Otevřít hlavní menu

Zde se nacházejí připravované články čeledí, které se objeví na stránce portálu. Neměňte prosím tyto články!


Leden Střevlíkovití (Carabidae) je čeleď podřádu masožraví řádu brouci.

Brouci této čeledi jsou celosvětově rozšířeni. Čeleď střevlíkovití patří se zhruba 30 000 druhy mezi největší na světě. V České republice je popsán výskyt více než 500 druhů.

Velikost střevlíkovitých se pohybuje od dvou milimetrů do 10 cm, v České republice do 4 cm.

Typickým znakem této čeledi jsou silná kusadla, dlouhé nohy, vláknitá tykadla a ploché tělo. Většina druhů má hnědou nebo černou barvu, některé však jsou výrazně kovově zbarvené.

Celý článek...

Únor Chrobákovití (Geotrupidae, z řeckého geos, země a trypetes, vrtat) je čeleď brouků. Obecně jsou nazýváni hnojníky nebo hovnivály.

Většina z nich si v zemi vyhrabává chodby, tunel a hnízda, do kterých kladou svá vajíčka a larvy. Jsou typicky saprofágní, svá hnízda zásobují listovou hrabankou (často hnijící), příležitostně jsou koprofágní. Vajíčka kladou do a nebo pod zdroj jejich budoucí potravy, který zahrabávají do země a vyvíjející larvy se pak na těchto zásobách živí. Chodby některých druhů sahají až do hloubky 2 metrů.

Některé druhy spolu komunikují stridulací, třením určitých částí těla o sebe.

Celý článek ...

Březen

Komárovití (Culicidae) je čeleď dvoukřídlého hmyzu, jejíž zástupci jsou běžně označováni jako komáři. Samičky většiny z asi 3000 druhů sají krev teplokrevných živočichů. Přitom často přenáší velmi nebezpečné nemoci (zejména malárii), čímž každoročně nepřímo zahubí miliony lidí.

Jednotlivé druhy se liší velikostí, ale jen výjimečně měří přes 16 mm. Komáři váží obvykle jen 2 až 2,5 mg. Za noc dokáží urazit až 10 km a mohou létat až 4 hodiny bez přestávky rychlostí 1–2 km/h. Většina druhů je aktivní a shání potravu v noci, večer či ráno. Přes den se většina komárů schovává na chladných místech. Komár v letu vydává hvízdavý tón, způsobený chvěním křídel a také hlasivek, které jsou napjaté v hrudních průduších.

Celý článek...

Duben Čeleď vrubounovití (Scarabaeidae) v současnosti obsahuje přes 30 000 druhů brouků z celého světa.

Vrubouni jsou zavalití brouci, často světlých kovových barev, velcí 5-60 mm. Mají charakteristická paličkovitá tykadla, složená z destiček (lamel), které mohou být stlačeny do koule nebo rozloženy jako vějíř, aby zachytily pachy. Přední nohy jsou široké a přizpůsobeny k hrabání.

Larvám tvaru písmene C se říká ponravy (jsou světle žluté nebo bílé). Dospělí jedinci jsou aktivní převážně v noci, výjimkou jsou zlatohlávci (Cetoniinae) a mnozí listokazi (Rutelinae), kteří jsou aktivní ve dne. Ponravy žijí pod zemí nebo v detritu, takže nejsou vystaveny slunečnímu světlu. Mnozí vrubouni jsou čističi, kteří likvidují a recyklují hnůj, zdechliny, nebo hnijící rostliny, některé druhy vrubounů jsou považovány za škodlivé.

Celý článek...

Květen Majkovití (Meloidae) jsou čeleď brouků obecně známých jako majky. Celosvětově je popsáno asi 2500 druhů.

V České republice patří mezi hojnější druhy majkovitých (i když hojnější znamená velmi omezený počet současných lokalit) puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), majka obecná (Meloe proscarabaeus), majka svraštělá (Meloe rugosus, syn. Eurymeloe rugosus) a majka fialová (Meloe violaceus, syn. Proscarabaeus violaceus).

Čeleď majkovití je charakteristická složitým parazitickým vývojem u blanokřídlých (Hymenoptera) či rovnokřídlých (Orthoptera) hostitelů. Tento vývoj se kvůli přítomnosti dalšího klidového stadia kromě kukly označuje nadproměna (hypermetabolie). Samičky majkovitých brouků kladou po jediném oplození množství vajíček, obvykle v několika kupičkách. Vajíčka zahrabávají do důlků v zemi. Vývoj z vajíčka začíná tradičním způsobem – líhnutím larvy. První larvální stadium se výrazně liší od následujících. Je pohyblivé a díky přítomnosti tří drápků na chodidlech označované jako triungulin.

Celý článek...

Červen Mrchožroutovití (Silphidae) je čeleď brouků, obecně známých jako hrobaříci nebo mrchožrouti, obsahující asi 200 druhů. Mnoho druhů je carnivorních (masožravých), některé druhy se živí pouze zdechlinami.

Tato čeleď se dělí na dvě podčeledi Nicrophorinae a Silphinae.

Rody Phosphuga, Ablattaria a Silpha jsou převážně lovci šneků. Do ulity šneka vstříknou trávící šťávy a natrávené maso pak z ulity vysají. Nejvíce rozšířeným evropským druhem je mrchožrout černý (Phosphuga atrata). Mrchožrouti rodu Dendroxena (dříve Xylodrepa) loví housenky a jsou užiteční, zatímco mrchožrouti rodu Aclypea (dříve Blitophaga) jsou považováni za škůdce, protože se přiživují na zahradních rostlinách.

Celý článek...

