Otevřít hlavní menu

Majka fialová

brouk z čeledi majkovití

Majka fialová (Meloe violaceus) je brouk z čeledi majkovitých (Meloidae). Má zkrácené krovky, které jen z části zakrývají zadeček. Při podráždění vylučuje jedovatou tekutinu.

Jak číst taxoboxMajka fialová
alternativní popis obrázku chybí
Majka fialová
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád brouci (Coleoptera)
Podřád všežraví (Polyphaga)
Infrařád Cucujiformia
Nadčeleď Tenebrionoidea
Čeleď majkovití (Meloidae)
Rod majka (Meloe)
Binomické jméno
Meloe violaceus
Marsham; 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a vývojEditovat

Dospělá majka fialová dosahuje velikosti 10–40 mm, přičemž samičky jsou větší než samečkové, neboť mají v břiše uložená vajíčka. Vývoj majky je dosti komplikovaný a způsobuje, že jsou poměrně vzácné. Z vajíček, kterých naklade samička až 10 000, se vylíhne larva (triungulinus), která se přichytí na hostitelský hmyz, obyčejně na včelu. (Toto stadium majky bylo nesprávně určeno jako samostatný druh – včelí veš). Larva se živí včelími vajíčky a potom se přemění do druhého stadia, které se ještě dvakrát svléká. Brzy se přemění na larvu třetího stadia a v tomto stadiu také přezimuje. Na jaře se přemění do čtvrtého stadia, pak se zakuklí a přemění v dospělého brouka. Hostiteli majek jsou většinou blanokřídlí, zejména samotářské včely.

Z nich se líhnou čilé larvičky s ná­padnými drápky a štěty na konci těla – triungulini. Ti hbitě šplhají do květů jarních rostlin, kde číhají na svého budoucího hostitele, samotářskou včelu. Při­chytí se jí a dají se zanést do jejího hnízda, kde vniknou do buněk se včelím vajíčkem, pylem a me­dem. Triungulin vajíčko sežere a promění se v zavalitou larvu, která se živí včelími zásobami. Stěhuje se do další buňky, kde se změní v pakuklu (pseudochrysalis), která vypadá jako beznohá larva, a nakonec v kuklu. Pokud se ovšem triungulin omylem zachytí jiného hmyzu, zahyne. Proto klade majka tolik vajíček.

Jedovatost majkyEditovat

V nebezpečí, například při dotyku, vylučuje nažloutlou olejovitou tekutinu – hemolymfu – obsahující mizivé množství prudce jedovatého terpenu kantaridinu. Ten je pro člověka smrtelný již v dávce 30 mg v čistém stavu, avšak dávka, kterou vypustí majka je pro dospělého člověka při styku s pokožkou neškodná. V těle majky jsou dle odborníka Igora Malenovského z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity koncentrace nižší.[1] V minulosti jed často využívali traviči. Po zasažení kůže se postižené místo špatně hojí.[zdroj?]

RozšířeníEditovat

V České republice je výskyt majky fialové charakteristický spíše pro podhorské až horské polohy. Drží výškový rekord čeledi v ČR nálezem téměř na vrcholu Sněžky. Druh se sice objevuje i v nížinách, ale pak spíše v lesích v okolí cest mimo plnou sluneční expozici (např. severní strana Pavlovských vrchů).[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Májka fialová na slovenské Wikipedii.

  1. KRUTIL, Robin: V Brně se šíří strach z majky. Naprosto neškodný brouk, reaguje vědec. iDNES Brno a jižní Morava, 3. 4. 2019 Dostupné z: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/majka-brouk-jed-kantaridin-brno-strach-entomolog.A190402_155301_brno-zpravy_krut?
  2. VRABEC, Vladimír. Na okraj červeného seznamu brouků – majkovití. Živa [online]. 2005, č. 6, s. 272. Dostupné z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/na-okraj-cerveneho-seznamu-brouku-majkoviti.pdf

Externí odkazyEditovat