, která byla jedním ze způsobů změny směru jízdy.[1] Schopnost zdolávat překážky je však u polopásového pohonu daleko menší, takže u tanků a samohybných děl se polopásový pohon už nepoužívá.

Historie editovat

Pásový pohon objevil už koncem 18. století britský vynálezce R. L. Edgeworth, počátkem 19. století polský matematik Józef Maria Hoene-Wroński a řada dalších. Ve druhé polovině 19. století si jej patentovali například ruský vynálezce F. A. Blinov, ale teprve americký výrobce lesních tahačů A. O. Lombard (1901) a britský výrobce zemědělských strojů Hornby (1905) měli obchodní úspěch. Na použití v zemědělství a lesnictví navázaly pásové stavební a těžební stroje a už za první světové války pancéřovaná vozidla – tanky. Ty prošly do současnosti rychlým vývojem, patří ale stále k nejdůležitějším útočným zbraním. Z nejnovějších aplikací stojí za zmínku sněhové rolby, které slouží jak k zimní dopravě v horách, tak i k upravování lyžařských tras.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Continuous tracks na anglické Wikipedii a Gleiskette na německé Wikipedii.

  1. FLETCHER, David. THE TAIL ASSEMBLY [online]. Bovington: The Tank Museum, 2016-04-19 [cit. 2022-04-30]. (TANK 100). Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat