Otevřít hlavní menu

Petr Pujman

český spisovatel a překladatel

Petr Pujman (8. února 1929, Praha28. srpna 1989) byl český prozaik a překladatel z angličtiny a francouzštiny, syn spisovatelky Marie Pujmanové.

Petr Pujman
Narození 8. února 1929
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. srpna 1989 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání prozaik, překladatel
Rodiče
Příbuzní
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Petr Pujman byl druhým synem spisovatelky Marie Pujmanové (1893-1958) a operního režiséra Ferdinanda Pujmana (1889–1961). Po maturitě na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici začal v roce 1948 studovat práva na Univerzitě Karlově.

V souvislosti s procesem s generálem Karlem Kutlvašrem probíhaly i další politické procesy, v rámci jednoho z nich byl obviněn i Petr Pujman, byl vyloučen ze studia a byl odsouzen na 15 let vězení. Rodiče se snažili synovi pomoci a sepsali rozsáhlý dopis na jeho obhajobu, ve kterém se snažili uvést polehčující okolnosti. Petr Pujman dostal v roce 1949 milost a po deseti měsících byl propuštěn.[1][p 1]

Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník a vyučil se strojním zámečníkem. Studovat mohl znovu od roku 1954. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval v roce 1959 anglistiku a romanistiku, doktorát (PhDr.) získal roku 1968. Od roku 1960 byl zaměstnán ve Svazu československých spisovatelů (SČSS), v jeho zahraničním oddělení. Od roku 1965 byl též zaměstnán jako externista na Univerzitě 17. listopadu, kde přednášel angloamerickou literaturu. [2] SČSS byl v roce 1969 nahrazen Svazem českých spisovatelů, který o rok později zaniknul.[3] Poté se Petr Pujman živil jako překladatel a kabinový tlumočník.[2]

DíloEditovat

Vlastní tvorba Petra Pujmana se nesetkala s pochopením normalizační kritiky. Rudé právo odsoudilo jeho dílo Prevít a zvířátka slovy „...knížka je nevýrazná a bez umělecké síly, ale je příznačná pro to, co se dnes v mladé próze nejvíce nosí.“[4]

Příspěvky do tisku a odborné textyEditovat

PrózaEditovat

  • Prevít a zvířátka (doslov Miroslav Petříček jr., Praha, Československý spisovatel, 1969 a Praha, Herrmann, 1992)
  • Jeroným na pouti (Praha, Československý spisovatel, 1968)

PřekladyEditovat

Některé Pujmanovy překlady po roce 1968 byly vydány pod jmény jiných překladatelů - Miroslav Drápal (1916-1991) nebo Mariana Stříbrná (*1928).[5]

Překlady z angličtiny:

  • Anna z Pětiměstí (Anna of the Five Towns, autor Arnold Bennet Praha, SNKLHU 1959)
  • Nedělní oběd v Brooklynu (autor Anatole Broyard, Sunday Dinner in Brooklyn, autor Anatole Broyard, Světová literatura, 1/1962)
  • Letiště (Airport, autor Arthur Hailey, Praha, Mladá fronta 1973, jako Mariana Stříbrná; Praha, Mladá fronta 1976, jako Mariana Stříbrná; Praha, Riopress - Bohemians 1992, jako Mariana Stříbrná; Praha, Knižní klub 1993, pod vlastním jménem; Praha, Riopress 1997, jako Mariana Stříbrná)
  • Africké povídky (autor Doris Lessingová, z This Was the Old Chief´s Country/The Habit of Loving; Praha, SNKLHU 1961)
  • Osamělost přespolního běžce (autor Alan Sillitoe, The Loneliness of the Long-distance Runner/The Ragman's Daughter; Praha, SNKLU 1965, + Josef Škvorecký)
  • V sobotu večer, v neděli ráno (autor Alan Silitoe, Saturday Night and Sunday Morning; Praha, Svoboda 1967)
  • Ztracená věčnost (autor Clifford Simak, Eternity Lost; in: Labyrint, Praha, SNKLU 1962)
  • Les (autor Alfred Elton van Vogt, Process; in: Labyrint, Praha, SNKLU 1962)
  • Portrét umělce jako štěněte (autor Dylan Thomas, Portrait of the artist as a young dog; PP, Praha, SNKLU 1961)

Překlady z francouzštiny:

  • Krkolomný sráz (autor Georges Arnaud, La plus grande pente; N, Praha, Československý spisovatel 1963)
  • Černá krev (autor Louis Guilloux, Le Sang noir; Praha, Odeon 1974, přeložil Miroslav Drápal=Miroslav Drápal a Petr Pujman)
  • Radost chudých (autor Zoé Oldenbourgová, La joie des pauvres; Praha, Práce 1975, přeložil Miroslav Drápal =Miroslav Drápal a Petr Pujman)
  • Noční jízda (autor Maurice Pons, Le passager de la nuit; Praha, Naše vojsko 1963)
  • Za nový román (autor Alain Robbe-Grillet, Pour un nouveau roman; Praha, Odeon 1970)
  • Eseje o francouzské literatuře (autor Claude Roy, Praha, Československý spisovatel 1964)

FilmografieEditovat

  • 1969 Bludiště noci (dramaturgie, Televizní středometráž. hud. film, režie Jiří Weigl)
  • Pekař Jan Marhoul" (scénář k TV inscenaci, 1969)[6]
  • V sedmdesátých letech 20. století byl Petr Pujman průkopníkem simultánního tlumočení filmů na Letní filmové škole v Písku.[7]
  • Petr Pujman byl též autorem českých titulků k zahraničním filmům (např. první titulky k Formanovu filmu Amadeus[8])

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Slovník české literatury po r. 1945 uvádí, že Petr Pujman byl propuštěn v roce 1950 na amnestii. V roce 1949 ani v roce 1950 však amnestie presidenta republiky neproběhla.[1]

ReferenceEditovat

  1. Pražský hrad, archiv, protokol Os (Klement Gottwald): č. 363 - Poděkování Marie Pujmanové a Ferdinanda Pujmana za udělení milosti. www.prazskyhradarchiv.cz [online]. [cit. 2017-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-04. 
  2. a b MÍKOVÁ, Kamila. Slovník české literatury po roce 1945, část Petr Pujman [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, rev. 2006 [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 
  3. BLÁHOVÁ, Kateřina. Slovník české literatury po roce 1945, část Svaz českých spisovatelů (1) [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2009 [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 
  4. Typický neúspěch. Rudé právo. 17. 4. 1970, s. 5. Dostupné online. 
  5. Obec překladatelů, databáze: Pujman Petr
  6. Televize: Pekař Jan Marhoul. Rudé právo. 58. 2. 1969, s. 5. Dostupné online. 
  7. STUDENÁ, Ivana. Letní filmová škola. Brno, 2010 [cit. 2017-09-30]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 15. Dostupné online.
  8. Filmový přehled.cz:Amadeus/Director's cut/Czech subtitles

LiteraturaEditovat

  • MÍKOVÁ, Kamila. Slovník české literatury po roce 1945, část Petr Pujman [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 1998, rev. 2006 [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat