Otevřít hlavní menu

Kamil Henner (30. března 1895 Praha[1]27. srpna 1967 Praha) byl český lékař a vysokoškolský pedagog, zakladatel moderní neurologie v českých zemích, tedy v Československu.

Kamil Henner
Narození 30. března 1895
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. srpna 1967 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání lékař a pedagog
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se 30. března 1895 v Praze do právnické rodiny. Jeho otec Kamil Henner byl profesorem církevního práva, a synovi byla také původně předurčena právnická dráha. I jeho předci byli právníky po několik generací. Sestrou Kamila Hennera byla spisovatelka Marie Pujmanová.[2]

Po maturitě se rozhodl, po vzoru svých spolužáků, že začne se studiem medicíny. Studoval na klasickém gymnáziu v Křemencově ulici, kde k jeho spolužákům patřili pozdější lékaři: psychiatr Vondráček, bakteriolog Feierabend a stomatolog Neuwirth.

Jeho studium probíhalo výtečně, měl výbornou ze všech zkoušek, takže promoval „sub auspiciis“ s přednáškou, hudbou a s dárkem od prezidenta republiky, od kterého získal zlaté hodinky. Musel na ni však čekat dlouho, až do roku 1921.

Od počátku měl K. Henner největší zájem o neurologii, ve které však nebyly v té době poměry jednoduché. Neurologie vznikla v Evropě tehdy buď z interního lékařství, to ve většině zemí, nebo z psychiatrie, a to pouze v německy mluvících oblastech. Henner nastoupil na I. interní kliniku profesora Ladislava Syllaby, na níž vydržel až do roku 1931. Zde se začal zabývat neurologií, jako například poznáváním a léčením nádorů a zánětů mozku. Vytvořil podrobný chorobopis. Stal se docentem a krátce na to i profesorem neurologie.

V roce 1937, kdy odešel profesor Haškovec do důchodu, převzal po něm K. Henner kliniku. Po 2. světové válce, v roce 1945, jemu a jeho žákům byla svěřena velká část původní německé neurologicko-psychiatrické kliniky (jako česká neurologická klinika). V té době se ocitla československá neurologie na příkrém vzestupu. Všude po Československu vznikala po jejím vzoru v nemocnicích samostatná neurologická oddělení, na lékařských fakultách neurologické kliniky. V tomto oboru tak došlo ke značnému pokroku. O to se zasloužil především on sám, později i jeho žáci.

Jeho dílo čítá na pět set originálních vědeckých prací, z toho řadu monografií. Jeho největší přínos je v oblasti epilepsií, kde značně přispěl i k léčbě a k vypracování životosprávy, dále i v oblasti roztroušené sklerózy mozkomíšní (dost časté onemocnění bílé hmoty mozkové) a v mnohých jiných. Ke konci života vydal také rozsáhlou učebnici neurologie.

 
Rodinná hrobka na Vyšehradském hřbitově v Praze

Zemřel 26. srpna 1967 na krvácení z aorty a v tento den konají jeho nejstarší žáci pouť na Vyšehradský hřbitov, kde kladou květiny na rodinnou hrobku rodiny Hennerovy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Marie Pujmanová, s. 1163. 

Externí odkazyEditovat