Červenec Roháčovití (Lucanidae), obecně roháči, jsou skupina brouků, která celosvětové obsahuje asi 1 200 druhů. Některé druhy dosahují délky až 8 cm, ale většina do 5 cm.

Druhové jméno těchto brouků v některých jazycích bylo odvozeno od velkých kusadel samců, která připomínají paroží jelena. Nejznámějším evropským roháčem je Roháč obecný (Lucanus cervus). Latinský název lucanus dostal brouk podle italského regionu Lucania, kde byli tito brouci používáni jako amulety. Vědecký název Lucanus cervus se skládá z tohoto slova a slova cervus, které v latinském jazyce znamená jelen. Samci roháčů používají kusadla k souboji se svými protivníky, k lidem agresivní nejsou. V Číně jsou někdy roháči používáni k zápasům. Samičky roháčů jsou obvykle menší než samci, kusadla mají normální velikosti jako ostatní brouci. Larvy se několik let živí rozkládajícím se dřevem.

Celý článek...

Srpen Ovádovití (Tabanidae) jsou globálně rozšířenou čeledí dvoukřídlého hmyzu. Zástupci čeledi ovádovitých obvykle napadají lidi i hospodářská zvířata. Řadí se mezi škůdce, neboť samičky svým kousnutím mohou přenášet nemoci a parazity. Existuje široké spektrum ovádovitých od středních až po velmi velké. Některé druhy jsou při letu hlučné, jiné však létejí tiše a oběť tak nemusí být dostatečně varována.

Ovádovití jsou extrémně rychlí a hbití letci. Bylo u nich spatřeno provádění manévrů, které se provádějí se stíhacími letouny, jako je například looping.

Navzdory tomu, že se ovádovití řadí mezi škůdce, patří i mezi opylovače rostlin.

Celý článek...

Září Sršňovití (Vespidae) jsou velkou a různorodou čeledí blanokřídlého hmyzu zahrnující téměř 5000 druhů. Vyskytuje se kosmopolitně a zahrnuje většinu známých eusociálních druhů sršňů a vos, jako je sršeň východní (Vespa orientalis) nebo vosa útočná (Vespula germanica), ale také řadu samotářsky žijících druhů. Všechny sociálně žijící kolonie tvoří královna a množství dělnic s různou mírou sterility ve vztahu ke královně. Kolonie žijící v mírném pásu obyčejně přežívají jeden rok, přičemž poslední jedinci umírají nejpozději na začátku zimy. Nové královny a samci se líhnou ke konci léta. Podčeledi Polistinae a Vespinae zahrnují výhradně společensky žijící druhy, zatímco podčeledi Eumeninae, Euparagiinae, Gayellinae, Masarinae a Zethinae žijí samotářsky; podčeleď Stenogastrinae obsahuje jak sociální tak solitérně žijící druhy.

Celý článek...

Říjen Otakárkovití (Papilionidae) je čeleď velkých, barevných motýlů. Poprvé ji popsal v roce 1802 Pierre André Latreille. Tvoří ji více než 26 rodů a asi 605 druhů, většina z nich jsou tropičtí motýli, příslušníci této čeledi ale žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy. Součástí této čeledi jsou také největší motýli na světě, příslušníci rodu Ornithoptera.

Otakárkovití se od ostatních motýlů liší v řadě anatomických znaků, z nichž nejvýznamnější je zvláštní orgán na hlavách housenek, nazývaný osmeterium, který se u žádné jiné čeledi nevyskytuje. Obvykle je skrytý, ale když se housenka cítí ohrožena, vysune se a vylučuje páchnoucí látky.

České jméno "otakárek" přiřkl druhu papilio (latinsky "motýl") Jan Svatopluk Presl na památku českého krále a velkého rytíře Přemysla Otakara II. po vzoru C. Linného, který motýla papilio machaon pojmenoval podle řeckého bojovníka Machaóna.

Celý článek

Listopad Adélovití (Adelidae) jsou čeleď primitivních můr v řádu Lepidoptera. Většina Adélovitých je aktivních ve dne, kdy poletují třepotavým letem kolem vrcholků větví a jsou nápadní metalickým vzorem svých křídel. Tito drobní motýli mají rozpětí křídel 4-28 mm a samci mají často tykadla až třikrát delší než jejich přední křídla. Jsou celosvětově velmi rozšířeni zvláště v severní Americe, Evropě a Asii, od dubna do června. V Evropě se vyskytuje kolem padesáti druhů.

Adelidae jsou obvykle úzce vázáni na určitou hostitelskou rostlinu, do kterých samičky kladou svá vajíčka nebo je kladou do spadaného listí či hrabanky a housenky si pak pod ní vytvářejí komůrky, ve kterých dokončují svůj vývoj.

Celý článek...

Prosinec Tesaříkovití (Cerambycidae) je čeleď brouků. Dosud bylo popsáno více než 20 000 druhů. Největším broukem čeledi a patrně největší brouk na světě je jihoamerický tesařík Titanus giganteus (titan obrovský či tesařík největší). Zástupci čeledi tesaříkovití jsou rozšířeni po celém světě. Jedna z nejznámějších čeledí brouků. Zahrnuje malé, střední i velké druhy. Charakteristickým znakem tesaříkovitých jsou dlouhá tykadla (antennae) – často stejně dlouhá nebo delší než tělo brouka. (Přesto některé druhy mají tykadla celkem krátká, např. Parandra brunnea, takové druhy se hůře rozlišují od některých druhů čeledi Chrysomelidaemandelinkovití). Brouci jsou charakterističtí také poměrně úzkým a dlouhým tělem a zoubky po stranách štítu.

Celý článek...